Bojove legendy - F-4 Phantom

AVRO

LANCASTER

/ Harry Holmes

é-vBOJOVĚ

Termíny vydání jednotlivých titulů najdete na

www.bojovelegendy.cz

F-4

Autor Martin Bowman se zajímá o množství základen amerického přes dvacet zemí. Vydal se i plodným spisovatelem. Napsal i britských leteckých časopisů.

PHANTOM druhou světovou válku a současné britské a americké letectvo. V jeho rodné východní Anglii je (USAF) i britského vojenského letectva (RAF) a kromě toho za svým koníčkem procestoval na bojiště v Somálsku a Bosně, aby tam fotografoval moderní válečné letouny v akci. Je také přes šedesát knih o letectví a pravidelně přispívá svými články a fotografiemi do amerických

Obálka Během vietnamské války, 20. května 1967, letouny Phantom od 8. taktické stíhací perutě doprovázely stroje F-105 k jejich cíli severně od Haiphongu, když se rozhořela bitva s nepřátelskými letouny MiG-17. Plukovník Robin Olds vzpomíná, že po vzdušném souboji ve stylu druhé světové války zpozoroval osamělou stíhačku MiG-17, jak stále krouží kolem. Sklesal se svým letounem Phantom asi o padesát stop a řítil se na osamoceného protivníka, který zpočátku vůbec nezaregistroval jeho přítomnost - pak ale náhle přešel do zběsilých obratů ve snaze uniknout svému pronásledovateli. Mig se řítil úzkým údolím a jakmile začal stoupat, aby překonal horský hřeben, plukovník Olds vypálil řízenou střelu Sidewinder, která našla svůj cíl a vybuchla pět až deset stop napravo od zádě nepřátelského stroje. MiG se prudce stočil doleva dolů a rozlétl se na kusy.

Ilustrátor Jim Brown strávil přes dvacet let v reklamním průmyslu a přes polovinu té doby také létal jako pilot. Jeho mistrná práce s olejem, emaily a kvašem v kombinaci s přesným postřehem zkušeného pilota přináší úžasný nový rozměr do uměleckého ztvárnění létání.

PHANTOM Martin W. Bowman

Vydalo nakladatelství JAN VAŠUT s. r. o. Vítkova 241/10,186 21 Praha 8 tel.: 222 319 318 fax: 224 811 059 e-mail: [email protected] internet: www.vasut.cz;www.bojovelegendy.cz v roce 2005 z anglického vydání „F-4 Phantom" Copyright © 2003 Airlife Publishing Ltd České vydání první Translation © Lubomír Háčik, 2005 Czech edition © by JAN VAŠUT s. r. o., 2005 ISBN 80-7236-337-9 Tisk: FINIDR s. r. o., Lipová ul., 737 01 Český Těšín v roce 2005 Všechna práva vyhrazena Kopírování, také částí, a rozšiřování prostřednictvím filmu, rozhlasu a televize, fotomechanickou reprodukcí, zvukovými médii a systémy na zpracování dat všeho druhu jen s písemným souhlasem nakladatelství.

Obsah Životní data letounu F-4 Phantom II

4

Kapitola 1 Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

5

Kapitola 2 Historie nasazení: Letouny Phantom v amerických službách

17

Kapitola 3 Muži od letounů Phantom

29

Kapitola 4 Verze: F-4C až RF-4X

37

Kapitola 5 Zahraniční uživatelé

61

Dodatky

Rejstřík

1: Výzbroj a vybavení: F-4A/F-4B až F-4E Phantom 2: Podrobné údaje o výrobě 3: Takticko-technické údaje 4: Americké útvary s letouny Phantom 5: Modely 6: Doporučená literatura

85 87 90 91 92 94 96

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Životní data letounu F-4 Phantom II

Září 1968 Dodávka 3000. letounu Phantom (F-4J pro USN).

27. květen 1958 První vzlet YF4H-1 s výrobním číslem 142259 na letišti Lambert Field v St. Louis.

1971 Dodány první stroje RF-4E do výzbroje Luftwaffe.

27. březen 1961 První vzlet prvního sériového F-4B v St. Louis. Listopad 1963 První F-4C zařazen do stavu USAF. 5. srpen 1963 První bojové vzlety F-4 ve vietnamské válce. 12. březen 1965 První vzlet RF-4B v St. Louis. 9. duben 1965 První vzdušné vítězství F-4 - sestřel čínského le­ tounu MiG-17. Říjen 1965 První stíhací letouny Phantom dorazily do Evro­ py (81. TFW na základnu RAF Bentwaters). 7. prosinec 1965 První vzlet verze F-4D. 27. květen 1966 První vzlet sériového F-4J. 21. únor 1967 Dodávka 2000. letounu Phantom (F-4D pro USAF). 30.červen 1967 První vzlet verze F-4E. 29. duben 1968 Letouny Phantom zařazeny do výzbroje britského Královského námořnictva. 23. srpen 1968 Letouny Phantom zařazeny do výzbroje britského Královského letectva.

4

1. únor 1971 Dodávka 4000. stroje Phantom (F-4E pro USAF).

Červen 1973 až duben 1976 Výroba 175 dvoumístných strojů F-4F pro Luftwaffe. 24. květen 1978 Dodávka 5000. letounu Phantom (F-4E pro Turec­ ko). 25. říjen 1979 Dodán 5057. a zároveň poslední letoun Phantom z výroby u firmy McDonnell Douglas (F-4E pro Jižní Koreu). 20. květen 1981 Dodán poslední stroj F-4EJ z japonské výroby. Konec roku 1982 Britské ministerstvo obrany oznámilo vytvoření nové letky (No. 74) vyzbrojené repasovanými le­ touny Phantom F-4J od US Navy. Srpen 1984 První tři stroje F-4J pro Královské letectvo přelét­ ly do Británie. Srpen až prosinec 1990 Operace Pouštní štít. Letecká národní garda státu Alabama vysílá šest letounů RF-4C. Leden 1991 Operace Pouštní bouře. Stroje RF-4C provádějí denní taktické průzkumné lety. Asi 48 letounů F-4G Wild Weasel z kalifornské základny George AFB a z německého Spangdahlemu provedlo více než 2800 bojových letů ze základny Sajch ísá v Bahrajnu. Po válce v Zálivu byly stroje F-4G od 52. TFW vyslány do operace Jižní hlídka, aby hlíd­ kovaly v bezletové zóně nad jižním Irákem a plni­ ly zde úkoly při umlčování nepřátelské PVO ve spolupráci s letouny Wild Weasel F-16C/D, vy­ zbrojenými střelami HARM.

1. Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

řestože byl původně zkonstruován jako specializovaný palubní letoun, Phantom se stal nejrozšířenější americkou nadzvu­ kovou stíhačkou v éře dvoumachových raketo­ vých nosičů. Ne méně než 1264 strojů bylo do­ dáno k US Navy a 2640 letounů k USAF. Pouze stroje F-86 Sabre/FJ Fury překonaly F-4 Phan­ tom počtem vyrobených letounů, ale co se týče dlouhověkosti, měly tyto typy firmy North American kratší kariéru než Phantom. Továrna

P

Jamese S. McDonnella v St. Louis ve státě Missouri se dostala do širšího povědomí koncem čtyřicátých let díky řadě palubních proudových stíhaček pro US Navy. Ta začínala typem FD-1 (později FH-1) Phantom, po něm následoval F2H Banshee, nasazený ve značném rozsahu do První maketa AH-1. Na snímku z května 1954 je patrná jednomístná kabina a hladké vodorovné křídlo i ocasní plochy. (McDonnell Douglas)

5

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Přepracovaná maketa F4H, upravená a čtyři řízené střely Sparrow (McDonnell Douglas)

pro

motory

J79

korejské války, a méně úspěšný F3H Démon. Také letectvo nakoupilo velké množství letou­ nů firmy McDonnell v podobě dálkového stíha­ cího stroje F-101 Voodoo a odvozené průzkum­ né verze RF-101. V roce 1953 ale McDonnell Aircraft Corporation utrpěla těžkou ránu, když zakázku na stíhací letouny pro US Navy získa­ la firma Vought s typem F8U Crusader. V srpnu 1953 firma McDonnell zahájila na vlastní náklady řadu vývojových studií (Mo­ del 98) ve snaze prodloužit výrobu jednomíst­ ného typu F3H Démon zástavbou výkonnějších motorů a vylepšením jeho doletu a schopnosti působit za každého počasí. Hlavní konstruktér Herman D. Barkey se svým týmem vytvořil čtyři návrhy s označením Model 98A-E, vesměs vycházející z typu F3H Démon a poháněné různými motory. Model 98A (F3H-E) měl mít dva proudové motory Wright J67 a rychlost ve výšce M=l,69. Model 98B (F3H-G/-H) měly po­ hánět dva Wrighty J65 nebo dva motory Gene­ ral Electric J79; rychlost by činila M=l,52 resp. M=l,97. Modely 98C s delta křídlem a 98D s rovným křídlem a prodlouženým trupem mě­

6

ly mít dvojici proudových motorů Wright J65 nebo dva J79-GE-X207A. Poslední Model 98E (F3H-J) byl navržen s rozměrnějším a tenčím delta křídlem. Součástí projektu byly snadno zaměnitelné jedno- a dvoumístné příďové sekce, umožňující Modelu 98 plnit rozmanité úkoly. K všestrannosti přispívala i možnost zá­ stavby buď pátracího radaru APQ-50, nebo systému řízení palby, mapovacího radaru a fotokamer či přístrojů pro elektronický průzkum do přídě, to vše navíc ke čtyřem 20mm kanó­ nům nebo výsuvným raketnicím pro 56 dvoupalcových (51 mm) neřízených raket FFAR (Folding Fin Aircraft Rocket - letecká raketa se sklopnými křidélky). Na osmi křídelních a jed­ nom trupovém závěsníku bylo možné nosit rozmanitou podvěšenou výzbroj - pumy, raketnice, jaderné zbraně, řízené střely a/nebo pali­ vové nádrže. V červnu 1957 firma McDonnell nabídla le­ tectvu k posouzení návrh Modelu 98AD jako dvoumístného stíhacího letounu pro USAF. Letoun neměl žádné palubní vybavení a měl být vyzbrojen čtyřmi PLŘS GAR-2 nebo GAR-4 Falcon. Letectvo však v té době nebylo vůbec připraveno uvažovat o verzi letounu, který byl původně konstruován podle požadavků ná­

Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

mořnictva. Proto se Model 98AD (stejně jako Modely 98DA a 98DB, navržené jako dvoumíst­ ný a jednomístný bitevní letoun s 20mm kanó­ nem M61A1) nedostal do výroby. Stejně dopad­ la zpočátku fotoprůzkumná verze Model 98P, protože USN už mělo nadzvukový průzkumný letoun Vought F8U-1P Crusader. (Tomu však chyběla schopnost operovat v noci, která se po­ čátkem roku 1962 objevila u letounu RF-110A pro letectvo. Ale teprve v únoru 1963 získal Sbor námořní pěchoty souhlas k objednávce prvních devíti z konečných 46 RF-4B.) Přestože původně nebyl v zahraničí zájem o exportní verze Modelu 98 (Model 98BB pro Královské

První stroj YF4H-1 s výrobním číslem 142259 v montážní hale na snímku z května 1958. V pozadí jsou letouny F-101 Voodoo (s vysoko posazenými výškovkami) a F3H Démon. (McDonnell Douglas)

kanadské letectvo v květnu 1959, Modely 98BH a BJ pro Luftwaffe v říjnu 1959 a Model 98CJ pro RAF v červnu 1960), nakonec se exportní trhy otevřely. V roce 1964 se Británie stala prvním zá­ mořským odběratelem letounů Phantom a dal­ ší země následovaly, což přispělo k celkové vý­ robě F-4 v počtu 5195 strojů. Špičkové výrobní tempo (dva letouny denně) bylo dosaženo v le­ tech 1967-1968.

7

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun YF4H-1 výrobní číslo 142259 při pojížděcích zkouškách v St. Louis 22. května 1958. Poháněly jej proudové motory General Electric J79-GE-3A o tahu 41,36 kN (9300 Ib st) a 65,82 kN (14 800 Ib st) s přídavným spalováním. Stroj byl doplněn o makety střel Sparrow a byly z něho sejmuty kryty a dvířka hlavního podvozku. Dole: Stroj YF4H-1 (výrobní číslo 142259) pilotovaný Robertem C. Littlem právě přistál na Lambert Field v St. Louis po úspěšném prvním letu 27. května 1958 (oba snímky McDonnell Dougtas)

Trochu Demon, trochu Banshee Nejsilnější uchazeč se vynořil z řady Modelů 98 F3H-3G. Šlo o kombinaci zkráceného letounu Demon a stroje Banshee se šípovým křídlem, s rovnými ocasními plochami a novátorským tvarem trupu v podobě „láhve coca-coly", kte­ rý se prosadil v konstrukci nadzvukových le­ tounů. Firma McDonnell předložila 19. září Úřadu pro vzduchoplavbu (Bureau of Aero­ nautics, BuAer) nevyžádanou nabídku jedno­ místného stíhacího letounu pro každé počasí, přestože námořnictvo dosud nevypsalo žádné požadavky. V polovině roku 1953 se zdálo, že

8

tehdy již objednané typy Grumman XF9F-9 a Vought XF8U-1 odpovídají požadavkům ná­ mořnictva na nadzvukový stíhací letoun, ale BuAer a zástupce operačního náčelníka námoř­ nictva (CNO, Chief of Naval Operations, je nejvyšším funkcionářem USN) vyzvali firmu McDonnell k předložení návrhu jednomístného dvoumotorového bitevního letounu pro každé počasí, který by soutěžil s projekty firem Grum­ man a North American. Na jaře roku 1954 ve­ dení firmy McDonnell schválilo výrobu makety F3H-G ve skutečné velikosti a v srpnu byla předložena formální nabídka vývoje letounu.

Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

V září USN odpovědělo, že nabídka firmy je „příliš vágní", a požadovalo opětovné předlo­ žení. Poté, 18. října, námořnictvo vydalo oficiál­ ní záměr (LoI, Letter of Intent) zadat výrobu dvou prototypů jednomístného bitevního le­ tounu s hlavňovou výzbrojí YAH-1 (označení AH-1 přesněji vystihovalo protizemní charak­ ter letounu) a jednoho stroje pro statické pev­ nostní zkoušky. Ale 14. května 1955 CNO nařídil přehodno­ cení programu AH-1 a zdálo se, že další vývoj bude omezen. Dvanáct dní nato přišel BuAer s požadavkem dokončit oba prototypy (142259 a 142260) jako dvoumístné YF4H-1 (druhé se­ dadlo měl obsadit operátor střeleckého radaru (RIO, Radar Intercept Officer). Pilot a RIO se­ děli za sebou pod samostatnými dozadu odklá­ pěnými překryty, přičemž obrys překrytu kabi­ ny RIO původně nepřesahoval hřbet trupu. Hlavním úkolem letounu měla být obrana loď­ stva za každého počasí. Mimoto měl být scho­ pen působit proti pozemním cílům a nést až 7258 kg (16 000 lb) pum, raket a další munice na čtyřech křídelních a jednom trupovém závěsníku. Pro použití v roli úderného prostředku byla připravena možnost nést jednu speciální zbraň. Na trupovém a vnitřních křídelních závěsnících mohl nést přídavné nádrže, zvyšující zásobu paliva ze 7408 litrů (1957 US gal) v šesti trupových a dvou křídelních nádržích až na 12 480 litrů (3297 US gal). V pravé straně přídě byl zabudován výsuvný nástavec pro doplňo­ vání paliva za letu. Nepočítalo se s kanóny, tak­ že YF4H-1 nesl pouze čtyři PLŘS Sparrow III s poloaktivním radarovým naváděním a stal se

první americkou stíhačkou s čistě raketovou vý­ zbrojí. Návrh na doplnění výzbroje verzí PLRS Sidewinder se sklopnými křidélky byl rychle opuštěn, stejně jako příprava na zástavbu čtyř 20mm kanónů. Letoun měl mít dvouhodino­ vou vytrvalost při hlídkování ve vzdálenosti 250 nm (463 km; 288 mil) od letadlové lodě a vy­ držet ve vzduchu po dobu dvou palubních cyk­ lů (přes tři hodiny) bez doplňování paliva. V té­ to fázi byl stále ještě konstruován kolem křídla se 45° šípovitostí ve čtvrtině tětivy a stejným vzepětím. Pohánět jej měly dva proudové mo­ tory General Electric J79-GE-2 nebo -2A po 46,03 kN (10 350 lb st) tahu a 71,82 kN (16 150 lb st) s přídavným spalováním, uložené v dolní části trupu.

Předsériová zakázka Dne 25. července 1955 námořnictvo zadalo fir­ mě McDonnell zakázku nejen na původně ob­ jednané dva prototypy, ale také na dalších pět předsériových letounů (143388/143392). Tak­ řka současně zadalo zakázku také konkurenční firmě Vought na dva prototypy jednomístného jednomotorového stroje F8U-3 s raketovou vý­ zbrojí. Koncem listopadu 1955 námořnictvo hodnotilo maketu YF4H-1. Rozsáhlé zkoušky v aerodynamickém tunelu, dokončené v srpnu 1956, ukázaly, že YF4H by narazil na vážné pro­ blémy se stabilitou a mohl by létat jen rychlostYF4H-1 (výrobní číslo 142259) vedený zkušebním pilotem Robertem C. Littlem při jednom z prvních zkušebních letů v červnu 1958 nad řekou Mississippi (McDonnell Douglas)

9

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

mi pod M=2. Výsledkem byla řada konstrukč­ ních změn, zejména dvanáctistupňové vzepětí sklopných konců křídel s pětačtyřicetistupňovým šípem, psí zub na náběžné hraně, třiadvacetistupňové záporné vzepětí jednodílné plo­ voucí výškovky (stabilizátoru) a vstupní otvory vzduchu s měnitelným průřezem a plochými oddělovači mezní vrstvy u přídě trupu. To všechno oddálilo dokončení konstrukčních vý­ kresů, které byly schváleny teprve 31. prosince 1956. (19. prosince firma McDonnell obdržela zakázku na dalších 16 strojů F4H-1 (145307/ /145317 a 146817/146821)). V té době se už na projektu podílelo ne méně než 1500 subdoda­ vatelů z 28 států. Odklady ve vývoji motorů J79-GE-8 vedly k jejich náhradě dvojicí YJ79-GE-3 po 69,37 kN (15 600 lb st), zapůjčených ze zásob USAF, aby mohly zkoušky doopravdy začít. Plánovaný první vzlet YF4H-1 byl nejprve posunut z února 1958 na prosinec 1957 a potom opět na březen 1958, když se ukázalo, že nemá proběhnout na letišti Lambert Field v St. Louis, ale na základně Edwards AFB. Pak ale v září Letoun F4H-1 s výrobním číslem 143391, čtvrtý vývojový prototyp a šestý vyrobený stroj, při pozemních zkouškách katapultáže před zahájením programu ověřování způsobilosti k palubní službě. Všimněte si, že střely Sparrow jsou bez stabilizačních ploch, aby se zabránilo jejich poškození lanem katapultu. (McDonnell Douglas)

10

1957 BuAer znovu změnil místo prvního vzletu zpátky do St. Louis a nařídil jeho provedení v dubnu 1958! Nakonec se to vyvinulo tak, že se první vzlet konal 27. května 1958, kdy hlavní zkušební pilot Robert C. Little vzlétl se strojem 142259 z Lambert Field v St. Louis. Let nepro­ běhl bez potíží; nejzávažnějším problémem byl pokles tlaku hydrauliky, který znemožnil úplné zatažení přední podvozkové nohy. Přesto však Little bezpečně přistál. Také druhý let byl pro­ blematický a teprve při třetím letu 31. května Little překonal rychlost zvuku. (Stroj 142259 byl ztracen 21. října 1959 při pokusném výš­ kovém letu; pilot Zeke Huelsbeck přitom zahy­ nul. Při zatáčce nad kalifornskou pouští v rych­ losti M=2,15 se urval kryt servisního vstupu pravého motoru, následně došlo k přehřátí mo­ toru a k jeho destrukci.) Letové zkoušky u výrobce i u námořnictva, které probíhaly v Námořním leteckém zkušeb­ ním středisku (NATC, Naval Air Test Center) v Patuxent River v Marylandu, vyústily v řadu změn, postupně zapracovávaných do celkové konstrukce. Vstupní otvory s měnitelnou geo­ metrií přišly o prodloužený horní okraj a pevné oddělovače mezní vrstvy nahradila kombinace pohyblivých (vpředu) a pevných (vzadu) pane­ lů s otvory v pevné sekci; otvory se díky tomu zvětšily z 12,7 x 20,3 cm na 25,4 x 35,6 cm (z 5 x 8 in na 10 x 14 in). Nové uspořádání vstupních otvorů se poprvé objevilo na stroji 145307, šestém F4H-1F (později F-4A-2-MC). Přepraco­

Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

vaný radom poskytoval dostatek prostoru pro nový radar s rozměrnější anténou, takže bylo možné radar AN/APQ-50 se 70cm (24in) anté­ nou (u 29 F4H, přejatých od května 1960 do června 1961) nahradit radarem AN/APQ-72 s 86,4cm (34in) anténou. Řízení mezní vrstvy ofukováním klapek na náběžné i odtokové hra­ ně křídla bylo poprvé odzkoušeno na stroji 143392, pátém předsériovém letounu. Později přibylo infračervené čidlo pod přídí a také pře­ konstruovaná kabina s vyššími překryty pro zlepšení výhledu pilota a více prostoru pro hla­ vu RIO. Jako první dostal nový radar i kabinu stroj 146817, sedmnáctý F4H-1F (F-4A-3-MC). Od devatenáctého sériového stroje měly F4H-1 motory J79-GE-8.

Vítězství nad Crusaderem III V prosinci 1958 byl F4H-1 vyhlášen vítězem sou­ těže na stíhací letoun s raketovou výzbrojí pro každé počasí proti letounu Vought F8U-3 Crusa­ der a 17. prosince firma McDonnell získala ná­ slednou zakázku na 24 strojů F4H-1 (148252/ /148275). V březnu 1961 bylo všech 45 letounů F4H-1, objednaných před 17. prosincem 1958, přeznačeno na F4H-1F (byly poháněny dvoji­ cí motorů J79-GE-2 nebo 2A po 73,38 kN (16 500 lb st) tahu), aby se odlišily od pozdějších modelů s motory J79-GE-8. Dne 3. července 1959 byl F4H-1 na slavnosti v St. Louis při oslavách 20. výročí firmy McDonnell pojmenován Phan­ tom II (římská číslovka II se v běžném životě brzy přestala používat, protože typ FH-1 Phan­ tom byl v době zařazení typu Phantom II do vý­ zbroje už dávno vyřazen). Letouny F4H-1F se používaly pro zkoušky a výcvik a v prosinci 1960 byly zařazeny k VF-121 „Pacemakers". Osmnác­ tého září 1962 se v souladu s novým společným systémem označení Tri Service (= tři služby; po­ zemní vojsko, námořnictvo a letectvo) F4H-1F proměnily v F-4A (144 letouny F4H s motory J79-GE-8, objednané ve dvou sériích po 72 stro­ jích 23. září 1959 a 1. srpna 1960, byly přeznače­ ny na F-4B). Od 15. do 20. února 1960 proběhly zkouš­ ky palubní způsobilosti s letounem F4H-1 vý­ robní číslo 143391 na palubě USS Independence (CVA-62) u atlantického pobřeží. První vzlet stroje 143391 z katapultu Independence a opětné přistání proběhly 15. února Letoun pilotoval

korvetní kapitán Paul E. Spencer. Celkem bylo provedeno asi 18 vzletů z katapultu a zkoušky obecně dopadly velmi dobře. Od 25. do 27. dub­ na proběhly další zkoušky na menší lodi USS Intrepid (CV-11) a 20 katapultových vzletů a brz­ děných přistání bylo skoro dokonalých. Ukáza­ lo se však, že záchytný hák letounu Phantom po nárazu o palubu odskakuje. Tento problém byl však rychle napraven. Motory J79 se osvědčily jako velmi spolehlivé, umožňující opakování okruhu na jeden motor a bez přídavného spalo­ vání. Zkoušky ukázaly, že pohonná jednotka dokáže zrychlit z přiblížení na přistání k plné­ mu tahu za necelou jednu sekundu. Těžší stroj Phantom nedělal žádné zjevné potíže pilotům bitevních letounů, zvyklým na lehčí letouny Douglas A4D Skyhawk, Grumman F11F Tiger a další typy. Přestože phantom vážil dvakrát více než F11F a skoro třikrát tolik co Skyhawk, měl strašlivý tah motorů, ovšem ale také spo­ třebu, zejména při použití přídavného spalová­ ní obou motorů. V červenci 1960 proběhly zkoušky Inspekčního a dohlížecího úřadu (BIS, Board of Inspection and Survey) v NATC v Patuxent River. Koncem roku už dvě přeškolovací skupiny (RAG, Replacement Air Group) při­ pravovaly osádky letounů Phantom pro službu u námořnictva. VF-121 dostala svůj první stroj Phantom na námořní letecké základně (NAS, Naval Air Station) Miramar v Kalifornii 30. pro­ since 1960. Na východním pobřeží začala pře­ zbrojovat na letouny Phantom VF-101 „Grim Reapers" v Key West na Floridě.

Sériová F-4B První sériový F-4B (F4H-1), v té době nejmo­ dernější přepadový stíhací letoun svobodného světa, poprvé vzlétl 27. března 1961. V této po­ době se phantom měl zařadit do výzbroje USN, a také se zúčastnit prvních bojů. F-4B měl dva turboreaktivní motory J79-GE-8 po 48,47/ /75,60 kN (10 900 lb st/17 000 lb st) tahu s pře­ pracovanými oddělovacími deskami mezní vrstvy (pevná deska svírala s osou letu úhel 10° proti 5° u F4H-1F a pohyblivá deska měla ma­ ximální výchylku 14° proti 10°). Byl vybaven ra­ darem APQ-72 s anténou o průměru 81,3 cm (32 in), bombardovacím systémem Lear AJB-3, sklopnými křídly a ocasním hákem. Na vnitř­ ních křídelních pylonech a ve čtyřech poloza-

11

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letouny F-4B z VF-114 „Aardvarks“ od 11. palubního leteckého křídla při záchytu sovětského letounu Tupolev Tu-16 „Badger“ v sousedství letadlové lodě USS Kitty Hawk (CVA-63) v severním Tichomoří v lednu 1963 (USN)

nořených šachtách pod trupem mohl nést cel­ kem šest 3,66 m (12 ft) dlouhých 159kg (3501b) PLŘS Raytheon AIM-7C Sparrow III s poloaktivním radarovým naváděním, obvykle se však nosily čtyři řízené střely Sparrow a čtyři 2,83 m (9 ft 4 in) dlouhé 70,3kg (1551b) střely Philco AIM-9B Sidewinder s tepelným naváděním na závěsnících na vnitřních křídelních pylonech. Využitelná zásoba paliva ve vnitřních nádržích poněkud vzrostla na 7506 1 (1983 US gal). K USN a USMC bylo od června 1961 do března 1967 dodáno celkem 649 strojů F-4B-6-MC až -28-MC; 29 z nich bylo zapůjčeno k USAF (62-12168/12196). Dvanáct F-4B bylo později přestavěno na standard F-4G, tři na YF-4J a 228 na F-4N. Hrstka byla upravena na DF-4B, EF-4B, NF-4B nebo QF-4B. V důsledku bojo­

12

vých zkušeností z jihovýchodní Asie byly F-4B postupně modernizovány a upravovány. Do­ staly vrhače rušících pásků po stranách zádě trupu a vybavení REB, které bylo průběžně mo­ dernizováno. Nejúčinnější byl radarový výstražník (RHAWS, Radar Homing And Warning System) a rušicí systémy jako AN / ALQ-51 a AN/ALQ-100. Řada F-4B byla dodatečně vy­ bavena také sloty výškovek, jaké byly zavede­ ny u F-4J, pro zkrácení rozjezdu při vzletu a sní­ žení přibližovací rychlosti.

Do činné služby V červenci 1961 začaly letouny Phantom dostá­ vat VF-74 „Bedevilers" a VF-114 „Aardvarks". Staly se prvními námořními letkami, které vy­ pluly na moře na palubách lodí Samtoga (CVA-60) v Atlantiku a Kitty Hawk (CVA-63) v Ticho­ moří. V červnu 1962 se VF-96 „Fighting Falcons" stala druhou bojeschopnou tichomořskou letkou vybavenou stroji Phantom a 9. listopadu té­ hož roku se nalodila na USS Ranger (CVA-61). Druhou atlantickou letkou disponující letouny

Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C

Phantom se stala VF-102 „Diamondbacks", kte­ rá 18. ledna 1962 zahájila palubní přezkoušení na USS Independence (CVA-62) před stmelovací plavbou na čerstvě zařazené letadlové lodi s ja­ derným pohonem USS Enterprise (CVAN-65). Dne 3. srpna Enterprise vyplula s VF-102 na pa­ lubě. Spolu s ní zvedla kotvy i USS Forrestal s VF-74 a obě plavidla zamířila z Norfolku ve Virginii na Středozemní moře. Mezitím v březnu 1962 dokončila přeškolení na letouny Phantom VF-41 „Black Aces" a stala se třetí bojeschopnou letkou Atlantického loďstva, na palubě USS In­ dependence. Tato letka byla dočasně převelena na základnu NAS Key West na Floridě, a to 9. října, kdy vrcholilo napětí kolem kubánské raketové krize. Koncem roku dosáhly bojeschopnost; dvě letky USMC - VMF(AW)-314 „Black Knights" a VMF(AW)-531 „Gray Ghosts" na základně MCAS El Toro poblíž San Diega v Kalifornii a MCAS Beaufort v Jižní Karolině. Označení „(AW)" znamenalo „All-Weather", pro každé počasí; bylo zrušeno 1. srpna 1963, kdy byl F-4 překlasifikován na čistě přepadový stíhací le­ toun. Jako třetí letka Sboru námořní pěchoty dostala stroje Phantom počátkem roku 1963 VMFA-513 „Flying Nightmares" na západním pobřeží, do té doby byla vyzbrojená typem Douglas F-6A Skyray. V dubnu téhož roku byla VMFA-314 vyslána do japonského Acugi, kam ji v srpnu následovala VMFA-351 a v říjnu

VMFA-513. Společně tvořily součást MAG 11 (Marině Aircraft Group, letecká skupina ná­ mořní pěchoty) a v srpnu 1965 se k nim připoji­ la VMFA-542 „Bengals".

Průzkumný RF-4B Průzkumná verze RF-4B pro USMC (původně označená F4H-1P) poprvé vzlétla v St. Louis 12. března 1965. Celkem bylo vyrobeno 46 stro­ jů RF-4B, prvních 36 (151975/151983 a 153089/ /153115) si zachovalo pohonnou jednotku a drak F-4B, posledních deset (157342/157351) používalo drak F-4J a motory F-4B. Všechny měly inerciální navigační systém a specializova­ né elektronické vybavení v přídi a trupu. Fotokamery zaměřené dopředu a do stran (nebo al­ ternativně mapovací kamera) byly umístěny v o 1,42 m (4 ft 8 in) delší přídi, kde mohl být ješ­ tě SLAR (Side-Looking Airborne Radar, palub­ ní radar s bočním vyzařováním) a infračervená čidla. Filmy bylo možné vyvolávat za letu a ka­ zety po vyvolání shazovat z malé výšky, aby se fotoprůzkumné údaje rychle dostaly k velite­ lům pozemních jednotek. Pro noční snímková­ ní byly na obou stranách výmetnice záblesko­ vých světlic. Stroj s výrobním číslem 151975 byl první sériový RF-4B pro USMC. Na snímku je zachycen při továrním zkušebním letu 12. března 1965. (Richard Ward via Frank Mason)

13

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Jako první dostala RF-4B letka VMCJ-3 na základně MCAS El Toro v Kalifornii v květnu 1965 a krátce nato VMCJ-2 na základně MCAS Cherry Point v Severní Karolíně a VMCJ-1 v ja­ ponském Iwakuni. V říjnu 1965 přelétla VMCJ-1 se svými RF-4B do Da Nangu pro nasazení ve Vietnamu. Během války v jihovýchodní Asii by­ ly tři RF-4B ztraceny palbou protiletadlového dělostřelectva a ručních zbraní a jeden stroj při letové nehodě. Dodávky RF-4B byly ukončeny v prosinci 1970. V roce 1975, dva roky po ukon­ čení amerických bojových operací ve Vietnamu, byly RF-4B soustředěny do nové letky VMFP-3 a rozmístěny v El Toro jako součást 3. MAW (Marině Air Wing, letecké křídlo námořní pě­ choty). Až do roku 1989, stále jako součást 3. MAW, VMFP-3 vysílala odřady RF-4B kam­ koliv bylo třeba, a to nejen pro svůj mateřský útvar, ale také na podporu 1. MAW v Japonsku, 2. MAW na východním pobřeží a 1. brigády ná­ mořní pěchoty na Havaji. VMFP-3 byla rozpuš­ těna v srpnu 1990. Tento stroj F-4C-22-MC s výrobním od 12. taktické stíhací perutě byl Vietnamem v počáteční fázi války (USAF)

14

číslem 64-0711 vyfotografován nad

Phantomy pro USAF Přestože koncem padesátých let USAF úporně odmítalo uvažovat o letounu Phantom pro stí­ hací úkoly, politická atmosféra počátkem šede­ sátých let je donutila změnit názor. Nově jme­ novaný ministr obrany Robert S. McNamara se snažil snížit výdaje na obranu cestou co možná největší standardizace výzbroje, a tuto doktrínu uplatňoval především na letadla. V roce 1961 te­ dy USAF dostalo rozkazem znovu posoudit stroj Phantom, nejprve jako možného nástup­ ce přepadového stíhacího letounu Convair F-106A Delta Dart u Velitelství protivzdušné obrany (ADC, Air Defense Command), později také jako víceúčelového taktického stíhacího a průzkumného letounu. Během zkoušek F4H-1 prokázal schopnost nést mnohem těžší náklad na větší vzdálenost než F-106A a jeho ra­ dar přitom měl o 25 % delší dosah. Vyžadoval také skoro o třetinu méně hodin údržby na jed­ nu letovou hodinu. Také v roli stíhacího bom­ bardéru se F4H-1F ukázal nekonečně všestran­ nější než typ Republic F-105D, neboť mohl nést protizemní munici, a přitom si díky menšímu měrnému zatížení a vyššímu měrnému výkonu zachoval schopnost vybojovat vzdušnou pře-

D I WINDLE 2003

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun F-4B-14-MC výrobní číslo 150482 (No. 268) po přestavbě na YRF-4C (62-12201) pro USAF. Na snímku je zachycen v St. Louis v březnu 1973. Prvním a jediným dalším YRF-4C se stal F-4B-14-MC výrobní číslo 150480 (62-12200). (McDonnell Douglas)

vahu. Pravda, „Thud" mohl v uzavřené pumovnici nést jadernou pumu, zatímco letoun Phantom ne, ale to přestalo být výhodou, pro­ tože nové politické myšlení vyžadovalo méně spoléhat na jaderné zbraně a upřednostňovalo „konvenční" odpověď. Phantom byl také vhod­ nější pro roli taktického průzkumného letounu než RF-101 Voodoo, protože měl lepší celkové výkony a na rozdíl od stroje Voodoo mohl pro­ vádět i noční fotoprůzkumné lety. V lednu 1962 prezident John F. Kennedy po­ žádal Kongres o souhlas s nákupem tatických stíhacích (F-110A) a průzkumných (RF-110A) letounů pro USAF, odvozených od F4H-1F. Dne 17. ledna bylo oznámeno, že 29 letounů F-4B bude přesunuto od USN k USAF a zařazeno ke 4453. CCTW (Combat Crew Training Wing, letka bojového výcviku) na základně MacDill AFB na Floridě, kďe proběhne výcvik instruktorů, načež budou vráceny loďstvu. Firma McDon­ nell 24. ledna dodala dva F4H-1 (149405

a 149406 - později dostaly evidenční čísla letec­ tva 62-12168 a 62-12169) na základnu Langley AFB ve Virginii ke zkouškám Velitelství taktic­ kého letectva (TAC, Tactical Air Command). Dne 30. března firma McDonnell dostala před­ běžnou objednávku na jeden stroj F-110A (62-12199) a krátce nato následovala zakázka na 310 sériových F-4C. V dubnu ministerstvo obra­ ny oznámilo, že letoun Phantom se má stát stan­ dardním stíhacím a průzkumným strojem TAC, USAFE (United States Air Force in Europe, vzdušných sil Spojených států v Evropě) a PACAF (tichomořských vzdušných sil), a 29. května objednalo dva YRF-110A (62-12200 a 62-12201). Objednávka na 26 RF-110A (18. srp­ na 1962 přeznačených na RF-4C) byla schvále­ na 31. prosince 1962. První F-4C vzlétl 27. květ­ na 1963 a první z obou prototypů YRF-4C (62-12200) 20. srpna téhož roku. První bojeschopné stroje F-4C byly zařazeny u čtyř letek 12. TFW (Tactical Fighter Wing, taktická stíha­ cí letka) na základně MacDill AFB. V dalších třech letech následovaly 8. TFW „Wolfpack", 35. TFW a 366. TFW „Gunfighters". Tyto čtyři letky později, v letech 1965 až 1967, vyslaly do jihovýchodní Asie deset taktických stíhacích le­ tek (TFS, Tactical Fighter Squadron).

2. Historie nasazení: Letouny Phantom v amerických službách

Stroj F-4B-14-MC výrobní číslo 150491 od VF-41 „Black Aces“ (CVA-62) 11. října 1965 v Tonkinském zálivu. Ke vzletu z VA-86 „Sidewinders“ a A-4E od VA-72 „Blue Hawks“. (McDonnell Douglas)

při vzletu z příďových katapultů

bočního katapultu USS se připravuje dvojice

Independence strojů A-4 od

17

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

V

četně prototypů a vývojových letounů bylo vyrobeno 1264 letounů Phantom pro USN a USMC a 2840 pro USAF.

Služba u US Navy V prosinci 1960 přišly první stroje F4H k VF-121 doškolovací skupiny (RAG) Tichomořského loďstva na základně NAS Miramar v Kalifornii. Krátce nato dostal F4H-1F také odřad A VF-101 u RAG Atlantického loďstva V polovině roku 1961 dosáhly jako první plné provozuschop­ nosti se stroji F4H-1F letky VF-74 a VF-114 a v říjnu téhož roku VF-74 absolvovala jako prv­ ní palubní přezkoušení. První krátkou plavbu podnikla od srpna do října 1962 VF-102 „Diamondbacks" na palubě USS Enterprise (CVAN-65) a první úplný turnus od srpna 1962 do března 1963 VF-74 „Bedevilers" na Středozem­ ním moři na palubě USS Forrestal (CVA-59). Letoun F-4B-13-MC výrobní číslo 150478 (volací znak AG211) od VF-84 „Jolly Rogers“ při vzletu z bočního katapultu USS Independence (CVA-62) 11. října 1965 v Tonkinském zálivu (McDonnetI Douglas)

18

V březnu 1962 dokončila úvodní přeškolení na F-4B VF-41 „Black Aces" a stala se třetí bojeschopnou letkou u Atlantického loďstva, na pa­ lubě USS Independence (CVA-62). Za kubánské raketové krize byla VF-41 dne 9. října 1962 do­ časně přemístěna ze základny NAS Oceana ve Virginii na NAS Key West na Floridě a podříze­ na NORAD (North American Air Defense Command, Velitelství PVO Severní Ameriky), zatímco F-4B z lodí Enterprise a Independence po­ máhaly prosadit blokádu Kuby.

Válka ve Vietnamu Ve chvíli incidentu v Tonkinském zálivu 2. srpna 1964 bylo 13 z 31 nasaditelných stíhacích letek námořnictva vyzbrojeno letouny F-4B; jedna mě­ la stroje F-4B a F-4G, a jedna právě přezbrojova­ la z typu F-3B Démon na F-4B. Navíc létaly s F-4A a F-4B dvě letky přeškolovacích skupin. První bojové lety letounů Phantom se uskuteč­ nily v rámci operace Pierce Arrow 5. srpna, kdy stroje F-4B od VF-142 a VF-143 z USS Constella tbn (CVA-64) v Tonkinském zálivu kryly odvetné nálety proti severovietnamským dělovým člu

Historie nasazen!: Letouny Phantom v amerických službách

Nahoře: Letouny F-4B od VF-41 „Black Aces“ a Skyhawk A-4E od VA-86 „Sidewinders“ a VA-72 „Blue Hawks“ na palubě USS Independence (CVA-62) vTonkinském zálivu v říjnu 1965 Vpravo: Stroj F-4B výrobní číslo 151492 od VF-84 Jolly Rogers“ se „vším venku“ se chystá přistát na palubě USS Independence (oba snímky McDonnell Douglas)

nům a pobřežním zařízením. Jako další zasáhly do bojů stroje F-4B od VF-92, VF-96 a VF-151, na­ sazované do bojových hlídek (CAP, Combat Air Patrol) během odvetných náletů v únoru 1965 (Flaming Dart) a prvních náletů operace Rolling Thunder na jaře 1965. Od srpna 1964 do srpna 1973 podniklo 22 letek námořnictva (a jedna letka námořní pěchoty) 84 válečných plaveb do Tonkinského zálivu; 51 s letouny F-4B, jednu v roce 1965/1966 s F-4G a 32 se stroji F-4J, jako první v květnu 1968 VF-33 a VF-102 na palubě USS America (CVA-66). Válka stála 71 strojů F-4 z výzbroje USN se­ střelených (5 nepřátelskými letouny, 13 PLŘS

19

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

a 53 palbou PLD a ručních zbraní) a 54 ztrace­ ných při letových nehodách. Na konci války za­ jišťovaly stroje F-4 spolu s letouny Grumman F-14 Tomcat vzdušné krytí závěrečné evakuace z Jižního Vietnamu v dubnu 1975. Letouny F-14A postupně nahrazovaly stroje F-4B a F-4J u většiny prvosledových letek s výjimkou šesti, předurčených pro starší a menší letadlové lodě USS Midway, Franklin D. Roosevelt a Coral Sea, které byly posléze přezbrojeny letouny Phantom F-4N/S. Obě poslední aktivní palubní letky se stroji Phantom VF-151 a VF-161 naposle­ dy vzlétly z paluby letadlové lodě Midway 24. března 1986.

Námořní letecké zálohy Letouny Phantom se poprvé objevily u Námoř­ ních leteckých záloh v roce 1969, kdy přišly k VF-22L1 na základně NAS Los Alamitos v Ka­ lifornii stroje F-4B. V roce 1970 byly zřízeny čtyři záložní stíhací letky — VF-201 a VF-202 u Atlantického loďstva, a VF-301 a VF-302 u TiLetoun F-4B-26-MC výrobní číslo 153018 (volací znak NH-205) od VF-114 „Aardvarks“ při letu z lodě USS Kitty Hawk (CVA-63) nad Tonkinským zálivem v březnu 1968. Stroj je vyzbrojen FIS Sparrow a Sidewinder. (USN)

20

chomořského loďstva, ty však byly zpočátku vyzbrojeny letouny Ling-Temco-Vought F-8 Crusader, protože stroje F-4 byly naléhavě po­ třeba u aktivních jednotek. F-4B konečně nahra­ dily letouny Crusader v roce 1974 a samy pak byly vystřídány stroji F-4N a F-4S. Poslední le­ toun F-4N přelétl od VF-201 ze základny NAS Dallas v Texasu do Námořního leteckého tech­ nického výcvikového střediska (NATTC, Naval Air Technical Training Center) v Memphisu v Tennessee 29. února 1984. Poslední F-4S (155560) byl vyřazen od VF-202 na základně NAS Dallas 14. května 1987. Námořní letecké zkušební středisko (NATC, Naval Air Test Cen­ ter) a Námořní škola zkušebních pilotů (NTPS, Naval Test Pilot School) na základně NAS Patuxent River používaly F-4 v letech 1985 až 1988. Sloužily také v řadě experimentálních ro­ lí, hlavně na základnách NAS Point Mugu, NAS China Lake a NAF El Centro v Kalifornii, NASWC/NWEC Kirtland AFB v Novém Mexi­ ku a v Námořním středisku leteckého vývoje (NADC, Naval Air Development Center) v Johnsville v Pennsylvánii. Po vyřazení posledních dvou strojů Phan­ tom F-4S z oddělení zkoušek bitevních letou­ nů NATC zůstaly jedinými stroji Phantom ve výzbroji USN letouny F-4S na základně NAS

Historie nasazení: Letouny Phantom v amerických službách

Point Mugu (u letky VX-4) a bezpilotní QF-4 v Tichomořském zkušebním středisku říze­ ných střel (PMTC, Pacific Missile Test Center) v Point Mugu a Námořním výzbrojním středis­ ku (Naval Weapons Center) v China Lake.

Sbor námořní pěchoty V červnu 1962 dostala své první F4H-1 letka VMF(AW)-314 „Black Knights" na základně MCAS Cherry Point. V létě roku 1964 už bylo vyzbrojeno stíhacími bombardéry F-4B šest letek (VMFA-115 a VMFA-323 na MCAS Cherry Point, VMFA-513 a VMFA-542 na MCAS El Toro, a VMFA-314 a VMFA-531 v japonském Acugi). Pět dalších (VMFA-122, -212, -232, -324, -334) bylo v procesu přezbrojování z letounů Crusader F-8 na stroje Phantom. V květnu 1965 byly dodány první RF-4B letce VMCJ-3 na zá­ kladně MCAS El Toro a krátce nato k letkám VMCJ-2 na MCAS Cherry Point a VMCJ-1 v ja­ ponském Iwakuni. (V roce 1975 byly všechny stroje RF-4B soustředěny u VMFP-3 na MCAS El Toro jako součást 3. MAW. VMFP-3 byla roz­ puštěna v srpnu 1990.) Jako první letouny Phantom námořní pěcho­ ty vyrazilo do Vietnamu 15 strojů F-4B letky VMFA-531, které přistály na základně Da Nang AB10. dubna 1965 a ke svému prvnímu bojové­ mu letu vzlétly o tři dny později. F-4B byl jedi­ ným letounem námořní pěchoty, který unesl dvě 20001b (907kg) pumy, a ve Vietnamu se ukázal ja­ ko velmi vhodný pro útoky proti pozemním cí­ lům, kdy nosil průměrně 2268 kg (5000 lb) pum. Od roku 1965 do roku 1970 se 11 letek F-4B

Stroj F4H-1/F-4B-11-MC výrobní znak VW-1) od VMF(AW)-314 v prosinci 1962 (USMC)

číslo „Black

149457 Knighzs“ za

(volací letu

USMC střídalo ve Vietnamu, kde působily ze zá­ kladen Da Nang a Chu Lai ve prospěch pozem­ ních sil USMC v Jižním Vietnamu, při náletech Tally Ho na „severovietnamský krček" a při vý­ padech proti nepřátelským vojskům v Laosu Steel Tiger/Tiger Hound. V letech 1968 až 1969 se námořní pěchota intenzivně podílela na vzduš­ ných operacích (pod velením 7. letecké armády), ale po stažení části amerických vojsk z Vietnamu byly jednotky postupně přemístěny do Japon­ ska. VMFA-115, -212 a -232 se vrátily do Da Nangu v dubnu 1972 po severovietnamské jarní ofenzívě a v květnu se přesunuly na thajskou zá­ kladnu Nam Phong, odkud vzlétaly k náletům na nepřátelské zásobovací trasy v Laosu a Se­ verním Vietnamu. Během vietnamské války námořní pěchota ztratila 72 strojů F-4 v boji (1 sestřelen stíhačkou MiG, 65 palbou PLD a ručních zbraní a 6 při minometných a ženijních útocích na základny) a 23 při letových nehodách. Od konce války Phantomy zůstaly jediným typem stíhacího le­ tounu ve výzbroji námořní pěchoty, dokud v lednu 1983 nepřišly první letouny McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Poslední F-4S námoř­ ní pěchoty byly vyřazeny počátkem roku 1989, úplně poslední jednotkou Sboru námořní pě­ choty se stroji F-4 byla VMFA-134 na základně MCAS El Toro v Kalifornii, která dostala letou­ ny F/A-18A na jaře 1989.

21

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

První F-4B přišly k Letecké záloze námořní pěchoty v prosinci 1973, a to k letce VMFA-321 na základně NAF Washington. Poslední stro­ je Phantom v záloze byly vystřídány typem F/A-18 v letech 1990 až 1991.

USAF V listopadu 1963 přišly první F-4C ke 4453. pe­ ruti bojového výcviku (CCTW) na základně MacDill AFB. V lednu 1964 začaly být zařazo­ vány k bojovým útvarům TAC, kde jako první nahradily u 12. taktické stíhací perutě typ Re-

Šest letounů F-4C s ŘS Sparrow a podvěsy REB, vedených letounem REB Douglas EB-66 při prvním bombardovacím letu s radarovým naváděním bez viditelnosti cíle ve vietnamské válce v roce 1965. Protože letouny F-4 nebyly vybaveny pro přesné bombardování ze středních výšek, stroje Phantom létaly na bombardovací nálety v jihovýchodní Asii s „lodivodem“, který vydával pokyn ke svržení nákladu pum. F-4C-20-MC výrobní číslo 53-7640 byl ztracen ve Vietnamu 13. září 1968. (McDonnell Douglas)

22

public F-84F Thunderstreak. První F-4C v tichomořské oblasti patřily 555. taktické stíha­ cí letce, od prosince 1964 dočasně přidělené k 51. taktické stíhací peruti na základně Naha na Okinavě. Od roku 1965 se u USAF používaly letouny F-4C se 16mm a 35mm filmovými kamerami k zaznamenání počátečních letových fází ves­ mírných projektů. Poprvé byl F-4C použit k záznamu startu měsíční sondy Ranger (po­ zději Phantomy zaznamenaly několik pilotova­ ných kosmických letů).

Historie nasazen!: Letouny Phantom v amerických službách

V říjnu 1965 se 81. taktická stíhací peruť sta­ la prvním provozovatelem strojů Phantom F-4C v Evropě, když dorazila na základnu RAF Bentwaters v anglickém Suffolku. O pět měsíců dříve dostala 10. taktická průzkumná peruť (TRW) na základně RAF Alconbury dva RF-4C jako první průzkumné stroje přidělené jednotce USAF na evropské základně. V dubnu 1965 se stroje F-4C Velitelství tak­ tického letectva od 45. taktické stíhací letky (TFS) 15. taktické stíhací perutě (TFW) ze zá­ kladny MacDill AFB zapojily jako první letou­ ny Phantom do bojů v jihovýchodní Asii, když byly dočasně přiděleny ke 2. letecké divizi a přemístěny na základnu Královského thajské­ ho letectva Ubon. Zpočátku se používaly k hlíd­ kování proti stíhačkám MiG (MiGCAP) na ; ochranu bitevních letounů. K první ztrátě Phantomu došlo 20. června, kdy byl F-4C od 45. TFS sestřelen palbou PLD při náletu na kasárna v severovietnamském Son La. Další F-4C smet­ la z oblohy 24. července PLŘS SA-2 „Guideline"

F-4E od 526. taktické stíhací letky, která byla součástí 26. taktické stíhací perutě, na stojánce základny Takhli v Thajsku 15. dubna 1969. Verze „E“ byl jediný stroj Phantom se zabudovanou hlavňovou výzbrojí. (USAF)

sovětské výroby. (SA-2 byla 10,67 m dlouhá dvoustupňová raketa se 158kg bojovou hlavicí a dostupem bezmála 18 288 m. Piloti, kteří se s nimi setkali, je popisovali jako „telegrafní sloupy".) V srpnu se 45. TFS vrátila k 15. TFW. Na Boží hod vánoční 1965 prezident Johnson pozastavil bombardovací tažení Rolling Thunder (Burácivý hrom), aby přiměl komunisty k jed­ nání. Vietkong však odpověděl protiofenzivou a Burácivý hrom byl obnoven 31. ledna 1966. Koncem roku 1965 bylo v jihovýchodní Asii 18 letek „rychlíků", z toho šest taktických stíhacích letek vyzbrojených letouny F-4C. Z nich 433. a 497. TFS byly umístěny na zá­ kladně Královského thajského letectva Ubon, 390. TFS na základně Da Nang a 43., 557.

23

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun F-4E-35-MC výrobní číslo 67-0315 od 469. taktické stíhací letky 388. taktické stíhací perutě (volací znak JV), která v květnu 1970 působila ze základny Korat v Thajsku. Nese pumy s distančními zapalovači, určenými pro co největší účinek tlakové vlny. (Frank Mason via Richard Ward)

a 558. TFS 12. taktické stíhací perutě na základ­ ně Cam Ranh Вау. V březnu 1966 dorazila na základnu Phang Rang 366. taktická stíhací pe­ ruť se třemi letkami F-4C (v říjnu se přesunulo na základnu Da Nang). Dne 25. dubna byly poprvé spatřeny letouny Mikojan-Gurjevič MiG-21 „Fishbed" a následujícího dne dva

24

z nich zaútočily na tři letouny Phantom, dopro­ vázející dva stroje Douglas RB-66 Destroyer. Je­ den z pilotů F-4 odpálil proti jedné stíhačce MiG dvě střely Sidewinder a zahlédl, jak se ne­ přátelský pilot katapultoval ze stroje odsouze­ ného k záhubě. Bojové zkušenosti, stejně jako v Koreji, prokázaly, že v rukou výborného pilo­ ta dokáže i těžší stroj porazit obratnější nepřá­ telskou stíhačku. Dne 14. července byly poprvé zničeny dva letouny MiG-21 stroji Phantom F-4C od 480. TFS 35. TFW. Z 379 letounů USAF ztracených v roce 1966 bylo 42 F-4C sestřele­ ných v boji a 14 F-4C ztracených při letových nehodách. V roce 1967 USAF sestřelilo nějakých

Historie nasazen!: Letouny Phantom v amerických službách

17 stíhaček MiG-21 -16 z nich si připsaly stroje F-4C a jeden F-4D od 433. TFS 8. TFW - proti ztrátě 95 F-4C a 23 RF-4C. Osádky letounů F-4 USAF vzlétaly v jihový­ chodní Asii většinou k náletům na pozemní cíle s použitím klasických trhavých pum s okamži­ tými nebo zpožděnými zapalovači, neřízených raket, kazetových a zápalných pum. Koncem května 1965 přezbrojila 555. TFS „Trojitý nik­ lák" 8. taktické stíhací perutě na základně Ubon na typ F-4D a 24. srpna poprvé použila řízenou střelu s televizním naváděním AGM-62A Wal­ leye při úspěšném náletu na most. Dne 26. října 555. TFS poprvé použila PLŘS s infračerveným naváděním AIM-4 Falcon a zničila letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 „Fresco". Neuspokojivé výsledky raket Falcon však přesto vedly k to­ mu, že 8. TFW znovu přezbrojila své F-4D původně námořními PLRS Sidewinder. Dne 25. května 1968 pak F-4D od 8. TFW po­ prvé svrhly laserem naváděné pumy GBU-10. Navíc stroje F-4D od 25. TFS roztrousily podél Hočiminovy stezky seismická čidla ADSID-1 (Air-Delivered Seismic Intrusion Device, ze vzduchu shazované zařízení pro zjišťování seis­ mického narušení) a 6. dubna 1972 letouny Phantom 8. TFW poprvé svrhly pumy Mk 84 s elektro-optickým naváděním (EOGB, ElectroOptical Guided Bomb).

Most Paula Doumera j První den kampaně Linebacker, 10. května 1972, dostala 8. TFW úkol zničit, opět s použitím

„chytrých" (řízených) pum, mohutný silniční a železniční most Paula Doumera s 19 poli a dél­ kou 1686 m (5532 ft), prvořadý dopravní cíl v Severním Vietnamu na předměstí Hanoje. Několik polí se zřítilo po těžkém bombardová­ ní při operaci Burácivý hrom v roce 1965, ale po­ zději byly opraveny a v roce 1972 byl most už zase hlavní dopravní tepnou spojující Severní Vietnam s Čínou. Šestnáct letounů Phantom 388. TFW udeřilo na nakládací prostory v Yen Vien severně od Hanoje standardními 5001b (227kg) pumami a 16 strojů F-4D od 8. TFW za­ mířilo k mostu Paula Doumera s 20001b (907kg) elektro-opticky naváděnými pumami GBU-8. Operátoři zbraňových systémů (WSO) na zad­ ních sedadlech letounů Phantom sledovali ob­ raz televizních kamer z hlavic každé pumy a za­ měřovali se na kontrast světla a stínu na cíli. Zdá se, že po vypuštění se některé pumy zamě­ řily místo mostu na jeho stín na hladině řeky, za­ tímco jiným prostě selhalo řízení, protože všechny minuly cíl. Nakonec most 13. května 1972 zbořily laserem naváděné „chytré" pumy svržené letouny F-4D od 8. TFW. Počátkem roku 1968 bylo v jihovýchodní Asii celkem 180 strojů F-4C, RF-4C a F-4D, z to­ ho čtvrtina RF-4C. Jako první dostala RF-4C Stroj F-4E-35-MC výrobní číslo 67-0309 od 469. taktické stíhací letky 388. taktické stíhací perutě, působící ze základny Thajského královského letectva Korat, nad Severním Vietnamem v listopadu 1970 (McDonnell Douglas)

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

v září 1964 33. taktická průzkumná cvičná letka (TRTS, Tactical Reconnaissance Training Squadron), přecvičovací jednotka na základně Shaw AFB v Jižní Karolíně, a krátce nato se prv­ ní bojovou jednotkou s letouny RF-4C stala 16. taktická průzkumná letka (TRS) na téže základně. V jihovýchodní Asii bylo prvními RF-4C devět letounů 16. TRS, dočasně přiděle­ ných na základnu Tan Son Nhut 30. října 1965. Následujícího dne zahájily bojové lety a během dalších osmi let působily ze základny Tan Son Nhut a základny Královského thajského letec­ tva Udorn letouny RF-4C 11., 12., 14. a 16. TRS. Žádný stroj RF-4C nepadl za oběť letounům MiG, ale 7 jich bylo sestřeleno PLŘS, 65 palbou PLD nebo ručních zbraní, 4 byly zničeny na ze­ mi a 7 jich bylo ztraceno při letových nehodách. (RF-4C byly ve výzbroji 19 taktických prů­ zkumných letek TAC, PACAF a USAFE.) V ro­ ce 1991 zbývaly už jen tři letky RF-4C (a šest le­ tek. Letecké národní gardy [ANG]). V roce 1994 zbyly letouny RF-4C už jen u čtyř jednotek ANG.

Přestávka v bombardování V listopadu 1968 byla vyhlášena přestávka v bombardování, která platila až do 21. února 1972. Během této doby se letouny F-4 neúčast­ nily útočných operací a létaly pouze doprovody průzkumných letounů nad Severním Vietna­ mem. V listopadu 1968 se na válčišti objevil stroj F-4E po přezbrojení 469. TFS na základně Krá­ lovského thajského letectva Korat z F-105D. Když na jaře 1972 SeveroVietnamci vpadli do Jižního Vietnamu, bylo mezi záplavou jednotek vyslaných do Vietnamu a Thajska také 15 letek se stroji F-4 (sedm s letouny F-4D, šest s F-4E, jedna s F-4C a jedna s EF-4C Wild Weasel). Prv­ ní Phantom EF-4C Wild Weasel (= divoká la­ sička, verze k umlčování PVO) byl zařazen v červnu 1968 k 66. FWS (Fighter Weapons Squadron, letka stíhacích zbraní), jednotce pro vývoj stíhací taktiky a výzbroje na základně Nellis AFB v Nevadě. Letouny EF-4C pak přišly do výzbroje 67. TFS na základně Kaděna na Okinavě, odkud byly v rámci operace Linebac­ ker I vyslány v letech 1972 až 1973 na základnu Královského thajského letectva Korat, a 81. TFS na základně Spangdahlem v Západním Němec­ ku.

26

Linebacker Bombardování Severu bylo obnoveno odvet­ ným náletem 10. května 1972 a následnou ofen­ zivou Linebacker I, zaměřenou na nepřátelskou silniční a železniční síť s cílem zabránit zásobo­ vání jednotek v Jižním Vietnamu. Operace Line­ backer II začala 18. prosince 1972 a trvala až do 29. prosince. USAF, USN a USMC v jejím rámci prováděly intenzivní bombardování průmyslo­ vých a spojovacích cílů, přístavů, skladišť a le­ tišť v oblastech kolem Hanoje a Haiphongu. Le­ touny F-4D a F-4E USAF létaly hlídky proti stíhačkám MiG i denní a noční doprovody bi­ tevních letounů i bombardérů Boeing B-52 Stratofortress. Během bojových letů v rámci opera­ ce Linebacker II letouny F-4D od 555. TFS zničily pět nepřátelských letounů ve vzduchu. Linebac­ ker I a II byly nejúčinnější ofenzívy celé války (podle pilotů, kteří v nich létali, už Severovietnamci „na nás neměli čím střílet. Bylo to jako lé­ tat nad New York City") a nakonec přiměly Ha­ noj ke snaze o ukončení války. Přestože došlo ke stažení všech amerických pozemních vojsk z Jižního Vietnamu, nálety na území sousední Kambodže a Laosu pokračovaly až do srpna 1973. Obě země pak padly do rukou komunistů a Sever obrátil svoji pozornost na konečné za­ brání Jižního Vietnamu. Dne 15. srpna 1973 pro­ běhly poslední americké bojové lety v jihový­ chodní Asii. USAF ztratilo 442 letounů F-4 (plus 83 RF-4C) - 33 sestřelených stroji MiG, 30 zása­ hem PLRS a 307 palbou PLD a ručních zbraní. Devět jich bylo zničeno na zemi minometnými a ženijními útoky a 63 se zřítilo v důsledku le­ tových nehod.

Služba po Vietnamu V roce 1975 začaly stavy F-4 doplňovat letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a od roku 1979 stroje General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Aljašské letecké velitelství vyřadilo své letouny Phantom v roce 1982 a poslední stroje F-4E USAFE na základně Spangdahlem v Západním Německu vystřídaly F-16C/D v roce 1987. PACAF zahájilo vyřazování letounů Phantom v září 1981, kdy 8. TFW 7. letecké armády na zá­ kladně Kunsan vyměnila své F-4D za F-16. Dvě letky F-4E zůstaly v roli PVO, ale od října 1988 byly přezbrojeny na F-16C/D. Poslední jednot­ kou PVO USAF s letouny F-4 byla 36. TFS na zá­

Historie nasazení: Letouny Phantom v amerických službách

kladně Osan v Jižní Koreji, která vyměnila své poslední stroje F-4E za F-16 počátkem roku 1989. Posledními americkými letouny Phantom v jihovýchodní Asii byly stroje RF-4C15. TRS na základně Kaděna na Okinavě, která se v dů­ sledku rozpočtových úprav v roce 1991 přemís­ tila na základnu Tegu a přenechala většinu svých letounů jihokorejskému letectvu. Z něko­ lika zbylých útvarů USAF s letouny F-4 dokon­ čila 4. taktická stíhací peruť (TFW) na základně Seymour Johnson AFB v Severní Karolině pře­ zbrojení z F-4E na F-15E Eagle počátkem pro­ since 1990. Do konce roku 1992 zmizely i čtyři letky F-4E a F-4G 35. taktické stíhací perutě (35. TFW získala tyto letouny po reorganizaci 37. TFW na útvar letounů Lockheed F-117A Nighthawk) na základně George AFB v Kalifor­ nii. Verze F-4G Advanced Wild Weasel byla za­ řazena do výzbroje v roce 1978. V roce 1979 F-4G nahradily poslední EF-4C u aktivních jed­ notek a stroje EF-4C byly předány 113. stíhací letce (FS) 181. stíhací skupiny (FG) a 163. stíha­ cí letce 122. stíhací perutě (FW) Letecké národ­ ní gardy státu Indiana, kde byly částečně od­ strojeny a provozovány jako F-4DC. V roce 1990 F-4G létaly spolu se stroji F-4E u dvou letek 35. TFW na základně George AFB a spolu s F-16C/D u jedné letky 3. TFW na základně Clark na Filipínách. V Evropě byly ve výzbroji 52. TFW (spolu s F-16C/D) 17. letecké armády USAFE na základně Spangdahlem v Západním Německu.

Letoun F-4D-28-MC výrobní číslo 65-0699 od 48. taktické stíhací perutě na základně RAF Lakenheath v Suffolku. 48. TFW dostala zbytek svých strojů F-4D v září 1974. Po celé dva roky činil průměrný stav útvaru 26 letounů Phantom, ale nakonec ve třetím čtvrtletí 1974 dosáhl plného tabulkového stavu 72 letounů. Tato peruť byla posledním útvarem USAFE přezbrojeným Phantomy, které si ponechala až do roku 1976, kdy zahájila přezbrojení na stroje F-111F. (USAFE)

ní letounů F-16 se zaměřovacími systémy pro řízené střely HARM (High-Speed Anti-Radiation Missile, vysokorychlostní protiradarová ŘS), vybavenými pro spolupráci s letouny REB Boe­ ing RC-135 Rivet Joint. Po válce v Zálivu byly le­ touny F-4G ze stavu 52. TFW nasazeny do ope­ race Jižní hlídka (Southern Watch) a hlídkovaly v bezletové zóně nad jižním Irákem a při akcích k umlčování/ničení prostředků PVO spolu­ pracovaly s letouny F-16C/D Wild Weasel vy­ zbrojenými řízenými střelami AGM-88 HARM/ /AGM-45 Shrike.

Lasičky v Pouštní bouři

Letecké zálohy (AFRES)

Od 5. září do 26. prosince 1990 bylo asi 24 le­ tounů F-4G od 52. TFW vysláno na základnu Šajch ísá v Bahrajnu jako součást nasazení vojsk v Perském zálivu Pouštní štít. Dalších 12 letounů F-4G 52. TFW bylo 16. ledna 1991 přemístěno na základnu Incirlik v Turecku. Během operace Pouštní bouře stroje F-4G Wild Weasel 81. TFS 52. TFW a 561. TFS 35. TFW ze základny George AFB v Kalifornii odlétaly ze základen Šajch Isá a Incirlik více než 2800 bojo­ vých letů. Spolupráce letounů F-4G s F-16 v ro­ li pátračů/lovců za války v Zálivu byla tak ús­ pěšná, že přiměla USAF k zachování jedné letky strojů F-4G - 561. TFS, vytvořené v roce 1993 na základně Nellis AFB v Nevadě — až do zavede-

Letecké zálohy začaly se stroji Phantom létat až v říjnu 1980, kdy byla 915. skupina včasné vý­ strahy (Airborne Early Warning and Control Group) na základně Homestead AFB na Floridě přeznačena na 915. taktickou stíhací skupinu (TFG) a její 93. TFS dostala přiděleny letouny F-4C. V roce 1984 dostaly čtyři další letky stroje F-4D a také 93. TFS byla přezbrojena na stroje F-4D. V roce 1988 začaly ke 457. TFS na základ­ ně Carswell AFB v Texasu přicházet letouny F-4E a v roce 1989 začala 93. TFS, jako první letka AFRES, nahrazovat své letouny Phantom ty­ pem F-16A/B. Přezbrojení zbylých čtyř letek vybavených stroji Phantom na letouny F-16 skončilo v roce 1991.

27

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Stroj F-4E-32-MC výrobní číslo 57. přepadové stíhací letky na základně Keflavík na Islandu (USAFE)

66-0336 od „Black Knights“

Letecká národní garda (ANG) V únoru 1971 přišly první letouny Phantom k Letecké národní gardě v podobě RF-4C zařa­ zených ke 106. TRS 117. TRG gardy státu Alabama. Stroje RF-4C dostalo osm dalších letek ANG a od 1. září 1984 do konce roku 1993 pů­ sobila také doplňovací výcviková jednotka 189. výcvikový roj taktického průzkumu (TRTF, Tactical Reconnaissance Training Flight) u gar­ dy státu Idaho. V lednu 1972 byly přiděleny první letouny F-4C 170. TFS gardy státu Illinois a v roce 1977 přišly stroje první F-4D ke 178. pře­ padové stíhací letce (FIS, Fighter Interceptor Squadron). O dva roky později přišly čerstvě přebytečné Phantomy EF-4C Wild Weasel ke 113. a 163. TFS gardy státu Indiana. V roce 1985 nastoupily k ANG letouny F-4E, když vystřída­ ly typ F-4C u 110. TFS gardy státu Missouri. Po­ čátkem roku 1989 se počet jednotek ANG s le­ touny RF-4C snížil na pět bojových a jednu výcvikovou letku. K 1. lednu 1991 sloužily stro­ je RF-4C ještě u 117. TRW v Birminghamu v Alabamě; u 124. taktické průzkumné skupiny (TRG) v Boise v Idahu; u 152. TRG v Renu v Ne­ vadě; u 155. TRG v Lincolnu v Nebrasce; u 163. TRG na základně March AFB v Kalifornii, a u 186. TRG v Meridianu v Mississippi.

Průzkum v Pouštní bouři Během operace Pouštní štít vyslala 106. TRS 117. TRW Letecké národní gardy státu Alabama

28

šest letounů RF-4C s osádkami dobrovolníků na základnu Šajch ísá v Bahrajnu, kde pobýva­ ly od srpna do prosince 1990. Letouny byly do­ časně přiděleny k 35. TFW jako jediná jednotka RF-4C s vybavením LOROP (Long-Range Oblique Photography, dálkové šikmé snímkování). Stroje RF-4C s fotokamerami KS-127 s objektivy o ohniskové vzdálenosti 66 in (1676 mm) vzlé­ taly před vypuknutím bojů na přeshraniční průzkumné lety na střední vzdálenosti do 80 km (50 mil). Během operace Pouštní štít byl 8. října ztracen jeden stroj RF-4C i s osádkou. Druhý byl ztracen po skončení operace Pouštní bouře (v té době už alabamskou gardu vystří­ dala 192. TRS 152. TRG nevadské gardy, která nadále létala s původně vyslanými letouny RF-4C). Náhradu opotřebených strojů zajistily RF-4C mississippské a nevadské gardy. V ope­ raci Pouštní bouře stroje RF-4C létaly denní tak­ tické průzkumné lety zahrnující pátrání po mo­ bilních vypouštěcích zařízeních raket „Scud". V roce 1994 už letouny RF-4C provozovaly jenom 117. průzkumná peruť (RW) a 152., 155. a 163. průzkumná skupina (RG). V roce 1996 už byly všechny pryč - ze 117., 155. a 163. se staly cisternové perutě s letouny Boeing KC-135 Stratotanker a ze 152. dopravní peruť vybavená stroji Lockheed C-130 Hercules. V roce 1991 ještě letouny F-4E působily u 108. TFW na základně McGuire AFB v New Jersey, 131. TFW v St. Louis v Missouri a 181. TFG v Terre Haute v Indianě. O tři roky později už i tyto útvary přešly z letounů Phan­ tom na jiné typy, takže zůstala jediná 124. FG v Boise v Idahu se svými F-4G Wild Weasel, kte­ rá vydržela až do konce roku 1995.

3. Muži od letounů Phantom

letech 1959 až 1962 letouny Phantom ustanovily četné rychlostní, výškové a vytrvalostní rekordy, z toho osm jen v roce 1962.

V

6. prosinec 1959: Projekt Top Flight. Fregatní kapitán Lawrence E. Flint Jr. od USN ve zvlášť upraveném stroji YF4H-1 (výrobní číslo 145311) vystoupal do výšky 15 240 m (50 000 ft), kde přešel do vodorovného letu a pak do svíčky, na jejímž vrcholu dosáhl nad základnou Edwards AFB nového absolutního výškového rekordu 30 040 m (98 557 ft). 5. září 1960: Podplukovník Thomas H. Miller od USMC absolvoval s F4H-1F (výrobní číslo 142260) 500km (310,7mílovou) trojúhelníkovou trať v čase 15 minut 19,2 sekundy, což před­ stavuje průměrnou rychlost 1958,16 km/h (1216,74 mph).

Letoun YF4H-1 výrobní číslo 142259 s nápisem „Project Top Flight“ na trupu při nácviku pokusu o absolutní výškový rekord v prosinci 1959. Na předních pozicích nese dvě střely Sparrow. (McDonnell Douglas)

25. září 1960: Fregatní kapitán John Franklin (Jeff) Davis od USN ustanovil nový rekord na lOOkm (62,lmílové) trati s letounem F4H-1 vý­ robní číslo 143389 průměrnou rychlostí 2237,41 km/h (1390,26 mph). 24. květen 1961: Projekt LANA. V rámci pro­ jektu LANA (L je římská číslice 50 a ANA zna­ mená Anniversary of Naval Aviation, výročí námořního letectva) vzlétlo pět F4H-1F, soutě­ žících o Bendix Trophy, v přesně odměřených intervalech z kanadského Ontaria a přelétly na základnu NAS Brooklyn (letiště Floyda Bennetta) ve státě New York. Trasa letu byla rozdělena

29

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

na čtyři nadzvukové úseky ve výšce 15 240 m (50 000 ft), oddělené třemi podzvukovými úse­ ky, v nichž letouny ve výšce 10 670 m (35 100 ft) doplňovaly palivo z letounů Douglas A3D-2 Skywarrior v cisternové úpravě. Tři z pěti stro­ jů Phantom s osádkami od USN dosáhly New York a překonaly předchozí rekord (z listopadu 1957 jej držel časem 3 hodiny 8 minut letoun McDonnell RF-101C od USAF). Nejlepší čas za který osádka ve složení pilot kapitánporučík Richard F. Gordon a operátor poručík Bobbie R. Young od VF-121 získala Bendix Trophy - či­ nil 2 hodiny 47 minut. To znamenalo průměr­ nou rychlost 1400 km/h (870 mph) během 3936 km (2446 mil) dlouhého letu. 28. srpen 1961: Projekt Sagebumer. Osádka USN ve složení pilot kapitánporučík HuntingStroj výrobní číslo 145307, Sagebumer, z odřadu Detachment A VF-101, zachycený v nízkém letu nad Stallion Sight Valley v srpnu 1961 (McDonnell Douglas)

30

ton Hardisty a operátor kapitánporučík Earl H. „Duke" DeEsch ustanovila nový rekord v přízemním letu na 3km (l,86mílové) přímé trati. Vzlétli ze základny Holloman AFB v No­ vém Mexiku a proletěli trať dvakrát v každém směru ve výšce maximálně 38 m (125 ft) nad ne­ rovným terénem průměrnou rychlostí 1452,869 km/h (902,769 mph). 22. listopad 1961: Projekt Skybumer. Druhý YF4H-1 (výrobní číslo 142260) byl vybaven za­ řízením pro vstřik vody/alkoholu do vstupních kanálů pro zvýšení tahu chlazením vzduchu před kompresory. S tímto strojem přeletěl podplukovník Robert B. „Robbie" Robinson od USMC dvakrát trať o délce 15/25 km (9,3/15,5 míle) na základně Edwards AFB prů­ měrnou rychlostí 2585,1 km/h (1606,3 mph) ve výšce 13 715 m (45 000 ft) a ustanovil tak první světový rychlostní rekord nad M=2. 5. prosinec 1961: Fregatní kapitán G. W. Ellis od USN ustanovil s letounem z projektu Skybumer

Muži od letounů Phantom

na základně Edwards AFB rekord ve výšce vo­ dorovného letu 20 252,1 m (66 443,8 ft). 21. únor 1962: Projekt High Jump. Na základně NAS Brunswick ve státě Maine padly dva re­ kordy ve stoupavosti, když korvetní kapitán John W. Young od USN vystoupal do 3000 m (9843 ft) za 34,52 sekundy a fregatní kapitán D. M. Longton od USN vystoupal do 6000 m (19 685 ft) za 48,78 sekundy. 1. březen 1962: Projekt High Jump. Na základ­ ně NAS Brunswick padly tři rekordy ve stoupa­ vosti: 9000 m (29 528 ft) za 61,62 sekundy a 12 000 m (39 370 ft) za 77,15 sekundy si připsal korvetní kapitán W. C. McGraw od USN a 15 000 m (49 213 ft) za 114,54 sekundy korvet­ ní kapitán D. W. Nordberg od USN. 31. březen 1962: Projekt High Jump. Po vzletu ze základny NAS Point Mugu v Kalifornii kor­ vetní kapitán F. T. Brown od USN vystoupal do 20 000 m (65 617 ft) za 178,50 sekundy. 3. duben 1962: Projekt High Jump. Nad základ­ nou NAS Point Mugu korvetní kapitán John W. Young od USN vystoupal do 25 000 m (82 021 ft) za 230,44 sekundy. 4. duben 1962: Projekt High Jump. Korvetní ka­ pitán D. W. Nordberg od USN ustanovil nový rekord ve stoupavosti, když vystoupal do 30 000 m (98 425 ft) za 371,43 sekundy. Během tohoto letu Nordberg neoficiálně překonal vý­ konem 30 480 m (100 000 ft) výškový rekord fkpt. E. Flinta, Jr., ze 6. prosince 1959. Ne vždy však šlo všechno podle plánu. Honba za rekordy je někdy dost nebezpečná práce. Při pokusu fregatního kapitána J. L. Felsmana od USN o rychlostní rekord v přízemním letu na základně Kirtland AFB v Novém Mexiku 18. května 1961 s letounem 145316 došlo k po| ruše tlumiče podélných kmitů a následnému rozkmitání letounu, který se rozlomil a exploI doval.

V boji nad Vietnamem I Nejslavnějším obdobím mužů od letounů I Phantom byla ovšem vietnamská válka 1965 až

1973, kde se proslavili sestřely sovětských stí­ haček MiG, útoky na pozemní cíle, umlčová­ ním nepřátelské PVO a nálety na mosty s „hlou­ pými" a později i „chytrými" pumami. Jedním z těchto cílů byl 165 m (540 ft) dlouhý a 17 m (56 ft) široký silniční a železniční most Ham Rong (dračí čelist) přes řeku Song Ma 5 km (3 míle) severně od Thanh Hoa v severovietnamském krvavém Železném trojúhelníku (Haiphong, Hanoj a Thanh Hoa), pnoucí se 15 m (50 ft) nad hladinou řeky. Přežil nesčetné zása­ hy stovek řízených střel Bullpup a 7501b (340kg) pum, ale pořád se odmítal zřítit. Proti tomuto mostu bylo provedeno bezmála 700 bojových vzletů za cenu 104 sestřelených letců v oblasti o rozloze 194 km2 (75 sq miles) kolem Draka. V březnu 1967 USN zaútočilo na most řízenými pumami Walleye, ale navzdory třem přímým zásahům se ho nepodařilo vyřadit z provozu. Jeho pole se konečně zřítila až třetí den kampa­ ně Linebacker 13. května 1972 po zásazích lase­ rem naváděných pum svržených letouny F-4D od 8. TFW. Komunisté však mezitím vybudova­ li několik záložních tras a proud zásob přes řeku Song Ma nebyl nijak vážně narušen. Le­ touny Phantom a MiG se nad Vietnamem stře­ távaly při mnoha různých příležitostech po ce­ lé první pololetí roku 1967. Americké osádky navíc i nadále trpěly palbou PLŘS a hlavňových zbraní. K prvnímu vítězství F-4 ve vzdušném souboji, které však nebylo potvrzeno z obav před reakcí Čínské lidové republiky, došlo 9. dubna 1965, kdy poručík Terence Murphy a podporučík Ron Fegan od VF-96 sestřelili MiG-17 Čínské lidové osvobozenecké armády. Oba námořní letci se však nevrátili na USS Ranger (CVA-61); buď je sestřelil čínský MiG-17, ne­ bo omylem jiný stroj F-4B. K prvním oficiálně potvrzeným sestřelům severovietnamských stí­ haček letouny USN došlo 17. června 1965. Fre­ gatní kapitán Louis C. Page, Jr., jeho operátor kapitánporučík John C. Smith, Jr., a kapitánporučík Jack E. D. Batson, Jr., a jeho operátor kor­ vetní kapitán Robert B. Doremus od VF-21 z USS Midway (CVA-41) byli navedeni do útoku na roj čtyř stíhaček MiG-17 poblíž Hanoje. Kaž­ dá osádka sestřelila jeden MiG-17 střelami Sparrow. Při bojovém letu nad Severním Viet­ namem 10. června 1965 dva stroje F-4C od 45. TFS s osádkami kapitáni Kenneth E. Hol-

31

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Dva letouny Phantom F-4B-26-MC výrobních čísel 153011 (volací znak NH-104) a 153017 (volací znak NH-107) od VF-213 „Black Lions“ z letadlové lodě USS Kitty Hawk v Tonkinském zálivu 23. ledna 1968. Každý stroj nese deset pum Mk 82, dvě řízené střely Sparrow a dvě Sidewinder a přídavnou nádrž na trupovém závěsníku. Všimněte si nově zavedených antén na vrcholu kýlovky. (USN)

combe a Arthur C. Clark a kapitáni Thomas S. Roberts a Ronald C. Anderson sestřelily dva letouny MiG-17 a připsaly si tak první vietnam­ ské sestřely USAF ve vzdušném boji.

Plukovník Robin Olds Je pozoruhodné, že stíhačky USAF od ledna do června 1967 sestřelily 46 letounů MiG, mezi ni­ miž je sedm stíhaček MiG-17 sestřelených dvě­ ma letouny Phantom a pěti F-105 v jediném dni (13. května). USN si od dubna do července 1967 připsalo tucet strojů MiG. V květnu 1967 se stal nejlepším zabijákem stíhaček MiG v jihový­ chodní Asii plukovník Robin Olds, velitel 8. TFW „Wolfpack" (vlčí smečka) ze základny Královského thajského letectva Ubon, který už za druhé světové války sestřelil 13 nepřátel­ ských letounů. Dne 2. ledna skupina F-4C od

32

8. TFW s novými elektronickými rušícími podvěsy simulovala nálet F-105 a úspěšně se utkala se severovietnamským letectvem, když zničila sedm strojů MiG-21 bez vlastních ztrát. Jeden z nich si připsal velitel „vlčí smečky" plukovník Robin Olds s podporučíkem Charlesem C. Cliftonem na zadním sedadle. O čtyři dny později F-4C napodobily letový profil neozbrojených průzkumných letounů a výsledkem bylo zniče­ ní dalších dvou stíheček MiG-21. Dne 10. břez­ na se kapitán Max C. Brestel od 354. TFS 355. TFW stal prvním pilotem USAF v jihový­ chodní Asii, který sestřelil dva nepřátelské le­ touny MiG při jednom letu. Olds s poručíkem Lafeverem na zadním sedadle dosáhl dalšího vítězství 4. května, kdy poblíž Phuc Yen sestře­ lil MiG-21. Dne 14. května major James A. Hargrove, Jr., a kapitán James T. Craig, Jr., piloti

Mu2i od letounů Phantom

F-4C od 48. TFS 366. TFW, zničili dva letouny MiG-17 pomocí podvěsů s kanóny Vulcan. Dne 20. května vedl plukovník Robin Olds s poručíkem Steve Crokerem na zadním sedad­ le letouny své 8. TFW při doprovodu F-105 k je­ jich cíli - železničnímu uzlu severně od Haiphongu - když se rozhořela bitva se stroji MiG-17. Byla to „přesná replika psích soubojů z druhé světové války," vzpomíná Olds. „Naše roje F-4 udeřily na stíhačky MiG jako mlat a ná­ sledovalo asi půldruhé až dvě minuty toho nej­ zmatenějšího a nejúpornějšího psího souboje, jaký jsem kdy zažil. Bylo tam osm letounů F-4C, dvanáct strojů MiG-17 a jeden lichý roj ,ef-stopětek', které prohvízdly bojištěm cestou zpátky od cíle. Pověsil jsem se na první stíhačku MiG, byla v mírné levé zatáčce, vzdálená asi 7000 ft (2134 m). Můj pilot se na něj zaměřil, nahodil pl­ ný systém, úzké pásmo, stálý paprsek. Jedna z obou rychle po sobě odpálených střel Sparrow letěla najisto a vybuchla těsně vedle nepřátel­

ského letounu. Můj pilot viděl, jak z něho vy­ šlehly plameny a zřítil se nalevo od nás. Útočili jsme znovu a znovu ve snaze rozlo­ mit jejich obranný kruh. Nakonec nás ale donu­ til к odchodu ze scény nedostatek paliva. Když jsem já sám opouštěl bojiště, spatřil jsem osa­ mělý letoun MiG, který tam stále kroužil, tak jsem si zaletěl asi deset mil (16 km) a řekl si, že i kdyby mi došlo palivo, musím mu ukázat, že je ve válce. Sklesal jsem až к zemi, kolem 50 ft (15 m), a pak jsem to zamířil přímo na něj. Mys­ lím, že mě dost dlouho vůbec neviděl. Ale když si mě všiml, mohl se zbláznit, jak se kroutil, to­ čil a uhýbal, prostě se snažil utéct. Zpomalil jsem, abych ho nepřeletěl, a držel jsem se za ním. Vrhl se úzkým údolím к nízkému hřebenu. Věděl jsem, že se musí bud rozmáznout o ty paStroj F-4J od VF-142 „Ghostriders“ vzlétá z letadlové lodě USS Constellatíon (CVA-64) v Tonkinském zálivu 24. února 1970 (USN)

33

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Tento letoun F-4B-27-MC výrobní číslo 153045 (volací znak NH-211) od VF-114 „Aardvarks“ z letadlové lodě USS Kitty Hawk (CVA-63), vyzbrojený řízenými střelami Sparrow a Sidewinder, byl vyfotografován nad Tonkinským zálivem v březnu 1968 (USN)

horky vpředu, nebo zkusí přeskočit ten hřeben a zachránit se. Ve chvíli, kdy se zvedne, jsem ho chtěl dostat střelou Sidewinder. Odpálil jsem jednu AIM-9, která se nechyti­ la, a nepřátelská stíhačka se přehoupla přes hře­ ben, položila se do levé zatáčky a dala mi příle­ žitost k útoku přímo zezadu. Vypálil jsem z výšky 25 až 50 ft (8 až 15 m) nad trávou a on byl nějakých 50 až 100 ft (15 až 30 m) nad vr­ cholem kopce, když ho AIM-9 dostala. Střela vybuchla asi 5 až 10 ft (1,5 až 3 m) vpravo od je­ ho zádě. Z protivníkovy stíhačky odlétly kusy plechu. Zabočila ostře doleva a dolů z výšky kolem 200 ft (61 m). Přeletěl jsem ji a ztratil z do­ hledu. Měl jsem už jen zbytky paliva a žádné rake­ ty, a zůstal jsem úplně sám hluboko nad nepřá­ telským územím, takže byl nejvyšší čas zmizet. Z tohoto boje jsme se dost poučili. Hlavně jsme zjistili, že není dobré vrhnout se na ty chlápky se všemi osmi letouny najednou. Tím si můžete jedině uškodit."

Další sestřely Dne 10. srpna 1967 sestřelili kapitánporučík Guy H. Freeborn s operátorem kapitánporučíkem Bobem Elliottem a korvetní kapitán Robert

34

C. Davis s operátorem korvetním kapitánem Gayle O. „Swede" Eliem od VF-142 z lodi Constellation dva letouny MiG-21. Sedmnáctého prosince 1967 zničili kapitán Doyle Baker od USMC s operátorem nadporučíkem Johnem D. Ryanem, Jr., MiG-17 poblíž Phuc Yen při letu s F-4D od 13. TFS 432. TRW. Dvanáctého srpna 1972 kapitán Lawrence G. Richard od USMC s korvetním kapitánem Michaelem Ettelem od USN na zadním sedadle sundali MiG-21 při le­ tu s F-4E od 58. TFS 432. TRW. Jediný čistě mariňácký sestřel celé války se udál 11. září 1972, kdy F-4J s pilotem majorem Lee T. Lasseterem a operátorem kapitánem Johnem D. Cummingsem od VMFA-333 z USS America sestřelil MiG-21. Krátce nato sice PLRS smetly z oblohy jejich F-4J i letoun na čísle, ale všichni čtyři mariňáčtí letci byli vyzvednuti a vrátili se na svou letadlovou loď. Období od 10. května do 15. října 1972 je pa­ mětihodné v tom, že se zrodila všechna čtyři americká esa (tři od USAF a jedno od US Navy) vietnamské války. Vzdušná vítězství byla vždy výsledkem týmové spolupráce, což platí přede­ vším o pěti sestřelech kapitána Richarda S. „Steve" Ritchieho od 555. TFS 432. TFW (jediný pilot USAF, který se stal esem za války v jiho­ východní Asii). Ritchie se svým operátorem ka­ pitánem Charlesem „Chuck" B. De Vellevue se­ střelil 10. května MiG-21, další dva 8. července a jeden 28. srpna. Při Ritchieho pátém sestřelu, byl to MiG-21 a dostal ho 31. května, seděl na zadním sedadle kapitán Lawrence H. Pettit. Rit-

Muži od letounů Phantom

chie spoléhal na svého operátora a na podporu a vzájemnou spolupráci celého roje, ale přesto by jeho vítězství nebyla možná bez „Red Crown" a „Disco", radarů, které nad Vietna­ mem zaměřovaly jak nepřátelské stíhačky MiG, tak i vlastní letouny. Obě další esa USAF dosá­ hla tento status ze zadního sedadla. Kapitán Chuck DeBellevue, který letěl s Ritchiem 10. května, zničil v době od 10. května do 9. zá­ ří 1972 sám šest letounů (čtyři MiG-21 a dva MiG-19 „Farmer") a kapitán Jeffrey S. Feinstein od 13. TFS dostal svých pět stíhaček MiG-21 se čtyřmi piloty v době od 16. dubna do 13. října 1972.

Cunningham a Driscoll Dne 10. května 1972 se kapitánporučík Randall „Randy" H. Cunningham (pilot) a poručík William P. Driscoll (operátor) od VF-96 jako první američtí letci stali esy čistě v důsledku bojů ve Vietnamu, když sestřelili svůj třetí, čtvrtý a pá­ tý letoun MiG, ještě než byl jejich F-4J zasažen PLŘS a zřítil se u pobřeží. Oba muži byli ne­ prodleně vyzvednuti z moře a vrátili se na Constellatbn. Tam oba letci, kteří dosáhli svých předchozích vítězství 19. ledna a 8. května, kdy sestřelili MiG-21 a MiG-17, popsali průběh akce svým kolegům. Cunningham a Driscoll - volací znak SHOWTIME 100 - zahájili akci jako sou­ část podpůrné skupiny pro umlčování PLD v doprovodu bitevníků při náletu na nádraží v Hai Duong. Po svržení munice na ně zaútoči­ ly ze sedmé hodiny dva stroje MiG-17 palbou z kanónů. Pilot na čísle zvolal „rozchod" a obě stíhačky protivníka je přelétly. Osádka F-4J od­ pálila střelu Sidewinder, která zasáhla jeden stroj MiG a ten se ještě před dopadem na zem proměnil v ohnivou kouli. Poté spatřili osm le­ tounů MiG-17, kroužících proti směru hodino­ vých ručiček kolem cílové oblasti ve výšce 10 000 až 15 000 ft (3048 až 4572 m) a čtyři další v řadě se blížily střemhlavým letem od severo­ východu. SHOWTIME 100 odpálil nad jižním okrajem Hai Duong druhou střelu Sidewinder, která odlomila záď stíhačky MiG, jejíž pilot se katapultoval. S třetí obětí se SHOWTIME 100 utkal v čelním souboji. Cunningham vytáhl le­ toun do svislých nůžek proti protivníkovi, kte­ rý pálil z kanónu. Asi po třech minutách se nepřítel pokusil odpoutat, ale Cunningham se

dostal na jeho šestou hodinu a odpálil další stře­ lu Sidewinder. MiG-17 zamířil dolů a narazil do země s následným výbuchem a ohnivou koulí. Cunningham s Driscollem se pokusili opustit cí­ lovou oblast, ale zaskočil je čtvrtý MiG-17. Osádka F-4J se chystala zahájit souboj, ale pak jej přerušila, když jim z jiného F-4J ohlásili další čtyři letouny MiG na šesté hodině. Cunningham se odpoutal a řítil se k Tonkinskému zálivu, ale ve výšce 16 000 ft (4877 m) zasáhla jeho F-4J střela SA-2 vypuštěná z prostoru Nam Dinh. Osádka nezachytila žádný signál radarového výstražníku, ale Cunningham zahlédl raketu těsně před zásahem a Driscoll po zásahu viděl oranžový oblak. Hydraulické systémy letounu Phantom postupně selhávaly a oba letci se mu­ seli katapultovat asi 5 nm (9 km; 5,6 míle) od ús­ tí Rudé řeky. Cunninghama s Driscollem vy­ zvedl vrtulník z USS Okinawa a oba se nezraněni vrátili na letadlovou loď Constellatbn. Celkem 137. a zároveň poslední sestřel USAF ve vietnamské válce, MiG-21, si 8. ledna 1973 připsala osádka F-4D kapitán Paul D. Howman a nadporučík Lawrence K. Kullman od 4. TFS 432. TFW. V konečném součtu připadlo na osádky letounů F-4 celkem 107,5 sestřelených stíhaček MiG. Poslední případ, kdy F-4 od USN sestřelil letoun MiG, se odehrál 12. ledna 1973, kdy kapitánporučík Victor T. Kovaleski a operátor kapitánporučík James A. Wise od VF-161 z USS Midzvay s F-4B zničili dvěma střelami Sidewinder MiG-17 nad Tonkinským zálivem. Byl to poslední letoun sestře­ lený americkými letadly ve vietnamské válce. (O dva dny později byl Kovaleski se svým ope­ rátorem podporučíkem Dennisem Plautzem se­ střelen palbou PLD při doprovodu průzkum­ ného letu poblíž Thanh Hoa. Oba vyzvedl vrtulník.) Osádky námořních letounů F-4 si od června 1965 do ledna 1973 připsaly 57 zniče­ ných stíhaček MiG.

Operace Pouštní bouře Dalším konfliktem s účastí amerických letounů Phantom byla operace Pouštní bouře, válka v Zá­ livu v roce 1991. Ta byla také jejich labutí písní. Navzdory svému malému počtu si v tomto kon­ fliktu, právem považovaném za první opravdu „elektronickou válku", rychle stárnoucí stroje F-4G Wild Weasel, přecpané avionikou, vedly

35

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

vynikajícím způsobem ve spolupráci s F-16. Po válce v Zálivu byla 52. TFW vyčleněna pro ope­ raci Jižní hlídka. Její letouny F-4G hlídkovaly v bezletové zóně nad jižním Irákem a plnily úko­ ly v umlčování/ničení PVO ve spolupráci se stroji F-16C/D Wild Weasel. V roce 1995 byla poslední aktivní jednotkou USAF s letouny F-4G Wild Weasel 561. FS na základně Nellis AFB v Nevadě. Major Tom Pfeiffer, jeden z jejich pilo­ tů, odlétal nad Irákem přes 130 bojových letů na stroji F-4G při dohlížení na bezletovou zónu a v Pouštní bouři si připsal jedno zničené stano­ viště PLŘS. Vzpomíná na odpálení řízené střely na protiletadlový radar: „Ozvalo se hlasité du­ nění, znělo to, jako když se fouká přes hrdlo láhStroj F-4C-22-MC výrobní číslo 64-0713, vyzbrojený PLŘS Sparrow III, pumami a přídavnými nádržemi pod křídly (USAF)

ve, a potom šššch! Střela vyletěla zpod křídla. Je to opravdu vzrušující. Po všem tom výcviku a cvičení jsem měl pocit, že něco opravdu dě­ lám." Jeho tchán létal s F-15 a předtím byl také pilotem stroje Wild Weasel. Při popisu činnosti v bezletové zóně Pfeiffer řekl: „Tu a tam Iráčané zapnuli své přehledové radary, aby se rychle po­ dívali, kde létáme. S každým turnusem byli tišší a nenápadnější. Někdy jsme létali celých 24 ho­ din, jindy jsme měli osádky ve vzduchu jenom pár hodin nebo půl dne. Snažili jsme se je vyvést z konceptu, aby nedokázali odhadnout, kdy a kde budeme. Nesnažili jsme se rušit jejich ra­ dary, prostě jsme jim tam vrzli raketu HARM! Létat s letounem F-4G je jako řídit klasický auto­ mobil Corvette z roku osmašedesát. Je to prostě fantastické! Čistá, surová síla!" A to je skvělý epitaf pro jeden z opravdu nej­ lepších letounů světa.

4. Verze: F-4C až RF-4X F-4C (F-110A) Když se v březnu 1962 stal letoun F-4C, podle tehdejšího označení F-110A, hlavním typem stí­ hacího letounu TAC pro vybojování vzdušné převahy konvenční bitevní činnost a jaderné údery bylo to poprvé, kdy byl původně ná­ mořní letoun zaveden jako hlavní bojový typ USAF. F-4C se navenek příliš nelišil od F-4B ve výzbroji USN, neboť si zachoval i sklopná kříd­ la a záchytný hák, i když námořní systém dopl­

Letouny Phantom F-4C (nejblíže F-4C-18-MC výrobní číslo při doplňování paliva za letu z Boeingu KC-135A Stratotanker v lednu 1976 (McDonnell Douglas)

ňování paliva s nástavcem a hadicí byl nahrazen rychlouzávěrem na hřbetu trupu pro systém USAF s plnicím ráhnem. Poháněly jej dva mo­ tory J79-GE-15 s tahem po 75,60 kN (17 000 lb st) s přídavným spalováním, vybavené spouštěcí pyropatronou. Zadní kabina byla vybavena druhým řízením, takže u USAF mohly F-4 létat jako letouny se dvěma piloty (velitel letounu a pilot). Později se zadnímu členu osádky zača­ lo říkat WSO (Weapons Systems Operátor, ope­

63-7524,

nahoře

F-4C-17-MC

výrobní

číslo

63-7446)

37

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

rátor zbraňových systémů) nebo důvěrně „Wizzo" (Čáryfuk). Kola byla větší než u letounů ná­ mořnictva, měla nízkotlakové pneumatiky a protiskluzový brzdový systém, takže vyžado­ vala hlubší šachty s mírným vyboulením horní­ ho i dolního potahu křídel. V souladu se svým dvojím určením stroj F-4C nesl rozsáhlou se­ stavu elektronického vybavení. Zahrnovalo ústřední počítač vzdušných veličin (CADC, Central Air Data Computer) A/A-24G; spojo­ vací/navigační/identifikační (CNI, communi­ cations /navigation/identification) modul AN/ /ASQ-19; samočinný subsystém řízení letu (AFCS, Automatic Flight Control Sub-system) AN/ASA-32; inerciální navigační systém (INS) Litton AN/ASN-48 (LN-12A/B); navigační po­ čítač AN/ASN-46 a výškoměr AN/APN-155. Systém řízení palby (FCS, Fire Control System) Stroj F-4C-20-MC výrobní číslo 63-7615 od 52. taktické stíhací perutě 17. letecké armády na základně Spangdahlem AB v západním Německu (USAFE)

38

AN/APQ-100; radar a optický zaměřovač měly novou obrazovku v zadní kabině s lepší rozlišo­ vací schopností. K tomu ještě radar AN/APA-157; řídicí systém AN/ARW-77 pro protizemní ŘS AGM-12 Bullpup; systém AN/AJB-7 pro bombardování z libovolné výšky, sekvenční časovač TD-709/AJB-7 a radarový výstražník AN / APR-25 /-26. Možnosti raketové výzbroje zahrnovaly čty­ ři PLŘS AIM-7 Sparrow III ve vybráních pod trupem, AIM-4 Falcon nebo AIM-9 Sidewinder pod křídly a protizemní ŘS AGM-12 Bullpup, AGM-45 Shrike a AGM-65 Maverick. V podvěsu pod křídlem nebo ve střední čáře se mohl nosit 20mm kanón General Electric M61A-1 Vulcan. V kontejneru SUU-16/A byl kanón po­ háněn mechanicky pomocí náporové turbínky (RAT, Ram Air Turbině), v kontejneru SUU-23/A jej poháněl elektromotor. Kanón mohl vystřelit 1200 nábojů. K další podvěšené munici patřily pumy s časovacím i okamžitým zapalo­ vačem (konvenční, kazetové, zápalné, chemic­ ké, letákové, cvičné nebo jaderné - řízené pumy

Verze: F-4C a2 RF-4X

s laserovým nebo elektrooptickým naváděním přišly až později) a raketnice. Letoun F-4C mo­ hl nést také jednu nádrž o objemu 600-US gal (2271 1) na prostředním závěsníku a/nebo jed­ nu nádrž o objemu 370-US gal (14001) pod kaž­ dým křídlem navíc k zásobě 74651 (1972 US gal) uložené v šesti trupových vakových a dvou in­ tegrálních křídlových nádržích. Maximální hmotnost podvěšeného nákladu činila 7258 kg (16 000 lb). První F-4C (62-12199 - 310. vyrobený letoun Phantom) vzlétl 27. května 1963. Celkem bylo vyrobeno nějakých 583 kusů letounů F-4C a je­ jich dodávky k USAF probíhaly od 20. listopadu 1963 do 4. května 1966. Tímto typem bylo vy­ zbrojeno 23 letek TAC. Šestatřicet strojů F-4C od 81. TFW bylo v roce 1972 přenecháno Španěl­ sku, kde dostaly označení C.12. Za vietnamské války bylo 36 letounů F-4C dočasně upraveno do podoby EF-4C Wild Weasel pro umlčování PVO.

RF-4C V květnu 1963 začala firma McDonnell s pře­ stavbou dvou strojů -4B (62-12200/12201) a čtyř vývojových YRF-110A (63-4770/4773) na proto­ typy průzkumného Phantomu USAF pro každé počasí. V roce 1963 byly zahájeny zkoušky optických a elektronických průzkumných sy­ stémů na základně Holloman AFB a první YRF-4C, s prodlouženou přídí, ale bez kamer a dalších průzkumných systémů, poprvé vzlétl 9. srpna 1963. Druhý YRF-4C, s částečnou zá­ stavbou fotokamer, podnikl svůj první let 30. září. První RF-4C s motory J79-GE-15, za­ mýšlené jako náhrada RF-101C v roli průzkum­ ného letounu pro každé počasí, den/noc, vel­ ké/malé výšky byly zařazeny do výzbroje 16. TRS v září 1964 a letka dosáhla bojeschopnosti v srpnu 1965. RF-4C měl akční poloměr bezmála 1609 km (1000 mil). Přestože byl neo­ zbrojený, měl možnost nést na prostředním zá­ věsníku jadernou pumu. Nová příď, o 83,8 cm (33 in) delší a štíhlejší, ukrývala malý dopředný radar AN/APQ-99 nebo AN/APQ-162 s módy mapovacím, kopírování terénu a odvrácení srážky s terénem. V kamerové šachtě hned za ním byly fotokamery zaměřené šikmo vpřed, do stran a panoramatická kamera, které se daly kombinovat pro denní činnost v malé výšce,

noční činnost v malé výšce nebo denní činnost ve velké výšce. V základní standardní sestavě se nosila 6in (152mm) kamera KS-87 pro do­ předně/šikmé/ svislé snímkování z malých vý­ šek ve dne i v noci (v přední pozici); 3in (76mm) kamera KA-56 pro svislé panoramatické sním­ kování z malých výšek za denního světla (upro­ střed) a vzadu 12in (304,8mm) kamera KA-55 na stabilizovaném závěsu pro svislé snímková­ ní z velkých výšek za denního světla. Ve spodní části přídě byl umístěn rozměrný inerciální navigační systém AN/APQ-102 a ra­ dar s bočním vyzařováním (SLAR, Side-Looking Airborne Radar), poskytující snímky s vysokým rozlišením z obou stran podél trasy letu. Za ním byla infračervená kamera s řádkovým snímačem AN/AAS-18A, poskytující jasný termovizní ob­ raz téže oblasti ve dne i v noci. Systém ALR-17 ELRAC (Electronic Reconnaissance Camera, ka­ mera pro elektronický průzkum) firmy Electro­ nic Speciality se používal ve spojení s fotokamerami k samočinnému zjišťování a klasifikaci nepřátelských radarů na fotomapách. Na prostředním pylonu se mohl nést místo palivové nádrže přijímací a záznamový radioprůzkumný (Elint, electronic intelligence) systém AIL ALQ-6. K zaměřování nepřátel­ ského ohrožení (= letounů a PLŘS) sloužil obra­ zový detektor s polovodičovou diodou Itek APR-25, zpravidla spojený s výstražníkem PLŘS AN/APR-26. Dále zde byl instalován kombinovaný šumový a zesilovací rušič ALQ-101 a inerciální systém ASN-56. V zádi trupu se nacházel rozměrný „fotoblesk" k vystřelování světlic pro noční snímkování. Letoun měl jako první nadzvukový stroj výkonnou VF radiosta­ nici s jedním postranním pásmem pro okamži­ té spojení s pozemními základnami na hranici doletu (s omezením na přímou viditelnost), kde by UKV spojení bylo zcela neúčinné. Celá náběžná hrana kýlovky sloužila jako anténa. Ve většině konfigurací mohly některé kamery, ze­ jména panoramatické, vyvolávat film za letu a vyvolanou kazetu v ochranném pouzdru sho­ dit nad pozemním stanovištěm ještě před ná­ vratem na základnu. K dalšímu standardnímu vybavení patřil spojovací/navigační/identifikační (CNI) mo­ dul AN/ASQ-88B; zvukový záznamník RO-254/ASQ; navigační počítač AN/ASN-46A;

39

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

subsystém řízení letu (AFCS) AN/ASA-32J; sa­ da infračervených čidel AN/AAS-18A; výškoměr/kompas AN/ASN-55; inerciální navigační systém /INS) AN/ASN-56; mapovací radar AN/APQ-102; radar AN/APQ-99; radarový výškoměr AN/APN-159; datový zobrazovač AN/ASQ-90; kamera pro záznam dat KS-74A; sada pro zástavbu kamer LS-58A; ovládací systém kamer LA-311A; spouštěcí detektor fotoblesku LA-285A; přijímač REB AN/ALR-17; zaměřovači a výstražný subsystém AN / APR-25; výstražník AN/APR-26; podvěsy REB AN/ALQ-71/-72 a -87, a interferenční rušič MX-7933/A. Několik RF-4C dostalo systém AN/ARN-92 LORAN-D (Long-Range Navigation, dálková navigace) s charakteristickou anté­

Letoun RF-4C-31-MC výrobní číslo 66-0449 od 10. taktické průzkumné perutě, na snímku ve formaci s letounem F-5E Tiger II od 527. taktické letky agresorů. 527. TAS byla přidělena k 10. TRW pro výcvik osádek letky ve vzdušném boji. 10. TRW dostala svůj první letoun RF-4C 12. května 1965. K 30. červnu 1987 pak 1. taktická průzkumná letka 10. TRW dokončila předání svých 20 strojů RF-4C k 26. taktické průzkumné peruti Velitelství taktického letectva na západoněmeckou základnu Zweibrůcken AB. Zde byla 26. TRW 31. července 1991 rozpuštěna, čímž skončila průzkumná část úkolů USAFE. (USAFE)

40

nou tvaru „sušáku na prádlo" na hřbetu trupu. Po celou dobu služby RF-4C probíhala mo­ dernizace systémů REB, jmenovitě radarových výstražníků a dalších čidel. V roce 1986 bylo 24 strojů RF-4C vybaveno systémem Litton Amecom AN/ALQ-125 TEREC (Tactical Elec­ tronic Reconnaissance sensor, čidlo pro taktický elektronický průzkum), umožňujícím přesné pasivní zaměření nepřátelských pozemních ra­ darů a spojovacích systémů v plně samočinném režimu. Nepřátelské rádiové vysílání analyzo­ val počítač, který je srovnával s podrobnou da­ tabází signálů a zpracovával v podobě bojové sestavy nepřátelských elektronických prostřed­ ků (HEOB, hostile electronic order of battle) na obrazovce v zadní kabině. Systém TEREC byl

Verze: F-4C a2 RF-4X

určen pro činnost v prostředí intenzivního REB a nejlepších výsledků měl dosahovat ve spolu­ práci s letouny F-4G Advanced Wild Weasel a EF-111A Raven. K dalším vylepšením patři­ la navigační jednotka AN/ARN-101, EWACS (Electronic Wide-Angle Camera System, elek­ tronická širokoúhlá kamera), dopředný infra­ červený zobrazovač (FLIR)/laserový označovač Ford AN/AVQ-26 Pave Tack s omezenou použitelností za každého počasí a modernizo­ vaný dopředný radar. Celkem bylo k USAF dodáno 498 sériových strojů RF-4C v období od června 1964 do pro­ since 1973 (další čtyři byly odeslány do Španěl­ ska jako CR.12) a tvořily výzbroj dvanácti letek TAC a tří letek ANG. V letech 1970 až 1971 pů­ sobil jeden RF-4C s kamerou HIAC-1 LOROP v rozměrném podvěsu v rámci projektu Peace Jack ve prospěch izraelského letectva, kterému poskytl možnost snímkovat do hloubky území sousedních arabských zemí z výšky kolem 15 240 m (50 000 ft) bez narušení jejich vzduš­ ného prostoru. Letouny RF-4C USAF s podvěsy HIAC-1 létaly s podobnými úkoly podél hranic Severní Koreje a východoevropských zemí. V roce 1989 získala 12 strojů RF-4C ze stavu USAF Jižní Korea.

DF-4B Toto označení se používalo pro hrstku strojů F-4B, přestavěných u USN na bezpilotní pro­ středky pro řízení dělostřelecké palby

EF-4B Malý počet F-4B byl přestavěn na EF-4B pro letku VAQ-33, kde působily v roli elektronických „agresorů". Pod křídly nesly podvěsy REB a rušiče.

NF-4B Stroje F-4B trvale přestavěné na vývojové a vý­ zkumné letouny byly přeznačeny NF-4B.

QF-4B/E/G Třetí letoun F-4B (148365) byl firmou NADC ve Warminsteru v Pennsylvánii přestavěn na dálkově řízený QF-4B. Z letounu byla sejmuta veškerá výzbroj a nahrazena rádiovými a tele­ metrickými přístroji pro jeho novou roli nad­ zvukového manévrujícího cíle pro vývoj říze­

ných střel. Letoun 148365 byl dodán na jaře 1972 a po něm následovalo dalších 44 přestavě­ ných strojů F-4B/QF-4B. Sloužily v Námořním středisku řízených střel (NMC, Naval Missile Center), později přejmenovaném na PMTC, na základně NAS Point Mugu v Kalifornii, a v Ná­ mořní zkušebně munice (NOTS, Naval Ordnance Test Station, později NWC) na základně NAS China Lake v Kalifornii. Ještě v roce 1999 zůstávalo několik strojů QF-4E/G a QRF-4C u 53. WEG 82. ATS na základně Tyndall AFB na Floridě a u odřadu Det 1 na základně Holloman AFB v Novém Mexiku.

EF-4C Wild Weasel V roce 1965 SeveroVietnamci začali dostávat ze Sovětského svazu PLŘS SA-2 „Guideline", kte­ ré rozmísťovali kolem Hanoje. Nálety na stano­ viště PLŘS byly velmi drahé - první letoun USAF zničený střelou SA-2 byl stroj F-4C zasa­ žený 24. července 1965 - protože útočící letou­ ny musely letět nízko v palbě PLD, aby mohly přesně zaměřit vypouštěcí zařízení; proto mu­ sela být k zneškodnění raketových stanovišť vytvořena nová taktika. Odpovědí USAF byl vývoj verze Wild Weasel k umlčování protivzdušné obrany od typů North American F-100F Super Sabre, Republic F-105F Thunderchief a nakonec i F-4C. Tyto letouny dostaly zařízení RHAWS, které dokázalo zaměřit stře­ lecký radar systému SA-2 („Fan Song"). Proti­ raketové operace probíhaly pod kódovým ná­ zvem Iron Hand (železná ruka). Zpočátku se k vyhledávání a ničení radarů používaly smí­ šené skupiny („hunter-killer", lovci-zabijáci) letounů F-100F/F-105D a později EF-105F/ /F-105D, v roce 1966 byla poprvé použita protiradarová řízená střela (ARM, Anti-Radar Missi­ le) AGM-45 Shrike. Ztráty „divokých lasiček" byly vysoké - ne méně než 48 strojů v letech 1965 až 1973. V době vzdušných tažení Linebacker v roce 1972 tvořily „zabijáckou" složku skupin „lasi­ ček" letouny F-4 Phantom, ale projekt EF-4C ne­ byl tak úspěšný jako EF-105F nebo modernější F-105G. Vnitřní prostor letounu EF-4C nestačil pro instalaci vybavení RHAW a letoun nedoká­ zal ani nahlásit vzdálenost ke stanovišti radaru, ani použít 816kg (18001b) protiradarové střely AGM-78 Standard, zavedené v roce 1968 jako

41

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Stroj F-4D-29-MC výrobní číslo 66-0229 od stíhací perutě na základně RAF Bentwaters počátkem roku 1978. 81. TFW dostávalo od 4. října 1965. (USAFE)

81. taktické v Suffolku letouny F-4C

náhrada střel Shrike pro akce Iron Hand. Ve sku­ tečnosti však střely Shrike zůstaly ve výzbroji déle než střely Standard. Vybavení strojů EF-4C bylo navíc choulostivé na elektronické interfe­ rence a podvěs s panoramatickým čidlem, insta­ lovaný v levém zadním vybrání pro střelu Sparrow, trpěl vibracemi. Proto byly provedeny rozsáhlé konstrukční změny a od poloviny roku 1969 bylo 36 letounů F-4C přestavěno do podo­ by Wild Weasel 4 s RHAWS AN/APR-25 a vý­ stražným systémem AN/APR-26, zjišťujícím vypuštění PLŘS. Pod přídí se často nosil aktiv­ ní rušicí a klamný podvěs REB. V roce 1973 by­ ly stroje EF-4C modernizovány zástavbou REB systému AN/ALR-46 a dálkového zaměřovače AN/ALR-53. Polovina EF-4C byla rozmístěna v Evropě a druhá polovina působila u 67. tak­ tické stíhací letky na základně Kaděna na Okinavě. V říjnu 1972 se tato jednotka přesunula na thajskou základnu Korat, odkud podnikla 460 bojových vzletů nad Severní Vietnam v rámci Linebacker I a Linebacker II, a to beze ztrát.

F-4D F-4C byl v podstatě letoun námořnictva upra­ vený pro použití u USAF. Když letectvo v břez­ nu 1964 získalo prostředky na vylepšenou ver­

42

zi Phantomu, rozhodlo se vyvíjet od počátku nový model s ohledem na vlastní požadavky. Zkušenosti s letounem F-4C ve Vietnamu uká­ zaly potřebu dokonalejší avioniky pro lepší schopnost vzdušného boje a vyšší přesnost při použití protizemní munice. Proto byl do prosto­ ru palivové nádrže č. 1 zabudován střelecký po­ čítač AN/ASQ-91, který nové verzi umožnil používat „chytré" pumy, tedy přesně navádě­ nou munici (PGM, Precision Guided Munition), spolu s optickým zaměřovačem s výpočtem předsazení (LOSS, Lead Computing Optical Sight System) AN/ASG-22 a dokonalejším inerciálním navigačním systémem ASN-63. V přídi se nacházel střelecký radar APQ-109A, zčásti využívající technologii pevné fáze, umož­ ňující zaměřovat pozemní cíle. Kvůli zvýšeným požadavkům na elektrický zdroj byl výkon al­ ternátorů zvýšen na 30 kVA. Návrhy na zástav­ bu mapovacího radaru (TFR, Terrain Following Radar), kanónu v přídi a turbodmychadlových motorů Pratt & Whitney TF30 byly zamítnuty jako příliš nákladné, a kromě toho by snížily zaměnitelnost dílů mezi verzemi F-4 u USN a USAF. Většina letounů F-4D byla vybavena radarem AN/APA-165 a některé dostaly radar AN/APA-157, stejný jako u všech strojů F-4C. K dalšímu standardnímu vybavení patřily CADC A/A-24G; CNI AN/ASQ-15; AFCS AN/ASA-32; navigační počítač AN/ASN-46A; výškoměr AN/APN-155; zaměřovač AN/ /ASG-22; řídicí systém střel AGM-12 AN/

Verze: F-4C až RF-4X

/ ARW-77; systém pro bombardování ze všech výšek AN/AJB-7; sekvenční časovač TD-709/ /AJB-7; a RHAWS AN/APS-107A. Letoun F-4D poprvé vzlétl 7. prosince 1965 a jeho dodávky k útvarům byly zahájeny v březnu 1966. První stroje dorazily k bojovým jednotkám ve Vietnamu v roce 1967. Nakonec byly všechny letouny F-4C ve Vietnamu vystří­

dány typem F-4D. Během vývoje F-4D se po­ čítalo s náhradou střel AIM-9 Sidewinder, ale válka v jihovýchodní Asii ukázala, že její za­ mýšlený nástupce, střela AIM-4D Falcon s in­ fračerveným naváděním, není žádným pokro­ kem. V boji piloti ke své hrůze zjistili, že střela Falcon vyžaduje mnohem delší přípravu před odpálením než střela Sidewinder a že nepřátel-

Letoun F-4B výrobní číslo 62-12200, původně první prototyp F-4C, se používal také jako prototyp RF-4C a F-4E pro aerodynamické zkoušky. V roce 1971 sloužil ke zkouškám manévrových slotů na náběžné hraně křídla, montovaných na F-4E pozdějších výrobních sérií, a později dostal stabilizátor se štěrbinovou náběžnou hranou, beryliovou směrovku a další prvky z kompozitů. Posléze byl 62-12200 přestavěn na létající zkušebnu elektroimpulzního řízení a v této konfiguraci poprvé vzlétl 29. dubna 1972. Nakonec byl přestavěn do podoby F-4CCV (Control-Configured Vehicle, letadlo s aktivním řízením a sníženou statickou stabilitou) s ovládanými kachními plochami, pozměněnými odtokovými hranami pro zvýšení vztlaku a elektroimpulsním řízením jako součást programu PACT (Precision Aircraft Control Technology, technologie přesného řízení letounu) a v této konfiguraci poprvé vzlétl 29. dubna 1974. V lednu 1979 byl 62-12200 věnován muzeu vojenského letectva (Air Force Museum) na základně Wright-Patterson AFB v Ohiu. (McDonnell Douglas)

43

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Stroj F-4B (F-4E) výrobní číslo 62-12200 při jednom z prvních zkušebních letů 11. února 1972. Na snímku jsou velmi dobře vidět sloty na náběžné hraně křídla i stabilizátoru a aerodynamický kryt kanónu. (McDonnell Douglas)

ský letoun lze zničit jedině přímým zásahem, protože na rozdíl od starších raket Falcon neměl přibližovací zapalovač. Nakonec se vnitřní pylony Phantomů vrátily k předchozímu určení pro čtyři střely Sidewinder (F-4D si ponechal čtyři Sparrowy s poloaktivním radarovým na­ váděním, nesené v polozapuštěných šachtách pod trupem). Během služby se elektronická vý­ bava strojů F-4D často modernizovala podle zvláštních požadavků. Letoun mohl nést na místě přídavné palivové nádrže pod trupem vícečetný pumový závěsník (MER, Multiple Ejector Rack) a na vnitřních pylonech trojité závěsníky (TER, Triple Ejector Rack). Některé letouny F-4D nesly zvláštní čidla pro operace Igloo White proti Hočiminově stezce, jiné nosily místo jedné střely Sparrow v přední šachtě pod trupem laserový označovač AN/ASQ-I53(V)-2 Pave Spike pro laserem naváděné pumy. Další

44

možnosti zahrnovaly podvěs s laserovým označovačem AN/AVG-10 Pave Knife na vnitřním pylonu místo střel Sidewinder, popřípadě rušicí a klamný podvěs Westinghouse ALQ-101 nebo General Electric ALQ-87, či jiné vybavení REB. Stroje F-4D se systémy Pave (Precision Avionics Vectoring Equipment, elektronické vybavení pro přesné navádění) byly vybaveny systémem LORAN-D AN/ARN-92. V letech 1968 až 1969 proběhl modernizační program Combat Tree, dí­ ky němuž letouny mohly nést současně plnou raketovou výzbroj i vybavení REB. Umožnil ta­ ké nosit podvěs REB na vnitřním křídelním py­ lonu, do té doby používaném pro dvě střely AIM-9J Sidewinder na každé straně. Jedenasedmdesát strojů F-4D z pozdějších výrobních sé­ rií bylo vybaveno navigačním systémem AN/ARN-92 LORAN a hřbetními „sušáky na prádlo". Do ukončení výroby letounů F-4D v prosin­ ci 1969 bylo vyrobeno nějakých 825 strojů, z to­ ho 793 F-4D pro USAF a 32 F-4D pro Císařské íránské letectvo. Od srpna 1969 bylo přinejmen­ ším 36 letounů F-4D předáno ze stavu USAF Již­ ní Koreji a stejný počet byl po vyřazení z vý­

Verze: F-4C až RF-4X

zbroje Letecké národní gardy v letech 1989 až 1991 předán Řecku.

EF-4D Označení EF-4D bylo použito pro přinejmenším čtyři stroje F-4D, upravené jako prototypy mo­ dernizovaného letounu Wild Weasel pro uml­ čování PVO. Dva z těchto vývojových letounů (65-0657 a 65-0660) měly radar RHAWS AN/APS-107 a zaměřovači systém pro protizemní řízené střely AGM-78 Standard. Další dva (66-7635 a 66-7647) sloužily jako létající zkušebny výstražného a střeleckého radaru AN/APS-38, vyvinutého firmou McDonnell Douglas a později použitého pro F-4G.

F-4E Nejvýznamnější verze Phantomu F-4E se vyrá­ běla od července 1967 do roku 1981. Celkem by­ lo vyrobeno 1379 těchto strojů. Vyráběly se pro více letectev a ve větších počtech než kterákoliv jiná verze. Jejich nejdůležitějším znakem byl pevně zabudovaný kanón, což byl důsledek konstrukčních změn provedených koncem ro­ ku 1964 pod tlakem požadavků USAF na TSF (Tactical Strike Fighter) a na základě zkušenos­ tí z vietnamské války. Šestihlavňový rotační 20mm kanón General Electric M61A1 Vulcan byl instalován pod přídí spolu se zásobou 640 nábojů. (Brzy došlo k úpravě spočívající v prodloužení tlumiče výšlehu a zástavbě systé­ mu ochuzování palivové směsi, který odstranil potíže s nasáváním spalin z kanónu a násled­ ným vysazováním motorů.) Polozapuštěné šachty a závěsníky pro podvěšenou výzbroj dřívějších verzí zůstaly zachovány. Místo moto­ rů J79-GE-15 starších verzí poháněly stroj F-4E dva motory J79-GE-17 o tahu po 79,60 kN (17 900 lb st) s přídavným spalováním. Později se používaly motory se sníženou kouřivostí. K dalším změnám patřily sloty na stabilizáto­ rech a zrušení mechanismu samočinného sklá­ pění křídel. Kanón Vulcan zpočátku bránil použití roz­ měrného radaru a systému řízení palby verzí F-4C a F-4D, proto první YRF-4C posloužil ke zkouškám nové přídě s radarem AN/APG-30 a kanónem M61A1 v podvěšeném kontejneru s aerodynamickým krytem. První sériové stroje F-4E měly dostat polovodičový radar Westing-

house AN/APQ-120 s menší eliptickou anténou (62,2 x 69,9 cm/24,5 x 27,5 in). Nedostupnost těchto radarů (a neuspokojivé výkony RHAWS AN/APS-107, který měl stroj F-4E používat) však vedla k tomu, že prvních 30 letounů bylo dodáno bez radarů a prvních 67 strojů bez RHAWS. Na rýsovacích prknech však už byl pulzní dopplerovský radar APQ-109/CORDS (Coherent-On-Receive Doppler System, dop­ plerovský systém s koherentním příjmem). Pokud by ovšem jeho výkony nenaplnily oče­ kávání, znamenalo by to konec výroby Phantomů pro USAF. Mezitím byly do většiny prv­ ních strojů F-4E zabudovány AN/APQ-120 a RHAWS AN / APR-36 /37. V zádi trupu přibyla 3601 (95-US gal) palivo­ vá nádrž jako protiváha kanónu a jeho bubno­ vého zásobníku (později byl objem trupových nádrží snížen ze 7544 na 7022 1 (z 1993 na 1855 US gal) po náhradě vakových nádrží samosvornými od letounů série Block 41 (68-0495 a výše)). Prototyp upraveného stroje F-4E (pře­ chodně přeznačený na YF-4E) poprvé vzlétl 7. srpna 1965. Další dva vývojové YF-4E vznik­ ly později přestavbou F-4C 63-7445 a F-4D 65-0713, na kterém se zkoušela také směrovka z bórových vláken. CORDS naštěstí dostal 22. července 1966 zelenou a všechny letouny F-4E od 35. stroje dostaly tento radar. V srpnu pak slibné výsledky zkoušek YF-4E vedly k úvodní objednávce 96 F-4E v rámci zakázky na F-4D. První z těchto strojů vzlétl 30. června 1967 a první letoun dorazil k hodnocení v bojo­ vých podmínkách na základnu Královského thajského letectva Udorn v roce 1968. K dalším standardně montovaným prvkům avioniky patřily CADC A/A-24G; CNI AN/ /ASQ-15A; AFCS AN/ASA-32; INS AN/ /ASN-63; navigační počítač AN/ASN-46A; výškoměr AN/APN-155; zaměřovač se střelec­ kým počítačem AN / ASG-26 (upravený); řídicí systém protizemních ŘS AGM-12; bombardovací systém pro všechny výšky AN/AJB-7; se­ kvenční časovač TD-709/AJB-7 a systém vy­ pouštění munice AN/ASQ-91 (upravený). Jednotka TISEO (Target Identification System Electro-Optical, elektrooptický systém rozpo­ znávání cílů) AN/ASX-1 firmy Northrop, slo­ žená z TV kamery s měnitelnou ohniskovou vzdáleností až 1200 mm (47,2 in) a umístěná

45

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun F-4E-55-MC výrobní číslo 01512 (72-1512) z výzbroje Elliniki Aeropovia (řeckého letectva) (McDonnell Douglas)

v kontejneru pod náběžnou hranou levého křídla se montovala od letounu 71-237 výše. Od roku 1971 stroje F-4E také dostávaly navigační systém ARN-101. Během výroby se také objevi­ la nová čidla a systémy jako laserový označovač a dálkoměr ASQ-23A Pave Spike a FLIR/laserový označovač AN/AVQ-26 Pave Tack. Kon­ cem roku 1977 dostalo 180 strojů F-4E systém Lear Siegler AN/ARN-101 (V) pro zlepšení přesnosti navigace a bombardování. Letouny

F-4E z posledních sérií byly vybaveny překon­ struovanými ergonomickými přístrojovými deskami. Pro zvýšení únavové životnosti byl u F-4E z prvních sérií (a později u většiny ostatních Phantomů USAF) zesílen centroplán kovovými pásky, zatímco F-4E z pozdějších sérií dostaly tlustší potah už na výrobní lince. V červnu 1969 začaly zkoušky slotů na náběžné hraně pro zvý­ šení obratnosti, ale kvůli zdlouhavému vývoji se jejich zavedení do sériové výroby protáhlo až do roku 1972 (počínaje strojem 71-0238). Pomo­ cí modernizačních souprav firmy McDonnell Douglas pak USAF dodatečně vybavilo sloty na

Tento stroj F-4E patřil izraelskému letectvu (IDF/AF, Chel Ha’avii). Dohoda Mírová ozvěna (Peace Echo) z 1. července 1968 vyústila v dodávku 44 letounů F-4E (a šesti RF-4E) do Izraele. Dohoda mezi firmami McDonnell Douglas a IAI (Israel Aircraft Industries) z 10. března 1969 o poskytnutí licence a o technické podpoře umožnila dodat izraelskému letectvu 240 letounů F-4E. (Israel Aircraft Industries)

46

Verze: F-4C až RF-4X

náběžných hranách 304 letounů F-4E z prvních sérií a Nírú Haváí Šáhinšáhíje Írán podobně mo­ dernizovalo některé ze svých 208 strojů F-4E. Ne méně než 428 letounů F-4E bylo vyrobeno pro zámořská letectva. Hlavní z nich bylo 86 strojů pro Cva Hagana le Israel-Chel Ha'avir, fi­ nancovaných Spojenými státy v rámci zahra­ niční vojenské pomoci. Dvanáct letounů F-4E dostala západoněmecká vláda pro použití ve společném výcvikovém programu USAF a Luftwaffe na základně George AFB v Kalifornii. Po zrušení vývoje vysoce výkonné verze RF-4X firma General Dynamics upravila tři stro­ je F-4E izraelského letectva na speciální prů­ zkumnou verzi F-4E(S) náhradou radaru a ka­ nónu F-4E novým příďovým krytem s kamerou HIAC-1 LOROP o ohniskové vzdálenosti 66 in (167,6 cm). Upravené letouny byly dodány zpět izraelskému letectvu v letech 1976 až 1977. Do­ mácí vývoj izraelských Phantomů přinesl ovoce 24. dubna 1987, kdy vzlétl izraelský stroj F-4E s dvojicí motorů Pratt & Whitney PW1120. Během příprav operace Desert Storm (Poušt­ ní bouře) se šest strojů F-4E od 3. taktické stí­ hací letky 3. taktického stíhacího křídla z fi­ lipínské základny Clark AFB přesunulo na

tureckou základnu Incirlik. Na válčiště byly povolány nejspíše díky své schopnosti nést přesnou munici s koncovým naváděním, totiž 20001b (907kg) řízené pumy GBU-15(V)-1B s televizní/elektro-optickou hlavicí a pod věs AVQ-26 Pa ve Tack. Zdá se však, že žádný z nich do bojů nezasáhl. Asi 116 letounů F-4E bylo přestavěno na standard F-4G Advanced Wild Weasel.

F-4EJ a F-4EJ KAI Po objednávce pro Nihon Koku Džieitai (japonské vzdušné síly sebeobrany) z 1. listopadu 1968 by­ ly u firmy McDonnell v St. Louis vyrobeny dva letouny F-4EJ (japonská výrobní čísla 17-8301 a 17-8302), které od 14. ledna 1971 procházely zkouškami. Firma McDonnell pak dodala dal­ ších 11 strojů (27-8303/8306, 37-8307/8310 a 47-8311/8313) jako soupravy dílů k montáži v ja­ ponské Nagoji u firmy Micubiši Džúkógjó KK (Mitsubishi Heavy Industries Ltd.), která náF-4E-67-MC výrobní číslo 78-0744 5057. a posledním letounem firmou McDonnell Douglas. Firma ho expedovala 25. října 1979. (McDonnell Douglas)

(pro Phantom

Koreu), byl vyrobeným

47

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun výrobní číslo 17-8301, jeden ze dvou strojů Phantom F-4EJ vyrobených v St. Louis jako vzorové stroje pro japonské vzdušné síly sebeobrany, vyfotografovaný v USA v lednu 1971 před odesláním do Japonska, k němuž došlo v červenci téhož roku (McDonnell Dougtas)

sledně vyrobila v licenci 127 strojů F-4EJ. Verze F-4EJ se lišila od F-4E optimalizací pro úkoly protivzdušné obrany a nebyla vybavena bombardovacím systémem AN/AJB-7. Protože Ja­ ponci nedostali k dispozici systém RHAWS za­ vedený u USAF, použili vlastní RHAWS J/APR-2, a také datové spojení pro japonský systém BADGE (Base Air Defence Ground Environment, pozemní prostředí pro PVO základ­ ny). Původně se mezi výzbroj strojů F-4EJ plá­ novalo s PLŘS Mitsubishi AAM-2, k tomu však nedošlo, a také nebyly instalovány sloty na náběžných hranách. Letouny F-4EJ původně ne­ měly ani hrdlo pro doplňování paliva za letu, dostaly ho však později. Původní radar letounu F-4EJ AN/APQ-120 byl později nahrazen ty­ pem AN/APG-66J a upravené letouny byly přeznačeny na F-4EJ KAI. Kromě toho dostaly také inerciální navigační systém Litton, prů­ hledový indikátor (HUD) a modernizovaný RHAWS. První z 96 letounů standardu F-4EJ KAI, v. č. 07-8431, vzlétl 12. prosince 1984. Mo­ dernizované letouny byly schváleny pro nesení PLŘS AIM-7F Sparrow a AIM-9L Sidewinder, jakož i protilodních ŘS Mitsubishi ASM-1. Po­ slední stroj F-4EJ vyrobený v Japonsku, který

48

byl současně i vůbec posledním vyrobeným Phantomem, byl dodán 20. května 1981.

RF-4E/RF-4EJ RF-4E byla exportní verze Phantomu, kterou si objednalo Západní Německo (88), Řecko (8), Írán (16), Izrael (12), Japonsko (14 RF-4EJ) a Tu­ recko (8). Tato verze kombinovala fotoprůzkumný systém a čidla v upravené přídi stro­ je RF-4C s drakem F-4E. Poháněly ji motory J79-GE-17. Prvním odběratelem RF-4E se stala Luftwaffe, která objednala 88 strojů v roce 1968. Poslední ze 132 letounů RF-4E z výroby firmy McDonnell Douglas byly dodány v roce 1981. V rámci programu Peace Trout dostaly RF-4E ve výzbroji Luftwaffe místo příďových kamer radioprůzkumný systém. V roce 1982 firma Messerschmitt-Bdlkow-Blohm vybavila všechny zbylé německé stroje RF-4E systémem shozu munice, aby získaly schopnost plnit bitevní úkoly. Letouny RF-4EJ (47-6901/6905 a 57-6906/ /6914) přicházely k japonským vzdušným si­ lám sebeobrany od listopadu 1974 do června 1975 a po zástavbě radaru s bočním vyzařová­ ním Thomson-CSF Raphael dostaly označení RF-4EJ KAI.

F-4E(F) a F-4F Německá spolková republika potřebovala kon­ cem šedesátých let nový stíhací letoun pro vy­ bojování vzdušné převahy, který by nahradil je­ jí stávající letouny Lockheed F-104G Starfighter.

Verze: F-4C a2 RF-4X

Mezi nabízenými americkými letouny byla i jednomístná stíhací verze Phantomu F-4E(F), která se spolu s typy Lockheed CL-1200 Lancer (verze F-104 nové generace) a Vought V-1000 zúčastnila v letech 1969 až 1971 ve Spojených státech soutěže na nízkonákladový exportní „mezinárodní" stíhací letoun IFX (international fighter). Soutěž tehdy vyhrál Northrop F-5E Ti­ ger II, ale Luftwaffe dávala i nadále přednost ty­ pu F-4E(F). Nakonec však volba padla na Phan­ tom v dvoumístném uspořádání a následovala objednávka na 175 strojů. Německá dvousedadlovka dostala označení F-4F a poprvé vzlét­ la v květnu 1973. Dodávky probíhaly od června 1973 do dubna 1976 (letouny s německými vý­ robními čísly 3701/3875 dostaly z administra­ tivních důvodů také výrobní čísla v systému USAF 72-1111/1285). Dvanáct strojů F-4F (s ne­ oficiálním označením TF-4F), určené k výcviku osádek Luftwaffe na základně George AFB v Ka­ lifornii, posléze přelétlo do Německa a bylo vy­ baveno ve standardu bojových F-4F. V Západ­ ním Německu vyráběly hlavní montážní celky firmy MBB a VFW-Fokker, motory J79-MTU-17A vyráběla v licenci General Electric firma Motoren-und-Turbinen-Union München GmbH.

Součástí dodávky byl i SLAR firmy Goodyear a datové spojení v reálném čase pro pozemní zpracování průzkumných údajů. Stroj F-4F se od letounů F-4E pozdějších vý­ robních sérií lišil nepřítomností plnicího hrdla pro doplňování paliva za letu a palivové nádr­ že č. 7, dále neměl vybavení pro útoky na po­ zemní cíle a TISEO. Na místě stabilizátoru se sloty byla výškovka bez slotů, stroj F-4F však byl konstruován pro použití manévrovacích klapek na náběžné hraně, vyvinutých firmou McDonnell Douglas v rámci projektu Agile Eagle pro A4, který s nimi poprvé vzlétl v roce 1969. Letoun F-4F také nebyl vybaven pro použití protizemních řízených střel Maverick a Shrike, ani řízených pum Walleye či PLŘS Falcon a Sparrow. Později však byly stroje F-4F, v rám­ ci programu Peace Rhine, dodatečně vybaveny nástavci pro doplňování paliva za letu a dozbrojeny PLŘS Sparrow. Počátkem devadesá­ tých let bylo v rámci programu ICE (Improved Combat Efficiency, zvýšení bojové účinnosti) u firmy MBB modernizováno 75 F-4F stíhacích perutí JG 71 a JG 74. Radar AN/APQ-120 byl nahrazen licenčním AN/APG-65 a stroje byly uzpůsobeny pro nošení střel AIM-120

Stroj RF-4E 35+79 od Aufklárungsgeschwader 52 ze základny Leck, přezbrojované na letouny RF-4E od 17. září 1971 náhradou za původní stroje RF-104 Starfighter. Spolková republika Německo objednala v lednu 1969 celkem 88 RF-4E. (Air & General via Frank Mason)

49

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun F-4F 37+01 od Jagdgeschwader 71 „Richthofen“ se sloty na náběžné hraně křídla. Od června 1973 do dubna 1976 Luftwaffe obdržela celkem 175 F-4F, smontovaných z dílů vyrobených u západoněmeckých firem MBB a VFW-Fokker, s motory J79 z licenční výroby u MTU München GmbH. V rámci programu Peace Rhine byly letouny F-4F dodatečně vybaveny nástavci pro doplňování paliva za letu a vyzbrojeny PLRS Sparrow. (Luftwaffe)

AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-toAir Missile, pokročilá PLŘS středního dosahu). Dále dostaly laserový gyroskopický INS, digi­ tální ústřední letové počítače a novou datovou sběrnici. Po této modernizaci následovala zá­ stavba nového INS, letových počítačů a datové sběrnice u 75 letounů F-4F stíhacích bombardovacích perutí JBG 35 a JBG 36. Od srpna 1983 začalo střídání letounu F-4F (a F-4E a RF-4E) víceúčelovým typem Panavia Tornádo.

F-4G (US Navy) F-4G byla přechodná verze modernějšího F-4J pro USN. Její vývoj začal v roce 1963. Dvanáct strojů F-4B z počátku výroby bylo vybaveno systémem řízení výkonu motorů při přiblížení, určeným pro režim samočinného přistání na pa­ lubě letadlové lodi, a systémem obousměrného

datového spojení RCA AN/ASW-21. (Oba tyto prvky patřily ke standardnímu vybavení stroje F-4J.) Pro zástavbu nových systémů se musela zmenšit trupová palivová nádrž č. 1 (přední) a mezi ní a zadní kabinou přibyl nový oddíl elektroniky. První stroj F-4G, výrobní číslo 150481, vzlétl 20. března 1963. Stejně bylo pře­ stavěno dalších jedenáct letounů a všech 12 F-4G bylo v polovině roku 1963 přiděleno k VF-96 na základně NAS Miramar ke zkouš­ kám. V říjnu 1965 konečně vypluly na moře s VF-213 na palubě USS Kitty Hawk (CVA-63) k nasazení v Tonkinském zálivu. To trvalo do června 1966. Jeden stroj F-4G byl neopravitelně poškozen u Cubi Point a druhý sestřelen palbou severovietnamského PLD. Deset zbylých strojů bylo později přestavěno zpátky na standard F-4B. Sest z nich bylo postupně přestavěno na verzi F-4N, jeden na dálkově řízený QF-4N a další tři byly ztraceny při nehodách dříve, než mohlo dojít k přestavbě. Stroj F-4B-14-MC výrobní číslo 150487 od zkušební a vyhodnocovací letky VX-4, vybavený anténou na vrcholu kýlovky. Letoun byl vyfotografován nad základnou NAS Point Mugu v Kalifornii 14. května 1970. Tento letoun byl jedním ze 12 F-4B používaných u USN ke zkušebním letům pod označením F-4G, a dostal dočasné označení „275“. (USN)

50

Verze: F-4C až RF-4X

F-4G Wild Weasel (USAF) Toto označení zavedlo USAF pro 116 letounů F-4E-42-MC5 až -45-MC, přestavěných do nové konfigurace Wild Weasel pro plnění úkolů SE AD (Suppression of Enemy Air Defence, umlčování nepřátelské protivzdušné obrany). První z těchto strojů upravila firma McDonnell Douglas a letové zkoušky zahájila 6. prosince 1975; další letouny přestavovalo USAF ve Stře­ disku týlového zabezpečení (Ogden Logistics Center) na základně Hill AFB v Utahu. Stroje dostaly manévrovací sloty na náběžné hrany a motory J79-GE-117 byly upraveny na „nekou­ řící". Kanón M61A1 s bubnovým zásobníkem verze F-4E zmizel, aby udělal pod přídí místo aerodynamickému krytu s dopřednými a boč­ ními anténami a bloky elektroniky LRU (LineReplaceable Unit, jednotka vyměnitelná v poli) pro radar McDonnell Douglas AN/APR-38 a systému zjišťování vypuštěných (nepřátel­ ských) PLŘS a zaměřování jejich vypouštěcích zařízení, resp. navádění vlastních protizemních

Detailní pohled na příď trupu letounu F-4G (původně F-4E-42-MC) 69-0263 od 81. taktické stíhací letky 52. taktické stíhací perutě v září 1991 (Andrew Woodroof)

střel. Pod zvětšeným krytem na vrcholu kýlovky byly antény směřující dozadu. Hlavní vý­ zbroj tvořily protiradarové řízené střely (AGM-45 Shrike, AGM-78 Standard ARM a později AGM-88 HARM), protizemní řízené střely s televizním nebo infračerveným naváděním AGM-65 Maverick, elektro-opticky naváděné a kazetové pumy řady Mk 84 jako Rockeye, CBU-52 a CBU-58. Pro vlastní obranu stroje F-4G nesly rušicí podvěsy, vrhače rušících pás­ ků a světlic AN/ALE-40, PLŘS AIM-7F Sparrow a AIM-9L Sidewinder. Letouny F-4G půso­ bily u 37. taktické stíhací perutě na základně George AFB v Kalifornii, 52. TFW (taktické stí­ hací perutě) na základně Spangdahlem v Zá­ padním Německu a 3. TFW na základně Clark AFB na Filipínách.

51

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Tento F-4J, 3000. vyrobený Phantom, čekal v září 1968 na dodání k USN (McDonnell Douglas)

F-4J a EF-4J

Během operace Desert Storm (Pouštní bouře) letouny F-4G Wild Weasel od 81. taktické stíha­ cí letky 52. TFW ze základny Spangdahlem a 37. TFW ze základny George AFB odlétaly více než 2800 bojových vzletů ze základen Šajch ísá v Bahrajnu a Incirlik v Turecku.

F-4H Toto označení se nepoužilo, aby nedošlo k zá­ měně s původním strojem F4H před rokem 1962. Stroj F-4J-34-MC výrobní číslo 155580 od VF-31 „Tomcatters“, zachycený 30. července 1968 za letu nad jižní Virginií (USN)

52

Letoun F-4J byl nástupcem verze F-4B u USN. Měl radar Westinghouse AN/APQ-59 s anté­ nou o průměru 81,3 cm (32 in) a schopností zjiš­ ťovat a sledovat nízkoletící cíle, zejména nad pobřežím. Dále byl vybaven pulzním dopplerovským systémem řízení palby PLRS AN/AWG-10 a bombardovacím zaměřovačem Lear-Siegler AN/AJB-7, který mu dával pod­ statně vyšší schopnost útoků na pozemní cíle ve srovnání s letounem F-4B. Tři stroje YF-4J (151473, 151496 a 151497) vznikly přestavbou letounů F-4B a první YF-4J (151473) vzlétl 4. června 1965. První sériový letoun F-4J pak vzlétl 27. května 1966. Stroj F-4J byl také vybaven jednosměrným datovým spojením AN/ASW-25 pro samočinné přistání na palubě letadlové lodě, miniaturizovaným systémem CNI (spojení/navigace/identifikace), zdokona­ leným taktickým navigačním systémem (TACAN) a RHAWS APR-32. Navíc měl díky křidélkům s 16° souhlasnou výchylkou a slo­ tům stabilizátorů kratší rozjezd při vzletu a niž­ ší přibližovací rychlost. Aby se zvýšila životnost letounu na lodi, byl podvozek zesílen pro kle­ sání 7,1 m/s (23,3 fps). Kvůli vyšší celkové hmotnosti letoun F-4J poháněly dva motory J79-GE-10B o tahu po 79,60 kN (17 900 lb st) s přídavným spalováním a sníženou kouřivostí. K dalším rozdílům proti strojům F-4B patřily větší pneumatiky hlavního podvozku

Verze: F-4C až RF-4X

(30 x 11 in, 76,2 x 27,9 cm, stejné jako u F-4C); vý­ konnější soupravy REB; generátory o výkonu 30 kVA místo 20 kVA, jako u strojů F-4D; další palivová nádrž v zádi trupu, zvyšující celkový objem na 7563 1 (1998 US gal); a pevná náběžná hrana centroplánu. Letouny F-4J sérií Block 45 a 46 dostaly přilbový zaměřovač VTAS (Visual Target Acquisition System, systém zaměření cíle pohledem) a chladicí větráky radaru (AFC-555). VTAS byl posléze dodatečně do­ plněn do většiny starších letounů. K dalším dodatečně instalovaným prvkům patřil systém REB AN/ALQ-126 s anténami na vstupních otvorech, vylepšená vystřelovací sedadla a optimalizace kabiny (AFC-506). Od prosince 1966 do ledna 1972 bylo k USN a USMC dodá­ no celkem 522 strojů F-4J. Několik F-4J bylo pře­ stavěno na verzi EF-4J pro letku VAQ-33 v roli „elektronického agresora" s kontejnery REB a rušiči pod křídly

DF-4J DF-4J je označení pro hrstku strojů F-4J, přesta­ věných u USN na dálkově ovládané naváděcí letouny.

F-4J (UK) Po falklandské válce v roce 1982 Velitelství stí­ hacího letectva (RAF Strike Command) vyslalo na ostrovy stíhačky Phantom FGR.Mk 2, nejpr­ ve jako odřad 29. letky a později v rámci 23. letky. Letouny byly umístěny na základně RAF Stanley jako součást místní protivzdušné obra­ ny. Koncem roku 1982 bylo oznámeno, že jako

Letouny F-4J-32-MC 153905/AE-218 a F-4J-36-MC 155854/AE-210 od VF-84 „Jolly Rogers“ z USS Franklin D. Roosevelt (CVA-42) při letu nad Karibským mořem v srpnu 1969 (USN)

náhrada za tyto stroje Phantom bude vytvořena nová letka (74.) s renovovanými F-4J od US Navy, v té době uloženými v MASDC (Military Aircraft Storage and Disposal Center, úložiště a likvidační středisko vojenských letadel) na základně Davis-Monthan AFB. Panovalo pře­ svědčení, že tyto stroje jsou příbuzné verzím K a M ve výzbroji Královského letectva, ale ve skutečnosti to byl spíše mýtus. Před odesláním do Británie byly tyto F-4J (dostaly označení F-4J(UK) a čísla ZE350/ZE364) repasovány a upraveny v leteckých opravnách námořnictva (Naval Air Rework Facility) na základně NAS North Island v Kalifornii. Koncem roku 1983 se první F-4J podrobil odstrojení a korozní pro­ hlídce. Řada systémů USN, například automa­ tické řízení tahu při přiblížení na přistání AN/ASN-54, datové spojení AN/ASW-25 a souprava REB AN/ALQ-126, byla sejmuta a místo nich nainstalovány britské systémy a vybavení, například systém zabezpečeného spojení Telebrief a avionika pro PLŘS Sky Flash. Od srpna 1984 byly do Kalifornie vysílány osádky k výcviku na verzi J a následnému pře­ létnutí na základnu RAF Wattisham v Suffolku. To proběhlo v pěti etapách, zvaných „tygří stez­ ky", vždy po pěti strojích, od srpna do prosince ze San Diego přes základny Wright Patterson a Goose Bay do Wattishamu.

53

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Stroj F-4J-33-MC 155552/AG-110 od VF-102 „Diamondbacks“ z letadlové lodě USS Independence (CVA-62) v září 1970 (USN)

F-4K (Phantom FG.Mk 1) V roce 1964 nová vláda premiéra Wilsona zruši­ la připravovaný nadzvukový stíhací letoun V/STOL Hawker Siddeley P.1154, který měl přijít do výzbroje Královského námořnictva (RN) jako dvoumístný palubní záchytný stíhací letoun a ke Královskému letectvu (RAF) jako jednomístný bitevní letoun. Ministerstvo obra­ ny 27. února 1964 oznámilo, že místo typu P.1154 nahradí letouny de Havilland Sea Vixen u Královského námořnictva stroj F-4 Phantom. Letoun F-4 byl považován za nepříliš náklad­ nou náhradu s možností použít řadu prvků dra­ ku a avioniky britského původu a výroby (40 až 45 % hodnoty každého letounu), a tím zachrá­

54

nit pracovní místa, která by jinak padla za oběť zrušení P.1154. Letoun dostal u Královského námořnictva označení FG.Mk 1 a hlavní rozdíl mezi původ­ ní verzí phantomu F-4K UK a standardním provedením byl v použití motorů Rolls-Royce Spey. Rb.l68-25R Spey byl zvlášť vyvinutou nadzvukovou verzí osvědčeného turbodmychadlového motoru s plně regulovatelným přídavným spalováním pro rychlosti do M=2, jmenovitým tahem nasucho 54,48 kN (12 250 lb st) a s přídavným spalováním 91,23 kN (20 515 lb st). První motory měly ozna­ čení Spey 201, ale standardní pohonnou jednot­ kou všech britských strojů Phantom (FG.Mk 1 a FGR.Mk 2) se stala verze 202/203. Motory Rolls-Royce musely být konstrukčně zesíleny pro nadzvukový let a bojové manévrování, mo­ torový prostor letounu Phantom pak musel být

Verze: F-4C aZ

Letoun F-4J-35-MC 15826/AC-200 „Sluggers“ z letadlové lodě USS Středozemním mořem 20. října 1969 (USN)

od VF-103 Saratoga nad

rozšířen a vstupní potrubí překonstruováno kvůli o 20 % vyššímu průtoku. Změnil se tvar dolní části zádě a v zadní části motorového od­ dílu přibyly pomocné klapky pro vstup vzdu­ chu, určené pro přisávání vzduchu při pojíždě­ ní. V konstrukci zádě bylo použito více titanu, aby odolávala vyšší teplotě výtokových plynů. Oproti letounům s motory J79 se stroj Phantom

RF-4X

s motory Spey vyznačoval menší rychlostí, do­ letem i dostupem. K dalším rozdílům patřilo použití autopilota Elliott, inerciálních navigač­ ních/ zaměřovačích systémů Ferranti a odklop­ ného příďového radomu. Systém řízení palby AWG-11 se lišil od AWG-10 verze F-4J hlavně tím, že anténa radaru se mohla odklopit do straStroj F-4J-40-MC 7257/104 od VF-114 „Aardvarks“ 11. palubního leteckého křídla sleduje Tu-16 „Badger“. Snímek byl pořízen 7. (USN)

sovětský prosince

letoun 1975.

55

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun F-4J-31-MC 153848/DN-16 od základně MCAS Beaufort v Jižní Karolíně v květnu 1970 (James T. Brady via Frank Mason)

VMFA-333

na

ny, aby se délka letounu zmenšila na 16,5 m (54 ft) a stroj se vešel na malé výtahy britských letadlových lodí. Pro účinnější působení letou­ nů Phantom FG.Mk 1 z menších britských leto­ vých palub byly použity prvky vyvíjené u firmy McDonnell Douglas pro tehdy připravovaný F-4J — rozměrnější klapky, souhlasně vychylovaná křidélka a stabilizátory se sloty (a menším záporným vzepětím), to vše zvyšovalo obrat­ nost po vzletu z katapultu. Nová výsuvná před­ ní podvozková noha se mohla prodloužit až na

Jeden z 15 letounů Phantom F-4J pro RAF (výrobní číslo 153783). Fotograf ho zachytil po krátkém přeletu z úložiště MASDC Davis-Monthan v Arizoně do San Diega v Kalifornii 30. listopadu 1983. Letoun byl dokončen 9. srpna 1984 a u RAF dostal volací znak ZE352. (CSDE)

56

101,6 cm (40 in) ve srovnání s 50,8 cm (20 in) standardních letounů, a umožnila snížit poža­ davek na rychlost větru nad palubou pro vzlet o 11 uzlů (20,4 km/h; 12,7 mph). Hlavní podvo­ zek a záchytný hák byly zesíleny, aby umožni­ ly letounu F-4K přistávat s hmotností až 17 237 kg (38 000 lb) při rychlosti klesání 7,3 m/s (24 fps). Dva prototypy s motory Spey byly objedná­ ny 30. září 1964 a v roce 1965 následovala ob­ jednávka 20 sériových strojů FG.Mk 1. Krátce nato bylo objednáno dalších 39 letounů. Britská vláda naléhala na pevné ceně celé zakázky bez navyšování nákladů, proto byly objednávky nakonec seškrtány na pouhých 52 strojů (ale

Verze: F-4C a2 RF-4X

14 jich bylo dodáno přímo Královskému letec­ tvu na vyrovnání chybějících počtů v důsledku britského neústupného trvání na pevné ceně kontraktu). První stroj FG.Mk 1 (YF-4K) pro Královské námořnictvo (XT595) vzlétl v St. Louis 27. června 1966 a první tři sériové letou­ ny FG.Mk 1 (XT858, 859 a 860) byly dodány Vpravo: Jeden z původních strojů F-4J pro RAF spadl do zátoky při přenášení vrtulníkem ze základny Davis-Monthan na North Island u San Diega; tuto nehodu viděli na vlastní oči členové britské královské rodiny z paluby královské jachty Britannia, která tou dobou plula podél západního pobřeží. Aby se naplnila dodávka 15 strojů F-4J pro RAF, musel se najít náhradní stroj! (CSDE) Dole: Phantom FG.Mk 1 od 892. letky se znakem své jednotky „Omega“ na kýlovce při vzletu z HMS Ark Royal s nákladem deseti 10001b (454kg) pum (RN)

57

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Phantom FG.Mk 1 XT871 od 892. letky na palubě HMS Ark Royal v červnu 1971 (RN)

29. dubna 1968, aby se staly prvními skutečně nadzvukovými stíhačkami britského námořní­ ho letectva. V listopadu 1978, kdy Královské ná­ mořnictvo ukončilo činnost letadlových lodí, bylo 16 letounů Phantom FG.Mk 1 převedeno do stavu Královského letectva ke 111. letce.

F-4L Toto označení dostalo několik modernizova­ ných verzí, navržených pro USN v letech 1963 až 1964, ale žádná z nich se nedočkala sériové výroby. Jedna z nich, Model 98FOA, měla po­ hon dvěma turbodmychadlovými motory Rolls-Royce RB.168-25R a výzbroj tvořenou šesti PLRS středního doletu Sparrow III nebo dvěma PLŘS dlouhého doletu Phoenix.

F-4M (Phantom FGR.Mk 2) Po zrušení vývoje P.1154 a vynikajícího BAC TSR.2 a po následném odstoupení od nákupu letounů General Dynamics F-111K, které měly původně nahradit druhý jmenovaný typ, brit­ ský ministerský předseda Harold Wilson 2. února 1965 oznámil, že jako náhrada za le­

58

touny Hawker Hunter a bombardéry English Electric Canberra ve výzbroji Královského le­ tectva byl zvolen letoun F-4M (Phantom FGR.Mk 2). Plánovalo se, že stroje Phantom FGR.Mk 2 nahradí stíhací bombardovací letou­ ny Hunter FGA.Mk 9 a průzkumné FR.Mk 10 u 38. skupiny vzdušné podpory a leteckých útvarů v Německu, dokud samy nebudou v ro­ ce 1971 (nakonec k tomu došlo v letech 1973 až 1974) vystřídány typem SEPECAT Jaguar. Sou­ časně měly stroje Phantom nahradit letouny English Electric Lightning F.Mk 6 v evropském systému protivzdušné obrany. V letech 1965 až 1966 byly objednány dva prototypy YF-4M a 150 sériových letounů (ovšem ujednání o pev­ né ceně v původní smlouvě snížilo počet letou­ nů Phantom pro RAF na 118, takže musel být posílen o 14 strojů, určených pro Královské ná­ mořnictvo, ale dodaných přímo letectvu). První prototyp YF-4M (XT852) vzlétl 17. února 1967 a první sériový letoun FGR.Mk 2 (XT891) pře­ létl na základnu RNAS Yeovilton 18. července 1968. Phantom FGR.Mk 2 se lišil od verze Králov­ ského námořnictva FG.Mk 1 systémem řízení palby AN/AWG-12 a inerciálním navigač­ ním/zaměřovacím systémem Ferranti, naproti

Verze: F-4C a2 RF-4X

tomu neměl sloty stabilizátorů, výsuvnou pří­ ďovou podvozkovou nohu ani souhlasně vychylovaná křidélka. Protismykové brzdy umož­ ňovaly bezpečný provoz na krátkých a/nebo mokrých drahách. Výzbroj pro přepadové stí­ hání tvořily čtyři PLRS Sparrow III pod trupem a čtyři PLŘS Sidewinder pod křídly. V prů­ zkumné roli FGR.Mk 2 nesl pod trupem prů­ zkumný podvěs s několika různými čidly. Vy­ ráběla jej firma Hawker Siddeley a obsahoval termovizní kameru s řádkovým snímačem fir­ my EMI a radar s bočním vyzařováním (SLAR). V polovině sedmdesátých let prošly stroje Phantom Královského letectva programem ze­ sílení křídel, jehož cílem bylo prodloužit úna­ vovou životnost, a pod kryt na vrcholu kýlovky dostaly radarový výstražník (RWR, Radar Warning Receiver).

F-4N a QF-4N Počátkem sedmdesátých let mnoho letounů F-4B/J ve výzbroji USN a USMC podstatně pře­ kročilo svou konstrukční životnost. Proto padlo rozhodnutí zahájit program prodloužení život­ nosti (SLEP, Service Life Extension Program) a přestavět 178 strojů F-4B v rámci projektu Bee Line v leteckých opravnách námořnictva (NARF, Naval Air Rework Facility) na North Is­ land v San Diegu. Zástavba nových konstrukč­ ních prvků a úplná výměna kabeláže měly za cíl prodloužit únavovou životnost letounů, kte­ ré dostaly motory J79-GE-10 se systémem říze­ ní výkonu motorů při přiblížení a se zařízením pro omezení kouřivosti (v provozu se často od­ nímalo). Standardně byl instalován systém ovládání řízených střel a střelecký počítač pro

vzdušný boj AN/AWG-10; bombardovací systém AJB-7; jednosměrné datové spojení AN/ASW-25; výkonnější zaměřovač PLRS SEAM (Sidewinder Expanded Acquisition Mo­ de); VTAS; systém IFF; samočinný systém hlá­ šení výšky; miniaturizovaný modul CNI; blok REB na vrcholu kýlovky; 30kVA alternátory a referenční výškoměr GVR-10. K tomu byly zavedeny větší pneumatiky hlavních podvoz­ kových kol 30 x 11,5 in (76,2 x 29,2 cm), sloty na náběžných hranách pevného centroplánu a sta­ bilizátorů a další palivová nádrž č. 7 v zadní části trupu. Pro USMC byla také vyvinuta ver­ ze F-4N pro vzdušné souboje s mimořádně úspěšnými manévrovými sloty, zaváděnými v té době na F-4E, a digitální verzí analogového systému řízení palby AWG-10, používaného u USN. První stroj F-4N vzlétl 4. června 1972. Čtyřicet letounů F-4N bylo později přestavěno na bezpilotní stroje QF-4N pro USN.

F-4P, F-4Q a F-4R Tato označení zůstala nevyužita.

F-4S Asi 248 dalších letounů F-4J (z původně pláno­ vaných 302) rovněž prošlo programem SLEP v NARF na North Islandu. Každý letoun přitom získal zesílený drak a podvozek; delší únavo­ vou životnost; úplnou výměnu kabeláže a moLetoun F-4N výrobní číslo 152970 od VF-51 „Screaming Eagles“ sleduje v dubnu 1977 nad Středozemním mořem bombardér (a protilodní letoun) Tu-22 „Blinder“ sovětské výroby při předávacím letu do Libye (USN)

59

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

F-4S byl dokončen v červnu 1975 a první do­ dávky směřovaly k USMC, počínaje letkou VMFA-451 v Beaufortu v Jižní Karolíně.

F-4P (F-4X a RF-4X)

Phantomy FGR. Mk 2 XV437 od 54. (stíhací) letky s přídavnými nádržemi, čtyřmi raketnicemi, dvěma PLŘS Sparrow, průzkumným podvěsem na trupovém závěsníku a dvěma kontejnery REB, a XV432/N od 6. (stíhací) letky s přídavnými nádržemi, šesti raketnicemi, třemi fiS Sparrow a kanonovým podvěsem ve formaci v malé výšce v roce 1969 (MoD)

dernizovanou výstroj - digitální systém řízení palby AWG-10B a novou radiostanici. Některé, ale ne všechny letouny F-4S dostaly systém TACAN, a i když se u prvních 46 strojů F-4S pů­ vodně nemontovaly dvoupolohové manévro­ vací sloty na náběžných hranách, dostaly je od září 1979 a od 47. stroje všechny další přestavě­ né F-4S. Prvních 46 letounů dostalo tyto sloty dodatečně v továrně firmy McDonnell Douglas v St. Louis. F-4S dostaly také „nekouřící" mo­ tory J79-GE-10B; svítící pruhy ve stylu USAF pro let ve formaci; a stupňovité chladicí otvory poblíž šachty předního podvozku. První stroj

60

V polovině sedmdesátých let se USAF a firma General Dynamics věnovaly společným progra­ mům s cílem vytvořit průzkumný Phantom schopný působit ve výšce až 76 000 ft (23 165 m), tedy nad hranicí dostupu letounu MiG-25 „Foxbat". Tyto programy zřejmě vznik­ ly buď v důsledku rozhodnutí nevyvážet výš­ kový průzkumný letoun Martin RB-57F do Iz­ raele a/nebo, když se v roce 1972 ukázalo, že použití fotoprůzkumného podvěsu HIAC-1 by pro F-4 znamenalo nepřijatelné zhoršení výko­ nů. V rámci programu Peace Jack byl F-4E vý­ robní číslo 69-7576 upraven pro nesení kamery General Dynamics HIAC-1 LOROP s ohnisko­ vou vzdáleností 66 in (167,6 cm) pro snímková­ ní bočními a dolními šikmými okny. To vedlo ke změně tvaru přídě a prodloužení trupu o 30,5 cm (12 in). Firma General Dynamics na­ vrhla vysoce výkonnou verzi letounu Phantom s kamerou v pozměněné přídi a podstatně vět­ ším tahem motorů ve velkých výškách díky použití PCC (Pre-Compressor Cooling, chlaze­ ní vzduchu před kompresorem). S tímto sys­ témem vstřiku vody by letoun měl dosahovat nejvyšší rychlosti M=3,2 a cestovní rychlosti M=2,7 po dobu deseti minut ve výšce 78 000 ft (23 774 m). V roce 1976 poskytlo izraelské letec­ tvo stroj 69-7576 pro přestavbu na maketu RF-4X na základně Edwards AFB v Kalifornii. Maketa byla dokončena v prosinci 1974 a měla přídavné hřbetní nádrže systému PCC (trup tím dostal zavalitější tvar), zvětšené vstupní otvory, překonstruované regulovatelné vstupní otvory a kameru HIAC-1 v přídi. Stroj mohl být kromě toho vybaven rušícím systémem Elta EL/M-2021, vyvinutým v Izraeli. Neoficiálně se pro zkušební letoun 69-7576 či pro navrhované vývojové verze používala i jiná označení včetně RF-(X), RF-4E(S) a F-4X. Vzhledem k nezájmu USAF o RF-4X nebo navrhovanou stíhací verzi F-4X se však rychle ukázalo, že vývoj by byl příliš nákladný a při výrobě několika strojů pro izraelské letectvo by se nevyplatil. Projekt pro­ to nedospěl ani do stadia prototypu a stroj 69-7576 byl přestavěn do podoby F-4E(S).

5. Zahraniční uživatelé Velká Británie V letech 1968 až 1969 bylo do Velké Británie do­ dáno včetně prototypů 170 letounů Phantom. V tomto počtu byly čtyři prototypy (po dvou pro Royal Navy a RAF), 50 strojů Phantom FG.Mk 1 pro Královské námořnictvo (14 z nich bylo předáno k RAF) a 116 letounů Phantom FGR.Mk 2 (ze 150 objednaných) pro Královské letectvo. Koncem roku 1982 navíc ministerstvo obrany oznámilo, že bude vytvořena nová letka RAF No. 74, vyzbrojená 15 letouny Phantom F-4J od USN, které přicházely od srpna 1984.

První a druhý stroj YF-4K pro Královské ná­ mořnictvo létaly v roce 1966 a sloužily ke zkouš­ kám na základně Edwards AFB v Kalifornii a ve zkušebním středisku USN v Patuxent River, kde se na programu letových zkoušek podíleli i brit­ ští piloti. Jeden YF-4K pak byl odeslán do Anglie k hlavnímu britskému dodavateli Hawker SidPhantom FG.Mk 1 od 43. letky ze základny RAF Leuchars ve skotském hrabství Fife sleduje sovětský průzkumný letoun Tu-95RTs „Bear-D“ (RAF Leuchars)

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Phantom FG.Mk 1 od 43. letky a dva letouny F-4E od 525. taktické stíhací letky 36. taktické stíhací perutě nad Západním Německem v roce 1969 (MoD)

deley v Holme-on-Spalding Moor, a druhý k fir­ mě Rolls-Royce v Hucknall. Zkušební letka No. 700P námořního letectva (FAA, Fleet Air Arm) byla vytvořena 30. dubna 1968 na základ­ ně RNAS Yeovilton (HMS Heron), aby převzala stroje Phantom pro Královské námořnictvo. Měly zde nahradit typ Sea Vixen v roli dálkové­ ho palubního stíhacího letounu pro každé poča­ sí, určeného k PVO loďstva. První tři letouny Phantom FG.Mk 1 přelétly přímo do Yeoviltonu 25. dubna pod kódovým názvem Project Translant a v dalších dvou měsí­ cích následovaly tři další. Poslední dodávka FG.Mk 1 do Británie proběhla 21. listopadu 1969. Výcvik pak převzala letka No. 767, zříze­ ná v lednu 1969 jako jednotka přeškolovacího výcviku. Původně byla zamýšlena také jako po­

62

zemní záložní jednotka palubních letek na mo­ ři (po rozpuštění 767. letky v srpnu 1972 cvičily osádky strojů Phantom FG.Mk 1 u cvičného ro­ je na základně RAF Leuchars), ale nakonec by­ la jedinou další jednotkou FAA s letouny Phan­ tom 892. letka. Ta byla zřízena 31. března 1969 a prošla palubním výcvikem na USS Saratoga (CVA-60) koncem roku 1969. V roce 1970 se FAA zmenšilo na velké letadlové lodě HMS Eagle a HMS Ark Royal. V červnu téhož roku se 892. letka nalodila na Ark Royal, které bylo sou­ zeno stát se na přinejmenším půlstoletí posled­ ní letadlovou lodí Královského námořnictva, schopnou provozovat konvenční letouny. 892. letka byla rozpuštěna 27. listopadu 1978 po odepsání Ark Royal ze stavu loďstva, kde ji na­ hradily protiponorkové letadlové lodě s letou­ ny BAe Sea Harrier. Posledních šestnáct strojků FG.Mk 1 ve službách Královského námořnictva bylo koncem roku 1978 předáno Královskému letectvu.

Zahraniční uživatelé

První sériový letoun Phantom FGR.Mk 2 (XT891) přelétl do Yeoviltonu 18. července 1968 a první FGR.Mk 2 ve výzbroji RAF byly zařaze­ ny k No. 228 OCU (Operational Conversion Unit, přeškolovací jednotka) na základně RAF Coningsby v Lincolnshire 23. srpna 1968. Do 29. října 1968 byly dodány všechny objednané stroje FGR.Mk 2. První bojovou jednotkou RAF vybavenou letouny Phantom se stala 6. letka, zřízená v Coningsby 7. května 1969. Prvního zá­ ří téhož roku byla na základně RAF Leuchars znovu vytvořena 43. letka „Bojoví kohouti" (vyzbrojená letouny FG.Mk 1 převedenými z objednávky námořnictva), určená k operacím nad severní částí prostoru britské PVO. Téhož dne byla v Coningsby znovu vytvořena také 54. letka s letouny FGR.Mk 2 pro bitevní úkoly. V červenci 1970 dostala No. 228 OCU „stínové" označení No. 64 Sqn (64. letka). (V roce 1978 OCU převzala odpovědnost za výcvik osádek pro obě verze letounu Phantom - FGR.Mk 2 i FG.Mk 1 - a zůstala v Coningsby až do 22. dub­ na 1987, kdy byla přemístěna na základnu RAF Leuchars. Po rozpuštění 31. ledna 1991 ji nahra­ dil výcvikový roj - Phantom Training Flight - ve Wattishamu v rámci 74. letky.) Mezitím byla 30. června 1970 postavena 14. letka na západoněmecké základně Brúggen, k níž zakrátko přibyla 17. letka. Takticko-průzkumná 2. letka byla zřízena 14. prosince na základně Laarbruch a její letouny FGR.Mk 2 nosily průzkumný podvěs Hawker Siddeley. Druhá letka byla prohlášena za bojeschopnou 1. dubna 1971. Poslední jednotkou Královské­ ho letectva v Německu, vybavenou letouny Phantom FGR.Mk 2, se 20. července 1971 stala 31. letka, kdy těmito stroji nahradila typ Canberra PR.Mk 7. Na základně RAF Coningsby byla 1. dubna 1972 obnovena 41. letka vybavená letouny Phantom FGR.Mk 2 pro průzkumné a bitevní úkoly. V roce 1974 však tyto letouny byly pře­ řazeny od bitevní činnosti k protivzdušné obra­ ně. Když 54. letka 29. března přezbrojila na typ Jaguar GR.Mk 1, přešly její stroje Phantom ke 111. letce na základnu RAF Coningsby. „Třikrát jedna" dosáhla bojeschopnosti 1. října 1974. V létě toho roku zahájila přechod na letouny Jaguar také 6. letka a v dubnu 1975 pak 14. let­ ka Přezbrojení dokončily v listopadu. V září

1975 začala přezbrojovat na letouny Jaguar 17. letka a v červnu 1976 pak 2. letka, přezbroje­ ní ukončily k 1. říjnu. Přechod na stroje Phan­ tom FGR.Mk 2 zahájila 23. letka v polovině roku 1975 a 56. letka přezbrojila od března do 29. června 1976. V dubnu 1974 začala na FGR.Mk 2 přezbrojovat 29. letka a od 1. ledna 1975 sídlila na základně RAF Coningsby v rámci protivzdušné obrany. V červenci 1976 začaly letouny FGR.Mk 2 přicházet k 19. letce na základnu Wildenrath, zatímco 31. letka pře­ šla na stroje Jaguar GR.Mk 1. Také 92. letka na základně Wildenrath dokončila k 1. dubnu 1977 přezbrojení na letoun Phantom FGR.Mk 2. Se stroji FGR.Mk 2 létala 41. letka až do jejich vy­ střídání Jaguary, které bylo zahájeno v srpnu 1976 a oficiálně ukončeno přesunem na základ­ nu RAF Coltishall 1. dubna 1977. Koncem roku 1978 začalo ke 111. letce přicházet šestnáct strojů Phantom FG.Mk 1 od Královského ná­ mořnictva, ale přezbrojení bylo dokončeno až v březnu 1980. Od 17. října 1982 vyslala 29. letka první odřad letounů Phantom do Mount Pleasant (zá­ kladna RAF Stanley) k protivzdušné obraně Falklandských ostrovů. Dnem 30. března 1983 přenechala 29. letka své stroje Phantom 23. let­ ce, která byla ve Wattishamu rozpuštěna a té­ hož dne obnovena na základně RAF Stanley, kde nahradila odřad strojů Phantom od 29. let­ ky Ve Wattishamu byla 19. října 1984 obnovena 74. letka vybavená letouny Phantom F-4J(UK), aby zaplnila mezeru po vyslání letky strojů FGR.Mk 2 z britských ostrovů na Falklandy. (Počátkem roku 1991 byly F-4J(UK) vyřazeny a 17. ledna je vystřídaly stroje FGR.Mk 2 sta­ žené ze základny RAF Leuchars.) V květnu 1987 přestala 29. letka létat s letouny Phantom a 1. listopadu téhož roku se stala první boje­ schopnou záchytnou stíhací letkou Královské­ ho letectva s letouny Panavia Tornádo F.Mk 3. S ústupem ohrožení v jižním Atlantiku byla 23. letka 1. listopadu 1988 přeznačena na 1435. roj, což umožnilo její návrat do Británie a přezbrojení na typ Tornádo F.Mk 3 na základ­ ně RAF Leeming. S letouny Phantom FG.Mk 1 nadále létala 43. letka v Leuchars, která k nim v květnu 1988 přibrala i verzi FGR.Mk 2 a v zá­ ří 1989 přezbrojila na typ Panavia Tornádo F.Mk 3. „Stojedenáctka", rovněž v Leuchars, za­

63

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

hájila přezbrojení z FG.Mk 1 na letouny Torná­ do F.Mk 3 dnem 31. ledna 1990, 92. letka byla rozpuštěna 5. července 1991 a 19. letka koncem téhož roku. V roce 1992 byly rozpuštěny 56. let­ ka, 1435. roj a výcvikový roj letounů Phantom, 1. ledna 1993 je pak následovala 74. letka.

Írán Od konce šedesátých do poloviny sedmdesá­ tých let Spojené státy podporovaly íránského šáha v jeho boji proti revolučním skupinám na Blízkém východě. V roce 1966 íránské císařské letectvo (Nťrú Haváí Šáhinšáhíje Írán) objednalo 32 letounů F-4D, které byly v roce 1969 zařaze­ ny do výzbroje dvou letek v Teheránu-Méhrabádu. První F-4D byly převezeny do Teheránu-Méhrabádu 8. září 1968 a zařazeny k 306. stíhací letce. Druhá dodávka 16 strojů F-4D v roce 1969 posloužila k vyzbrojení druhé letky v Dóšen-Toppeh. Během let 1974 až 1977 bylo dodáno 177 letounů F-4E a 16 RF-4E. Stroje F-4D byly obvykle vyzbrojeny kanónem M61 Vulcan v podvěsu pod trupem, čtyřmi střelami Sparrow a čtyřmi střelami Sidewinder. Byly neús­ pěšně nasazeny proti vysoko letícím strojům MiG-25 „Foxbat" sovětské výroby a v polovině sedmdesátých let je v roli stíhacích letounů vy­ střídalo 80 letounů F-14A Tomcat. Ty převzaly stíhací úkoly také od F-4E, které byly přeřazeny do role bitevníků. V roce 1975 byly stroje F-4D vyslány do sultanátu Omán jako pomoc ve vál­ ce proti Dhófárským povstalcům. Jeden letoun F-4D byl sestřelen palbou ze země. Írán měl celkem dvě letky strojů F-4D, osm letek F-4E v Méhrábádu, Tabrízu a Šírázu a jed­ nu letku RF-4E. Letouny F-4E byly vybaveny pasivními výstražníky APR-37 pro odhalení ra­ darového záření a vypuštění PLŘS. Do zadní dvojice vybrání pro střely Sparrow se mohly in­ stalovat aktivní podvěsy REB ALQ-72. Pro bi­ tevní úkoly Írán nakoupil pro své stroje F-4E celkem 2850 protizemních řízených střel Maverick. Všechny letouny F-4E a RF-4E byly vyba­ veny plnicími hrdly pro doplňování paliva za letu od 12 letounů Boeing 707-3J9-C a osmi Boeingů 747, sloužících dříve u dopravní společ­ nosti TWA. Po svržení šáha ájatolláhem Chomejním v roce 1979 bylo 31 letounů F-4E a 16 dosud ne­ dodaných strojů RF-4E zadrženo ve Spojených

64

státech a uskladněno na základně Davis-Monthan AFB. Řada íránských pilotů a kvalifikova­ ného pozemního personálu následovala šáha do exilu, takže nově vzniklé letectvo íránské islámské republiky bylo výrazně oslabeno. Když v září 1980 vtrhla do Íránu irácká vojska, nebylo na podobnou hrozbu vůbec připrave­ no. Letouny F-4 zpočátku prováděly nálety do hloubky nepřátelského území na vojenské a průmyslové cíle kolem Bagdádu a podpo­ rovaly pozemní operace podél sporné vodní ' cesty Šatt-al-Arab a v bojích o Ábádán. Později se používaly spíše v obranné roli při ochraně ropných rafinérií a přístavů, a také Teheránu a dalších velkých měst, proti iráckým nále­ tům. Nedostatek zkušeného pozemního perso­ nálu, americké embargo a narůstající ztráty (včetně dvou letounů F-4E sestřelených saúdskými stroji F-15A) vedly k tomu, že zůstalo jen velmi málo bojeschopných letounů F-4D/E. V roce 1985 bylo v provozu jenom kolem 50 z původních 220 strojů na začátku války. Nále­ tů také ubylo - v lednu 1988 íránské letouny Phantom provedly jen několik raketových úto­ ků na ropné tankery v Zálivu - a když válka v roce 1988 skončila, zbyla už jen hrstka strojů F-4E a RF-4E.

Jižní Korea V roce 1969 obdrželo jihokorejské letectvo (Hanguk Kong Gun) 18 letounů F-4D z výzbroje USAF v rámci programu Peace Spectator jako ná­ hradu strojů F-86D u 1. stíhací letky. Prvních šest letounů bylo slavnostně předáno na zá­ kladně Tegu 29. srpna V roce 1972 jihokorejské letectvo přenechalo své letouny F-5A/B (jiho)vietnamskému letectvu a na oplátku do­ stalo z USA dalších 18 F-4D z výzbroje USAF na přezbrojení další letky Později USAF dodalo dalších šest strojů F-4D na doplnění ztrát a v le­ tech 1987 až 1988 bylo dodáno dalších 24 F-4D od USAF pro doplnění počtů obou letek F-4D a vyzbrojení třetí. V letech 1977 až 1979 bylo dodáno 37 nových letounů F-4E v rámci programu Peace Pheasant II a byly zařazeny k 17. taktické stíhací letce. V le­ tech 1988 až 1989 dorazilo 76 strojů F-4E z vý­ zbroje USAF (a 12 RF-4C od USAF), takže jiho­ korejské letectvo koncem roku 1989 postavilo svou pátou letku vybavenou letouny F-4E.

Zahraniční uživatelé

Izrael Po šestidenní válce v červnu 1967 následovalo rozsáhlé přezbrojení izraelského letectva. Dne 1. července 1968 Izrael a Spojené státy podepsaly dohodu Peace Echo o dodávce 50 letounů F-4E a šesti RF-4E. Ty byly zařazeny do výzbroje tří letek v roce 1969 (Izrael měl od srpna 1970 do března 1971 zapůjčeny dva letouny RF-4C až do dodání RF-4E, jejichž počet byl zvýšen na 12 strojů). Dne 10. března 1969 firmy McDon­ nell Douglas a Israel Aircraft Industries (IAI) uzavřely smlouvu o licenci a technické pomoci I a v září 1969 začala výroba. Izraelské letectvo

První YF-4K pro britské Královské námořnictvo nad obloukem v St. Louis (McDonnell Douglas)

dostalo celkem 240 letounů F-4E, včetně 86 v rámci smluv o vojenské pomoci a letounů pře­ vedených ze stavu USAF. Kvůli rostoucímu napětí v oblasti už 22. říj­ na 1969, tedy pouhých šest týdnů po zavedení letounů Phantom do výzbroje, vzlétly F-4E k náletům na stanoviště PLŘS na egyptském území. Phantom dosáhl prvního vzdušného ví­ tězství 11. listopadu. Počátkem ledna 1970 pro­ běhly první bombardovací nálety do hloubky

65

CD

McDonnell Douglas F-4B Phantom II VF-102, USS Enterprise US Navy

McDonnell Douglas RF-4B Phantom VMFP-3 US Marine Corps

McDonnell Douglas RF-4C Phantom II Ala 12, Grupo 12 Ejército del Aire Español

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

a>

McDonnell Douglas F-4J Phantom II

VF-96, USS Constellation US Navy

McDonnell Douglas F-4C Phantom II 171. FIS, 191. FIG Michigan ANG

Zahraniční uživatelé

O)

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Nahoře: Stroj RF-4E od Luftwaffe (35+15, 97452), první YF-4M Phantom FGFt.Mk 2 od RAF (XT852) a F-4E-44-MC od 86. taktické stíhací perutě USAF (69-7264) ze západoněmecké základy Ramstein ve formaci kvůli tomuto snímku. Letouny USAF a RAF mají v předních prohlubních pro ŘS Sparrow protikolizní podvěsy EROS (Eliminate Range-Zero System). Letoun RF-4C nemá prohlubně pro střely Sparrow, proto nese kontejner EROS na trupovém závěsníku. (McDonnell Douglas) Dole: Phantom FGR.Mk 2 XV424 Královského letectva v barvách oslav prvního nonstop transatlantického letu mjr. A. J. N. Alcocka, MBE, a kpt. W. N. Browna v roce 1919 (na rámu kabiny je jeho jméno chybně uvedeno jako „Browne“) a 30. výročí NATO (fíolls Royce)

nepřátelského území. Zatímco letouny McDon­ nell Douglas A-4 Skyhawk útočily na dělostře­ lectvo a opevnění, stroje F-4 pronikly hluboko nad Egypt a napadly tábory a vojenská zařízení v údolí Nilu poblíž Káhiry. O několik dní po­ zději se uskutečnil mohutný nálet na samotnou Káhiru a 13. ledna izraelské letectvo napadlo stanoviště PLŘS u káhirského mezinárodního letiště. Na jaře se objevily přepadové stíhačky MÍG-21MF „Fishbed-J" a následovalo množství soubojů. Nakonec se, za účasti Američanů, po­ dařilo od 7. srpna 1970 sjednat příměří.

68

V roce 1973 musel Izrael čelit arabským le­ tectvům vyzbrojeným letouny ze Sovětského svazu a stovkami radarem naváděných PLŘS SA-2 „Guideline", SA-3 „Goa" a SA-6 „Gainful", jakož i infračervenými SA-7 „Grail", pře­ nosnými PLŘS a samohybnými PL kanóny ZSU-23-4 „Shilka" s radarovými zaměřovači. Navzájem provázaný arabský systém PVO pře­ konával dokonce protiletadlový pás kolem Ha­ noje za vietnamské války. Izraelské letectvo mě­ lo ve stavu 432 letounů, z nichž byly druhé nejpočetnější stroje Phantom (proti 600 egypt­

Zahraniční uživatelé

ským a 210 syrským). Egypt a Sýrie předpoklá­ daly, že Izrael nebude připraven na válku, a proto 6. října 1973 - v den židovského svátku Jom Kippur - vtrhly na jeho území. Izraelská vojska se zpočátku ocitla v defenzivě a izraelské letectvo bylo nuceno podnikat dálkové nálety na nepřátelská pozemní vojska v Egyptě a suezském průplavovém pásmu, než se mohlo za­ měřit na PLRS. Výsledek byl katastrofální, izra­ elské letectvo ztratilo 33 ze svých 140 letounů F-4E (hlavně zásahy PLŘS). Izrael přiznal cel­ kové ztráty 115 letounů (americké odhady se spíše blížily 200), z toho 60 v prvním týdnu jomkippurské války. Piloti strojů F-4 zjistili, že ve snaze uniknout před SA-2 se dostanou do ob­ lasti účinného dostřelu SA-6, kde je jedinou možností ochrany sklesat proti raketě pod její dráhu, ještě než dosáhne dostatečné výšky a rychlosti. Tím se ovšem vrhnou po hlavě na dostřel střel SA-7 a SA-9 i soustředěné palby ZSU-23-4. Izrael sice dostal protiradarové říze­ né střely AGM-45A Shrike, ale ty byly většinou neúčinné proti střelám SA-6, naváděným po pa­ prsku, které se letounům Phantom příliš neda­ řilo vymanévrovat. Izraelské letectvo nakonec získalo na sinajské frontě převahu díky hro­ madným náletům celých letek místo čtyřčlen­ ných rojů, přesnému bombardování americký­ mi „chytrými" pumami a vybavením letounů F-4E vrhači klamných světlic proti PLŘS s te­ pelným samonaváděním. Boje skončily přímě­ řím 24. října a operace Nickle Grass zajistila ná­ hradu izraelských ztrát spěšnou dodávkou 36 strojů F-4E od útvarů USAFE a TAC. Během služby prošly letouny F-4E mnoha úpravami. Na pravé straně trupu přibyl pevný tankovací nástavec, vychýlený nahoru a ven, aby měl pilot dobrý výhled na jeho hubici, pro­ pojený s původním rychlouzávěrem na hřbetu trupu. Stroje také byly upraveny pro nesení do­ mácích PLŘS Shafrir a Python, laserem navádě­ ných pum Gabriel, radaru Elta EL/M-2021 a FLIR. Zkoušela se i náhrada rotačního 20mm kanónu M61A1 dvěma 30mm kanóny DEFA. Ve dnech 3. a 4. července 1976 izraelské stro­ je Phantom doprovázely letouny Lockheed C-130 Hercules a Boeing 707 nad Rudým mo­ řem při letu do Ugandy v rámci odvážné záchrany rukojmích v Entebbe. Do roku 1978 bylo izraelskému letectvu dodáno nějakých

Phantom FGR.Mk 2 od 92. letky nad Středozemním mořem poblíž kyperského pobřeží při cvičných střelbách v červnu 1976 (MoD)

69

McDonnell Douglas F-4D Phantom II 136. FIS, 107. FIG New York ANG

McDonnell Douglas F-4M Phantom FGR.Mk2 1435. roj Royal Air Force

McDonnell Douglas F-4E Phantom II 70. TFS, 347. TFW US Air Force

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

-^1

o

McDonnell Douglas F-4EJ KAI Phantom II

McDonnell Douglas F-4K Phantom FG.Mk 1 892. letka Fleet Air Arm

Zahraniční uživatelé

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letouny Phantom FG.Mk 1 XV581 od 43. letky a XT875 od 1 1 1 . letky ve formaci s letounem Panavia Tornádo F.Mk 3 ZE812. 43. letka na základně Leuchars létala se stroji Phantom FG.Mk 1. do července 1989, kdy zahájila přezbrojení na stroj Tornádo F.Mk 3. 1 1 1 . letka, rovněž na základně Leuchars, zahájila výměnu svých FG.Mk 1 za letouny Tornádo v roce 1990. (Tony Paxton)

204 strojů F-4E, z toho kolem 65 bylo ztraceno v bojích a při letových nehodách. V červnu 1982, kdy izraelská vojska vtrhla do Libanonu a bojovala proti syrské armádě, zaútočily F-4E protiradarovými raketami a pumami na syrské baterie PLŘS v údolí Bikáa a řadu jich zničily. V té době už Izrael měl stíhačky F-15 a F-16 i do­ mácí IAI Kfir C-2, které vymazaly syrské stí­ hací letectvo. Koncem osmdesátých let bylo ve výzbroji pěti letek ještě stále 110 strojů F-4E. Izrael plánoval vyměnit motory J79 za motory Pratt & Whitney PW1120 o tahu po 91,61 kN (20 600 lb st), doplnit kachní plochy, instalovat modernější systémy a výbavu a zesílit draky s cílem prodloužit životnost letounů, ale rozpo­ čtové úvahy si vynutily zrušení této moderni­ zace. Většina letounů Phantom už byla hodně

72

opotřebovaná a jejich modernizace by se příliš nevyplatila.

Západní Německo a Německo Koncem šedesátých let začala Spolková repub­ lika Německo hledat náhradu za své letouny Lockheed F-104G/RF-104G Starfighter. V lednu 1969 bylo pro Luftwaffe objednáno 88 strojů RF-4E, první z nich vzlétl 15. září 1970. Tento stroj (pojmenovaný Spirit of St Louis) spolu se třemi dalšími odletěl ze St. Louis do Západního Německa 16. ledna 1971. Další dodávky (po 42 RF-4E) směřovaly ke dvěma taktickým prů­ zkumným letkám Aufklarungsgeschwader 51 (AG 51) „Immelmann" na základně Bremgarten a AG 52 na základně Leck, kde nahradily stroje RF-104G Starfighter. Dva letouny byly

Zahraniční uživatelé

určeny ke zkouškám v Erprobungsstelle 61 a dal­ ší dva k výcviku u TSLw 1 na základně Kaufbeuren. V sedmdesátých letech došlo ke změnám v programu MRCA-75 (Panavia Tornado), zru­ šení jednomístné verze požadované původně pro Luftwaffe a odkladu dodávek dvoumístné verze. Tím vznikla mezera ve výzbroji západoněmeckého stíhacího letectva. Proto v roce 1971 branný výbor Bundestagu objednal v rámci programu Peace Rhine 175 strojů F-4F jako ná­ hradu za F-104G u dvou Jagdgeschwader (stíha­ cích perutí; po 30 strojích F-4F) a dvou Jagd­ bombergeschwader (stíhacích bombardovacích perutí; po 36 letounech F-4F). První stroj F-4F vzlétl v květnu 1975 a dodávky k JG 71 „Richt­ hofen" na základně Wittmundhafen a JG 74 „Mölders" na základně Neuburg začaly v čer­ vnu téhož roku. (U německého letectva měl Phantom přezdívku „Elefant" kvůli velikým vstupním otvorům!) Mezitím na základě americko-západoněmecké dohody o spolupráci probíhal přeškolovací výcvik osádek letounů RF-4E a F-4F na základně George AFB v Kali­ fornii u 35. TFW. Patnáct ze 175 strojů F-4F vy­ robených od května 1973 do dubna 1976 zde zů­ stalo k výcvikovým účelům, dokud je v roce 1977 nenahradily F-4E, zaplacené Západním Německem, ale dodané k USAF, kde sloužily

u 20. TFS na základně George AFB. V roce 1974 začala přezbrojovat na letouny F-4F také JBG 36 na základně Rhein-Hopsten a v polovině roku 1976 dosáhly bojeschopnosti 361. a 362. Staffeln - v roce 1981 byla k letce přidělena třetí jed­ notka, Zentrale Ausbildungseinrichtung (ZAE, ústřední školicí zařízení) čili 363. Staffel. ZAE měla sloužit k „poevropštění" pilotů, kteří se učili létat s F-4F na základně George AFB a ne­ byli zvyklí na evropské počasí a letová omeze­ ní. Dne 11. dubna 1975 provedla JBG 35 na zá­ kladně Pferdsfeld své poslední lety s typem Fiat G.91 a zahájila přezbrojení na stroje F-4F. V roce 1982 dostaly letouny RF-4E jako druhotný úkol útoky na pozemní cíle a byly modernizovány zástavbou nových čidel (jako termovizní kamery s řádkovým snímačem) a optického zaměřovače. Phantomy JG 71 a JG 74 prošly modernizací počátkem devade­ sátých let v rámci programu ICE. Modernizo­ valy se také stroje F-4F u JBG 35 a JBG 36. Německé letouny Phantom pak vystřídal typ Tornádo.

Austrálie V březnu 1963 australská vláda objednala 24 bi­ tevních a průzkumných letounů s měnitelnou geometrií křídel F-111C jako náhradu svých bombardérů Canberra B.Mk 20 vlastní výroby

Stroj F-4D-35-MC 3-602 (67-14870) 306. stíhací letky íránského císařského letectva s podvěšeným kanónem, zachycený v srpnu 1969 v Méhrábádu. Tento stroj byl jedním z původně objednaných 16 letounů F-4D, dále následovaly objednávky dalších 16 strojů F-4D, 208 F-4E a 32 RF-4E. Z nich bylo posledních 31 F-4E a 16 RF-4E zadrženo americkou vládou po svržení íránského šáha v roce 1979. (McDonnell Douglas)

73

McDonnell Douglas RF-4EJ KAI Phantom II 501. Hikótai Japonské vzdušné síly sebeobrany

McDonnell Douglas F-4G 35. TFW US Air Force

Phantom II

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

McDonnell Douglas F-4N Phantom II VMFA-531 US Marine Corps

McDonnell Douglas F-4S Phantom II VF-161, USS Midway

US Navy

McDonnell Douglas F-4J(UK) Phantom F.Mk 3 74. letka Royal Air Force Zahraniční uživatelé

-•j

U1

McDonnell Douglas F-4 Phantom li

Nahoře: Letoun F-4B-19-MC výrobní číslo 151485 od VF-21 „Freelancers“ z USS Midway při standardním střemhlavém náletu na severovietnamský cíl. Použité pumy jsou 500lb (227kg) Mk 82 Snakeye s brzdicími plochami, které se vyklápějí po svržení. (USN) Vlevo: Tento letoun RF-4C od 106. taktické průzkumné letky 117. průzkumné perutě alabamské Letecké národní gardy nese válečné barvy z Perského zálivu. Během operace Pouštní štít v roce 1990 bylo šest strojů RF-4C nasazeno na přeshraniční průzkumné lety z bahrajnské základny Šajch ísá s využitím LOROP. Během operace Pouštní bouře počátkem roku 1991 prováděly denní taktické průzkumné lety, včetně pátrání po pohyblivých vypouštěcích zařízeních raket „Scud“, jako součást taktické průzkumné činnosti amerických vojsk. (Autor)

76

Zahraniční uživatelé

Stroj F-4B-15-MC výrobní číslo 152227 od VF-114 „Aardvarks“ zachycený při přistávacím manévru nad palubou USS Kitty Hawk během působení v Jihočínském moři (USN) Letoun F-4B-14-MC výrobní číslo 150487 od zkušební a vyhodnocovací letky XF-3, bez své antény na vrcholu kýlovky, vzlétá dne 20. března 1967 z paluby letadlové lodě (McDonnell Douglas)

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Nahoře: V lednu 1969 bylo sedm upravených strojů F-4J přiděleno předváděcí skupině USN „Blue Angels“. Skupina s tímto typem poprvé vystoupila na základně MCAS Yuma v Arizoně 15. března 1969 a po pět sezón napínala nervy milionů diváků na celém světě přesnou akrobacií s letouny F-4. „Modří andělé“ létali na F-4J až do konce sezóny 1973, kdy kvůli energetické krizi přesedlali na typ A-4F Skyhawk. (McDonnell Douglas) Letoun F-4H-1 výrobní číslo 149449 zachycený při letu 3. dubna 1962 v rámci projektu High Jump nad základnou NAS Point Mugu, kdy korvetní kapitán John W. Young vystoupal do 25 000 m (82 021 ft) za 230,44 sekundy. Stroj F4H-1 ustanovil v roce 1962 v rámci projektu High Jump osm samostatných výškových rekordů. (McDonnell Douglas)

Zahraniční uživatelé

Nahoře: Letouny F-4E od Velitelství taktického letectva byly ve stavu 4510. předváděcí letky USAF „Thunderbirds“ na základně Nellis AFB po dobu pěti let. Po přezbrojení z letounů F-100D se „Buřňáci“ poprvé předvedli na F-4E 4. června 1969 na leteckém dnu letecké akademie v Colorado Springs v Coloradu. Rostoucí ceny paliva donutily v roce 1974 „Buřňáky“ přejít na typ Northrop T-38A Talon. Zcela nahoře: Letouny Phantom F-4B-22-MC od VMFA-323 „Death Rattlers“ pojíždějí ke vzletu na základně Da Nang v Jižním Vietnamu v červnu 1966. V popředí je letoun výrobní číslo 152258/WS-6. (oba snímky McDonnell Douglas)

79

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Nahoře: Letouny F-4D-29-MC 66-0234 a F-4D-28-MC 65-0705 od 433. а 435. taktické stíhací letky 8. taktické stíhací perutě „Wolfpack“ s laserem naváděnými pumami GBU-10A Paveway I po vzletu ze základny thajského královského letectva Ubon proti cílům v Severním Vietnamu v roce 1970. „Vlčí smečka“ se ke konci války v jihovýchodní Asii přesunula na základnu Kunsan. Se stroji F-4D létala až do září 1 9 8 1 , kdy přezbrojila na letouny F-16A. (USAF via Thomas J. Fitton) Dole: Letoun F-4D-32-MC 66-8747 od 3. taktické stíhací perutě ze základny Clark AFB na Filipínách. Vypouklý kryt pod příďovým radomem obsahuje předzesilovač a antény systému APR-25/26 RHAWS. (via Matthias Vogelsang)

Zahraniční uživatelé

Dala jim přednost před Modelem 98-DX (F-4C), a to k velkému zklamání firmy McDonnell Douglas, která dokonce do své nabídky zahr­ nula použití francouzských motorů SNECMA Atar 9, protože ty už poháněly stíhačky Dassault Mirage IIIC Královského australského le­ tectva (RAAF). Dodávky F-111C byly plánová­ ny na rok 1968, ale problémy s únavou materiálu u F-lll ve Spojených státech vedly k výraznému zpoždění. RAAF tak zůstalo bez bitevních letounů. Proto 22. června 1970 Spo­ jené státy schválily převedení 24 strojů F-4E (69-7201/7217, 69-7219/7220, 69-7304/7307 a 69-7324) z objednávky USAF na dvouletý pronájem za cenu 34 milionů USD včetně ná­ hradních dílů a pozemního vybavení. Tyto stro­ je byly zařazeny k 1. a 6. letce 82. (bombardovací) perutě v Amber ley u Brisbane od září 1970 do roku 1973, kdy byly konečně dodány stroje F-111C. Koncem roku 1972 se k USAF vrátilo 11 letounů F-4E (jeden byl ztracen při nehodě u pobřeží Nového Jižního Walesu v červnu 1971), zbylých 12 opustilo Austrálii v červnu 1973.

F-4D-30-MC 66-7548, jeden z 18 strojů zapůjčených jihokorejskému letectvu jako součást programu Peace Spectator. U 1. stíhací perutě nahradily typ F-86D. (McDonnell Douglas)

kou v továrně firmy CASA (Construcciones Aeronáuticas SA) v Getafe a k EdA byl dodán pod španělským označením C.12. Všechny by­ ly zařazeny k nově zřízené Escuadrón 121 na zá­ kladně Torrejón, a později Esc 122 (po rozpuš­ tění Esc 104). Čtyři letouny F-4C byly ztraceny při nehodách a v červenci a srpnu 1978 byly na­ hrazeny stroji F-4C od 35. TFW a 58. TTW (Tactical Training Wing, taktická výcviková peruť). V říjnu a listopadu 1978 dorazily čtyři RF-4C a u EdA dostaly označení CR.12. V zimě 1988 byly C.12 u Esc 121 a Esc 122 v Torrejónu nahrazeny typem C.15 (EF-18 Hor-

Španělsko V roce 1971 se španělské letectvo (Ejército del Ai­ re Español čili EdA) rozhodlo nahradit své le­ touny F-104G typem F-4C. Od října 1971 do zá­ ří 1972 EdA obdrželo 36 strojů F-4C od 81. TFW USAFE. Každý letoun (některé z nich absolvo­ valy válku v jihovýchodní Asii) prošel generálVyfotografovanému letounu cenzor vymazal volací znaky (IDF/AF)

F-4E

izraelského

letectva

81

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letouny Phantom Královského australského letectva F-4E-43-MC 97213, 97214 a 97209 (69-7213, 69-7214 a 69-7209) ve formaci nad Austrálií v březnu 1971. Austrálii bylo zapůjčeno čtyřiadvacet strojů F-4E pro 1. a 6. letka RAAF na základně Amberley u Brisbane. Koncem června 1973 byly zbylé letouny vráceny do USA a všechny byly přestavěny do podoby F-4G Wild Weasel pro USAF. (RAAF)

net). V lednu 1989 dorazilo osm strojů RF-4C od Letecké národní gardy v Kentucky, aby umož­ nily společně se čtyřmi původními letouny CR.12 vytvořit u EdA specializovanou taktickou průzkumnou letku. Letouny CR.12 zůstaly ve výzbroji až do konce devadesátých let.

Japonsko Škrty v japonském obranném rozpočtu v letech 1965 až 1970 znemožnily vývoj nového stíhací­ ho letounu domácí konstrukce F-X. Japonsko proto úspěšně vyjednávalo o licenční výrobě le­ tounu Phantom. V červenci 1971 byly dodány dva vzorové prototypy F-4EJ od firmy McDon-

82

nell Douglas a během Čtvrtého programu vý­ stavby sil obrany byla firmě Mitsubishi Heavy Industries v Nagoji zadána výroba 128 sério­ vých letounů pro Japonské vzdušné síly sebe­ obrany. Kromě toho bylo v Japonsku smonto­ váno 11 strojů F-4EJ. Po zkouškách u Kóku Džikkendan (zkušební peruť) v Komaki byly stroje F-4EJ1. srpna 1972 zařazeny к Rindži (do­ časné) 301. Hikótai (letce) jako součást 7. Kókudan (peruti) v Njútabaru. V říjnu 1973 se z 301. Hikótai stala plnohodnotná letka 5. Kókudan. Letouny F-4EJ přišly к dalším čtyřem Hikó­ tai; 302. u 7. Kókudan v Naha, 303. Hikótai u 6. Kókudan v Komacu, 304. u 8. Kókudan v Cuiki

Zahraniční uživatelé

a v roce 1977 k 305. Hikótai v Hjakuri na Okinavě jako součásti Jihozápadního smíšeného kříd­ la. Modernizované stroje F-4EJ KAI byly zařa­ zeny k 306. Hikótai v listopadu 1989. V listopadu 1974 bylo k 501. Hikótai u Teisacu Kókutai (taktic­ ká průzkumná skupina) v Hjakuri zařazeno 14 letounů RF-4EJ vyrobených firmou McDon­ nell Douglas.

Řecko Řecké letectvo (Elliniki Aeroporia) převzalo v březnu 1974 dodávku 38 strojů F-4E v rámci programu Peace Icarus pro službu u 338. a 339. Mira (letky) 117. Pteryx Machis (bitevní perutě) 28. Taktiki Aeroporiki Dynamis (taktické letecké armády) v Andravidě. V roce 1975 byly dodány dva náhradní stroje pro doplnění ztrát a osm RF-4E pro 348. Mira Taktikis Anagnoriseos 110. Pteryx Machis v Larisse. V roce 1977 pre­ zident Carter schválil prodej dalších 18 strojů F-4E s dodávkami v letech 1978 až 1979. V roce 1988 řecké letectvo získalo 69 letounů F-4C a F-4D z výzbroje Leteckých záloh a Letecké ná­ rodní gardy.

Firma Mitsubishi Heavy Industries vyrobila v licenci celkem 127 letounů F-4EJ. Na snímku jsou stroje F-4EJ 67-8378 a 67-8368. (McDonnell Douglas)

Turecko V srpnu 1974 začaly dodávky 72 letounů F-4E pro turecké letectvo (THK, Tiirk Hava Kuvvetleri) v rámci programů Peace Diamond III a IV. Le­ touny byly určeny pro činnost v rámci 6. spoje­ necké taktické letecké armády NATO a byla jimi vyzbrojena 113. Filo (letka) 1. velitelství taktic­ kého letectva (Birinci Taktik Hava Kuvveti Komutanligi) v Eski^ehiru a 162 Filo na základně Bandirma. Dále to byly 111. a 112. filoler v Eskisehiru; 131. a 132. filoler na základně Konya; a 171., 172. a 173. filoler na základně Erhac v rámci 2. velitelství taktického letectva (Ikinci Taktik Hava Kuvveti Komutanligi). V roce 1977

Toto jsou stroje Phantom C.12 španělského letectva, které obdrželo od října 1971 do září 1972 celkem 36 letounů F-4C z výzbroje USAF, další čtyři pak v červenci a srpnu 1978. C.12 zůstaly ve výzbroji Esc 121, Esc 122 a Ala 12 na základně Torrejón až do zimy roku 1988. (McDonnell Douglas)

83

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

vláda Spojených států schválila export dalších 32 strojů F-4E a osmi RF-4E, a v roce 1988 THK obdrželo 45 letounů F-4E z výzbroje USAF. Dal­ ší F-4E z amerických přebytků následovaly kon­ cem osmdesátých a začátkem devadesátých let.

Egypt

V

letech 1974 až 1976 obdrželo 38 strojů F-4E (a dva další letouny na doplnění úbytku). V letech 1978 až 1979 pak následovalo dalších 18 strojů F-4E. (HAF)

Řecko

pro

své

letectvo

V roce 1980 obdrželo egyptské letectvo (AI Kuvvát al Džavvíja il-Misríja) 35 letounů F-4E z prvních sérií, vyřazených z výzbroje USAF, v rámci programu Peace Pharaoh, určených k přezbrojení dvou letek 222. taktické stíhací brigády na základně Káhira-západ. Phantomy, které už měly nemálo za sebou, se naneštěstí ukázaly jako příliš náročné na údržbu a v květ­ nu 1982 se vrátily do USA ke generálce a přidě­ lení jinému letectvu. Egypt si to ale rozmyslel, protože mezitím dost pokročily plány na vy­ zbrojení egyptského letectva 120 letouny F-16 Fighting Falcon a 120 stroji F-5G Tigershark. F-4E proto zůstaly ve službě u obou letek 222. stíhacího pluku na základně Káhira-západ až do náhrady novějším typem.

Tento stroj F-4E tureckého letectva byl jedním z dodávky 72 nových letounů F-4E (a osmi RF-4E) pro Turecko v rámci programů Peace Diamond III a IV, zahájených v srpnu 1974 (McDonnell Douglas)

84

Dodatek 1. Výzbroj a vybavení F-4A/F-4B - F-4E Phantom

P

hantom měl devět závěsů pro podvěšenou výzbroj v tomto uspořádání: Pozice 1: Zev­ ní křídelní pylon pod levým křídlem (do­ vnitř od sklopného konce křídla); 2: Vnitřní kří­ delní pylon pod levým křídlem; 3: ve vybrání v zadní části trupu na levé straně; 4: ve vybrání v přední části trupu na levé straně; 5: pod tru­ Množství

Hmotnost

2 1 4 4

106 kg (234 Ib) (prázdná) 235 Ib (prázdná) 70,3 kg (155 Ib) 92,5 kg (204 Ib)

6 4 2 2 15 15 15 3 1 15 9 24 11 24 24 5 1 13

182/206 kg (402/455 Ib) 181 kg (400 Ib) 263,1 kg (580 Ib) 806,5 kg (1778 Ib) 78,5 kg (173 Ib) 193,7 kg (427 Ib) 241,8 kg (533 Ib) 805,1 kg (1775 Ib) 611,5 kg (1348 Ib) 147,4 kg (325 Ib) 117,9 kg (260 Ib) 240,9 kg (531 Ib) 446,8 kg (985 Ib) 133,8 kg (295 Ib) 254 kg (560 Ib) 204,6 kg (451 Ib) 282,1 kg (622 Ib) 340,2 kg (750 Ib)

Jmenovitá ráž

250 Ib 500 Ib 1000 Ib 250 Ib 500 Ib

pem ve střední čáře; 6: ve vybrání v přední části trupu na pravé straně; 7: ve vybrání v zadní čás­ ti trupu na pravé straně; 8: Vnitřní křídelní pylon pod pravým křídlem; 9: Zevní křídelní pylon pod pravým křídlem (navnitř od sklopného kon­ ce křídla). Letouny F-4A - F-4E mohly nést ná­ sledující podvěšenou výzbroj: Druh podvěsu

370 US gal (1400,5 I) přídavná nádrž 600 US gal (2271 I) přídavná nádrž PLŘS AIM-9B Sidewinder (Sidewinder 1 A) PLŘS AIM-9C Sidewinder PLŘS AIM-4D Falcon (jen F-4D) PLŘS AIM-7D/E Sparrow (Sparrow III) protiradarová ŘS AGM-45A Shrike protizemní ŘS AGM-12B Bullpup protizemní ŘS AGM-12C Bullpup raketnice LAU-32A/A raketnice LAU-3A/A raketnice LAU-10/A podvěs SUU-16 s 20mm kanónem M61 podvěs Mk 4 s 20mm kanónem podvěs SUU-31/A se 7,62mm kulometem puma Mk 81 puma Mk 82 puma Mk 83 brzděná puma Mk 81 Snakeye brzděná puma Mk 82 Snakeye cvičná puma/raketnice SUU-20 cvičná puma SUU-21/A kazetová puma CBU-75 Sadeye

(Sidewinder

1C)

85

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Množství Hmotnost

11 24 18 1 1 1 2 15 11 15 11 11 24 13 22 7 7 19 5 1

Jmenovitá ráž

326,6 kg (720 Ib) 240,4 kg (530 Ib) 99,8 kg (220 Ib) 925 kg (2040 Ib) 934,4 kg (2060 Ib) 226,8 kg (500 Ib) 352 kg (776 Ib) 254 kg (560 Ib) 372 kg (820 Ib) 750 Ib 299,4 kg (660 Ib) 314,8 kg (694 Ib) (plná) * 310,7 kg (685 Ib) (plná) 235,9 kg (520 Ib) 413,7 kg (912 Ib) 115,7 kg (225 Ib) 339,7 kg (749 Ib) 376,5 kg (830 Ib) 360,6 kg (795 Ib) 39,5 kg (87 Ib) 81,6 kg (180 Ib)

Druh podvěsu

chemická puma MC-1 chemická puma Mk 116 Weteye letáková puma M129E1 jaderná zbraň Mk 28 MOD 1 FF (pod trupem) jaderná zbraň Mk 43 MOD 0 (pod trupem) jaderná zbraň Mk 57 (pod trupem) rozprašovací nádrž AB45Y-1 dýmotvorná nádrž Mk 12 220 puma M1 17 pozemní mina MLU-1 O/B napalmová puma BLU-1/B (416,4 I; 110 US gal) napalmová puma M116A2 (416,4 I; 110 US gal) napalmová puma Mk 77 napalmová puma Mk 79 napalmová puma Fireye kazetová puma CBU-1 A/A kazetová puma CBU-2A/A kazetová puma CBU-7/A cvičný pumový závěsník A/A37R-3 REB podvěs QRC-160

Letoun F-4E mohl kromě výše uvedeného nést ještě tuto podvěšenou výzbroj: Množství Hmotnost

4 8 16 1 17 11 11 4 4 3 10 4 4 4 4 4 2 1 1 2 5 4 4 4 2 2

197,3 kg (435 Ib) 421,8 kg (930 Ib) 399,2 kg (880 Ib) 1369,9 kg (3020 Ib) 326,6 kg (720 Ib) 392,4 kg (865 Ib) 385,6 kg (850 Ib) 393,7 kg (868 Ib) 362,9 kg (800 Ib) 1179,4 kg (2600 Ib) 68,9 kg (152 Ib) 92,1 kg (203 83,9 kg (185 122 kg (269 Ib) 178,3 kg (393 Ib) 212,3 kg (468 Ib) 872,3 kg (1923 Ib) 680,4 kg (1500 Ib)

930,8 kg (2052 Ib) 1037,8 kg (2288 Ib) 963 kg (2123 Ib) 1370 kg (3020 Ib) 1564,9 kg (3450 Ib)

86

Jmenovitá ráž

750 Ib 3000 Ib

Ib) Ib)

Druh podvěsu

PLŘS AIM-7E-2 Sparrow zápalná puma M36E2 ničivá zbraň M117D a brzděná puma M117RE puma M118 (pod trupem) plynová puma MC-1 zápalná puma BLU-1/B a-1 B/B bez křidélek zápalná puma BLU-27B a -27A/B bez křidélek zápalná puma BLU-27B a -27A/B s křidélky zápalná puma BLU-52/B s křidélky zápalná puma BLU-76 vrhač světlic MLU-32/B99 (Briteye) REB podvěs QRC-160A-1/ALQ-71 REB podvěs QRC-160A-2/ALQ-72 REB podvěs QRC-160A-8/ALQ-87 REB podvěs QRC-335A(v)-3/ALQ-101 REB podvěs QRC-335A(V)-4/ALQ-101 rozprašovací nádrž TMU-28B nebo PAU-7/A vlečný cíl A/A 37U-15 vlečný cíl RMU-8/A podvěs AVQ-10 Pave Knife kamerový podvěs AAVS IV řízená puma KMU-351/B (Mk 84LGB) řízená puma KMU-353A/B (Mk 84EO) řízená puma KMU-359/B (Mk 841R) řízená puma KMU-370A/B (Mk 118LGB) řízená puma KMU-390/B (Mk 118EO)

Dodatek 2: Podrobné údaje o výrobě

Verze

YF4H-1 F-4A

F-4B

Blok

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28

Složka

Výrobní číslo

Počet

Verze

Blok

Složka

Výrobní číslo

Počet

USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN

142259/142260 143388/143392 145307/145317 146817/146821 148252/148261 148262/148275 148363/148386 148387/148410 148411/148434 149403/149426 149427/149450 149451/149474 150408/150435 150438/150479 150480/150493 150624/10851 150652/10653 150993/151021 151397/151398 151399/151426 151427/151447 151448/151472 151473/151497 151498/151519 152207/152215 152216/152243 152244/152272 152273/152304 152305/152331 152965/152994 152995/153029 153030/153058 153057/153070 153912/153915

2 5 11 5 10 14 24 24 24 24 24 24 30 44

RF-4B

20 21 22 23 24 25 26 27 41 43 15

USMC USMC USMC USMC USMC USMC USMC USMC USMC USMC USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF

151975/151977 151978/151979 151980/151981 151982/151983 153089/153094 153095/153100 153101/153107 153108/153115 157342/157346 157347/157351 62-12199 63-7407/7420 63-7421/7442 63-7443/7468 63-7469/7526 63-7527/7597 63-7598/7662 63-7663/7713 64-0654/0664 64-0673/0737 64-0738/0817 64-0818/0881 64-0882/0928 62-12200/12201 63-7740/7742 63-7743/7749 63-7750/7763 64-0997/1017 64-1018/1037 64-1038/1061 64-1062/1077 64-1078/1085 65-0818/0838 65-0839/0864

3 2 2 2 6 6 7 8 5 5

F-4C

16 17 18 19 20 21

42 33 28 21 25 25 31 28 29 32 27 30 35 27

22 23 24 25 14 17 18 19 20 21 22 23 24

18

25

RF-4C

15 22 26 58 71 65 70 65 80 64 47 2 3 7 14 21 20 24 16 29 26

87

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Verze

Blok

Složka

Výrobní číslo

Počet

26 27 28

USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF HAF IIAF HAF IIAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF

65-0865/0901 65-0902/0932 65-0933/0945 66-0383/0386 66-0388 66-0387 66-0389/0406 66-0407/0428 66-0429/0450 66-0451/0472 66-0473/0478 67-0428/0442 67-0443/0453 67-0454/0461 67-0462/0469 68-0548/0561 68-0562/0676 68-0577/0593 68-0594/0611 69-0349/0357 69-0358/0366 69-0367/0375 69-0376/0384 71-0248/0252 71-0253/0259 72-0145/0150 72-0151/0153 72-0154/0156 64-0929/0937 64-0938/0963 64-0964/0980 65-0580/0611 65-0612/0665 65-0666/0770 65-0771/0801 66-7455/7504 66-7505/7650 66-7651/7774 66-8685/8698 66-8699/8786 66-8787/8825 67-14869/14876 67-14877/14884 68-6904/6911 68-6912/6919 66-0284/0297 66-0298/0338 66-0339/0382 67-0208/0219 67-0220/0282 67-0283/0341 67-0342/0398 68-0303/0365 68-0366/0395 68-0400/0409 68-0410/0413

37 31

29 30 31 32 33

F-4D

34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 48 49 51 52 53 24 25 26 27 28 29 30 31

F-4E

32 33 35 36 37 38 31 32 33 34 35 36 37 38 39

88

Verze Blok

40 18 19 22 22 22 21 11 8 8 14 15 17 18 9 9 9 9 5 7 6 3 3 9 26

41 42 43 44

45 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60

49 54 105

61

132 146

62 63

138 88 32 8 8 8 8 14 41

38 39

56 63 59 57 63

40 41

46 47 51 52 53

40 54

Složka

Výrobní číslo

USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF USAF/ /Luftwaffe IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IDF/AF IIAF IIAF IDF/AF HAF IIAF IDF/AF HAF IDF/AF IIAF

68-0418/0433 68-0438/0451 68-0452/0453 68-0458/0468 68-0473/0483 68-0488/0494 68-0495/0498 68-0503/0518 68-0526/0538 69-0236/0303 69-0304/0307 69-7201/7260 69-7261/7273 69-7286/7303 69-7546/7578 69-7579/7589 71-0224/0247 71-1070/1093 71-1391/1402 72-0121/0138 72-0139/0144 72-0157/0159 72-0160/0165 72-0166/0168 72-1407 72-1476/1489 72-1490/1497 72-1498/1499 73-1157/1164 73-1165/1184 73-1185/1204 74-0643/0666 74-1038/1049 74-1050/1061 74-1620/1637 74-1638/1653 75-0628/0637 68-0396/0399 68-0414/0417 68-0434/0437 68-0454/0457 68-0469/0472 68-0484/0487 68-0499/0502 68-0519/0525 68-0539/0547 69-7711/7726 69-7727/7742 71-1779/1786 71-1094/1101 71-1102-1115 71-1787/1793 71-1116/1129 71-1794/1796 71-1130/1142

Počet

34

31

33 68 64 64 11 24 24 38 9 6 4 14 8 2 8 20 20 36 30 16 12 4 8 12 20 16 16 8 8 14 7 14 3 13

Dodatek 2: Podrobné údaje o výrobě

Verze Blok

55 56

57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 F-4EJ 45 (americká výroba) 47 F-4EJ (japonská výroba)

RF-4E 43 44 45 46 47 48 61 62 63 66 RF-4EJ 56 57 F-4F 52 53 54 55 56

Složka

Výrobní číslo

Počet

HAF IIAF HAF THK HAF IIAF THK IIAF THK IIAF IIAF IDAF/AF HAF IDF/AF IDF/AF IIAF RoKAF THK HAF THK HAF RoKAF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF JASDF Luftwaffe Luftwaffe Luftwaffe IDF/AF Luftwaffe Luftwaffe IIAF IIAF IIAF IDF/AF THK HAF HAF JASDF JASDF Luftwaffe Luftwaffe Luftwaffe Luftwaffe Luftwaffe

72-1500/1507 71-1143/1152 72-1508/1523 73-1016/1027 72-1524/1535 71-1153/1166 73-1028/1042 73-1519/1534 73-1043/1055 73-1535/1549 73-1550/1554 74-1014/1015 74-1618/1619 74-1016/1021 74-1022/1037 75-0222/0257 76-0493/0511 77-0277/0300 77-1743/1750 77-0301/0308 77-1751/1760 78-0727/0744 17-8301/8302 27-8303/8306 37-8307/8310 37-8311/8313 37-8314/8323 47-8324/8352 57-8353/8376 67-8377/8391 77-8392/8403 87-8404/8415 97-8416/8427 07-8428/8436 07-8428/8436 17-8437/8440 3501/3508 3509/3515 3516/3534 69-7590/7595 3535/3563 3564/3588 72-0266/0269 74-1725/1728 74-1729/1736 75-0418/0423 77-0309/0316 77-0357/0358 77-1761/1766 47-6901/6905 57-6906/6914 3701/3709 3710/3724 3725/3748 3749/3772 3773/3796

8 10 16 12 12 14 15 16 13 15 5 2 2 6 16 36 19 24 8 8 10 18 10 3 10 29 24 15 12 12 12 9 9 4 8 7 19 6 29 25 4 4 8 6 8 8 5 9 9 15 24 24 24

Verze

F-4J

Blok Složka

57 58 59 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42

YF-4K F-4K*

YF-4M F-4M**

43 44 45 46 47 26 27 30 31 32 33 34 35 36 37 29 31 32 33 34 35 36 37 38

USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN USN RN RN RN RN RN RN RN RN RN RN RAF RAF RAF RAF RAF RAF RAF RAF RAF RAF RAF

Výrobní číslo

Luftwaffe 3797/3820 Luftwaffe 3821/3844 Luftwaffe 3845/3875 153071/153075 153076/153088 153768/153779 153780/153799 153800/153839 153840/153876 153877/153911 154781/154785 154786/154788 155504/155569 155570/155580 155731/155784 155785/155843 155844/155866 155867/155874 155875/155889 155890/155902 157242/157260 157261/157273 155903 157274/157285 157286/157297 157298/157309 158346/158354 158355/158365 158366/158379 XT595/XT596 XT597/XT598 XT857/XT858 XT859/XT862 XT863/XT870 XT871/XT876 XV565/XV571 XV572/XV578 XV579/XV585 XV586/XV592 XT852/XT853 XT891/XT895 XT896/XT906 XT907/XT914 XV393/XV398 XV399/XV417 XV418/XV436 XV437/XV442 XV460/XV475 XV476/XV495 XV496/XV501

* 14 letounů převedeno na zakázku F-4M pro RAF ** Celkem 130 strojů, dodáno ale jen 118

Počet

24 24 31 5 13 12 20 40 37 40 69 65 59 23 8 15 13 19 13 13 12 12 9 11 14 2 2 2 4 8 6 7 7 7 7 2 5 11 14 14 19 19 22 20 6

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Celkem Model

F-4A F-4 В RF-4B F-4C RF-4C F-4D F-4E F-4EJ F-4EJ*

Model Poznámky

Počet

45 649 46 583 505 825 1380 13 127

793 pro USAF/32 na export 952 pro USAF/428 na export

Poznámky

Počet

RF-4E RF-4EJ F-4 F F-4J F-4K F-4M

132 14 175 522 52 118 Celkový počet Celkem u McDonnell Douglas

* výroba u Mitsubishi

Dodatek 3: Taktickotechnické údaje Parametr

F-4 В

F-4J

RF-4C

F-4E

F-4M

Rozpětí křídel

11,71 m (38 ft 47e in) 8,41 m (27 ft 7 in) 17,77 m (58 ft 33/4 in) 4,95 m (16 ft 3 in) 49,24 m2 (530 sq ft) 12 654 kg (27 897 lb) 19 916 kg (43 907 lb) 24 766 kg (54 600 lb) 2389 km/h/ 14 630 m (1485 mph/ 48 000 ft) 925 km/h (575 mph) 207 m/s (40 800 ft/min) 18 900 m (62 000 ft) 2590 km (1610 mil) 4705 km (2925 mil)

11,71 m (38 ft 47/8 in) 8,41 m (27 ft 7 in) 17,77 m (58 ft 33/4 in) 4,82 m (15 ft 8V2 in) 49,24 m2 (530 sq ft) 13 961 kg (30 778 lb) 23 300 kg (51 268 lb) 25 401 kg (56 001 lb) 2298 km/h/ 11 000 m (1428 mph/ 36 100 ft) 907 km/h (564 mph) 210 m/s (41 250 ft/min) 16 675 m (54 700 ft) 2220 km (1380 mil) 2815 km (1750 mil)

11,71 m (38 ft 47/8 in) 8,41 m (27 ft 7 in) 19,17 m (62 ft 107/e in) 5,03 m (16 ft 6 in) 49,24 m2 (530 sq ft) 12 826 kg (28 276 lb) 22 834 kg (50 341 lb) 26 308 kg (58 100 lb) 2348 km/h/ 12190 m (1459 mph/ 40 000 ft) 945 km/h (587 mph) 245 m/s (48 300 ft/min) 18 105 m (59 400 ft) 2210 km (1375 mil) 2815 km (1750 mil)

11,71 m (38 ft 47/8 in) 8,41 m (27 ft 7 in) 19,20 m (63 ft) 5,03 m (16 ft 6 in) 49,24 m2 (530 sq ft) 13 397 kg (29 535 lb) 25 382 kg (55 957 lb) 27 965 kg (61 651 lb) 2389 km/h/ 12 190 m (1485 mph/ 40 000 ft) 941 km/h (585 mph) 312 m/s (61 400 ft/min) 18 975 m (62 250 ft) 1690 km (1050 mil) 3035 km (1885 mil)

11,71 m (38 ft 47/8 in) 8,41 m (27 ft 7 in) 17,55 m (57 ft 7 in) 4,90 m (16 ft 1 in) 49,24 m2 (530 sq ft) 14 061 kg (31 000 lb) 23 768 kg (52 400 lb) 25 401 kg (56 000 lb) 2231 km/h/ 12 190 m (1386 mph/ 40 000 ft)

Rozpětí složených křídel Délka Výška Plocha křídel Prázdná hmotnost Naložená hmotnost Maximální hmotnost Maximální rychlost (rychlost/ve výšce) Cestovní rychlost Stoupavost Praktický dostup Normální dolet Maximální dolet

90

163 m/s (32 ООО ft/min) 18 530 m (60 800 ft) 1610 km (1000 mil) 2815 km (1750 mil)

5195 5068

Dodatek 4: Americké útvary s letouny Phantom US Air Force Air Force Logistics Command (Velitelství logistiky letectva) Air Force Reserve (Letecké zálohy) Utvař Útvar Umístění Model Ogden ALC Ogden AFB, Utah

F-4C, RF-4C

Air Force Systems Command (Velitelství vývoje letectva) Utvař Umístění Model 3246. TW 6512. TS

Eglin AFB, Florida Edwards AFB, Kalifornie

F-4C, F-4D, F-4E RF-4C, F-4D, F-4E

Pacific Air Forces (Tichomořské velitelství letectva) Utvař Umístění Model 3. TFW 18. TFW 51. TFW

Clark AB, Filipíny Kaděna AB, Okinawa Osan AB, Jižní Korea

F-4E, F-4G RF-4C F-4E

Tactical Air Command (Velitelství taktického letectva) Utvař Umístění Model 4. TFW 31. TFW 35. TFW 37. TFW 57. TFW 67. TFW 347. TFW 363. TFW 57. FIS 4485. TS

Seymour Johnson AFB, Severní Karolina Homestead AFB, Florida George AFB, Kalifornie George AFB, Kalifornie Nellis AFB, Nevada Bergstrom AFB, Texas Moody AFB, Georgie Shaw AFB, Jižní Karolina Keflavík AB, Island Eglin AFB, Florida

F-4E F-4D F-4E F-4E, F-4G F-4E RF-4C F-4E RF-4C F-4E F-4E, F-4G

US Air Forces in Europe (Velitelství amerického letectva v Evropě)

Utvař

Umístění

10. TRW 26. TRW 52. TFW 86. TFW 401. TFW

RAF Alconbury, Spojené království RF-4C Zweibrücken AB, SRN RF-4C Spangdahlem AB, SRN F-4E, F-4G Ramstein AB,„SRN F-4E Torrejón AB, Španělsko F-4D

Model

89. TFS 906. TFG 93. TFS 482. TFW 457. TFS 301. TFW 465. TFS 507. TFG 704. TFS 924. TFG

Umístění

Model

Dayton, Ohio Homestead AFB, Florida Carswell AFB, Texas Tinker AFB, Oklahoma Bergstrom AFB, Texas

F-4D F-4D F-4D F-4D F-4D

Air National Guard (Letecká národní garda) Utvař Umístění

Model

106. TRS 117. TRW 110. TFS 131. TFW 111. FIS 147. FIG 113. TFS 181. TFG 121. TFS 113. TFW 522. TFS 159. TFG 123. FIS 142. FIG 127. TFTS 184. TFTG 128. TFS 116. TFG 134. TFS 158. TFG 136. FIS 107. FIG 141. TFS 108. TFW 153. TRS 186. TRG 160. TRS 187. TRG 163. TFS 122. TFW 165. TRS 123. TRW 170. TFS 183. TFG 171. FIS 191. FIG 173. TRS 155. TRG 178. FIS 119. FIG 179. TRS 148. TRG 182. TFS 149. TFG 184. TFS 188. TFG 190. TRS 124. TRG 192. TRS 152. TRG 196. TFS 163. TFG 199. FIS 154. TFG

RF-4C F-4C F-4C F-4C F-4D F-4C F-4C F-4D F-4D F-4D F-4C F-4D RF-4C RF-4C F-4C RF-4C F-4D F-4C RF-4C F-4D RF-4C F-4C F-4C RF-4C RF-4C F-4C F-4C

Birmingham, Alabama St Louis, Missouri Ellington AFB, Texas Terre Haute, Indiana Andrews AFB, Maryland NAS New Orleans, Louisiana Portland, Oregon McConnell AFB, Kansas Dobbins AFB, Georgie Burlington, Vermont Niagara Falls, New York McGuire AFB, New Jersey Meridian, Mississippi Montgomery, Alabama Fort Wayne, Indiana Louisville, Kentucky Springfield, Indiana Selfridge, Missouri Lincoln, Nebraska Fargo, Nevada Duluth, Michigan Kelly AFB, Texas Fort Smith, Arizona Boise, Idaho Reno, Nevada March AFB, Kalifornie Hickam AFB, Havaj

91

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

US Navy

US Marine Corps

letka VF-11 „Red Rippers“ (Rudírozparovači) VF-14 „Tophatters“ (Páni v cylindrech) VR-21 „Freelancers“ (Žoldnéři) VF-22 L1 VF-31 „Tomcatters“ (Kocouřáci) VF-32 „Swordsmen“ (Šermíři) VF-33 „Tarsiers“ (Nártouni) VF-41 „Black Aces“ (Černí esa) VF-51 „Screaming Eagles“ (Křičícíorli) VF-74 „Bedevilers“ (Uhrančiví) VF-84 „Jolly Rogers“ (Lebka s hnáty) VF-92 „Silver Kites“ (Stříbrní draci) VF-96 „Fighting Falcons" (Bojovnísokoli) VF-101 „Grim Reapers“ (Smrtáci) VF-102 „Diamondbacks“

Tradiční domovský přístav NAS Oceana, Virginie NAS Oceana, Virginie NAS Miramar, Kalifornie NAS Alameda, Kalifornie NAS Oceana, Virginie NAS Oceana, Virginie NAS Oceana, Virginie NAS Mlramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Oceana, Virginie NAS Oceana, Virginie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Oceana, Virginie NAS Oceana, Virginie

(Chřestýši diamantoví) VF-103 „Sluggers“ (Ranaři) VF-111 „Sundowners“ (Vagabundi) VF-114 „Aardvarks“ (Mravenečníci) VF-121 „Pacemakers“ (Udávači tempa) VF-142 „Ghostriders" (Přízračníjezdci) VF-143 „Pukin Dogs“ (Blijícípsi) VF-151 „Fighting Vigilantes“

NAS Oceana, Virginie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAF Atsugi, Japonsko

(Bojovní domobranci) VF-154 „Black Knights“ (Černírytíři) VF-161 „Chargers“ (Válečníoři) VF-171 „Aces“ (Esa) VF-191 „Satan’s Kittens“ (Satanova kofata) VF-194 „Hellfires“ (Pekelníci) VF-201 „Rangers“ (Strážci) VF-202 „Superheats“ (Přehřátí) VF-213 „Black Llons“ (Černílvi) VF-301 „Devil's Disciples“ (Ďáblovi učni) VF-302 „Stallions“ (Hřebci) VAQ-33 „Hunters" (Lovci) VX-4 „Evaluators“ (Hodnotitelé)

NAS Miramar, Kalifornie NAF Atsugi, Japonsko NAS Oceana, Virginie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Dallas, Texas NAS Dallas, Texas NAS Mlramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Miramar, Kalifornie NAS Norfolk, Virginie NAS Point Mugu, Kalifornie

letka VMFAT-101 „Sharpshooters“ (Ostrostřelci) VMFA-112 „Wolf Pack“ (Vlčísmečka) VMFA-115 „Silver Eagles“ (Stříbrníorli)

Tradiční základna MCAS Yuma, Arizona NAS Dallas, Texas VE MCAS Beaufort, Jižní Karolina VMFA-122 „Crusaders“ (Křižáci) MCAS Beaufort, Jižní Karolina VMFAT-201 MCAS Cherry Point, Severní Karolina VMFA-212 „Lancers“ (Kopiníci) MCAS Kaneohe Bay, Havaj VMFA-232 „Red Devils“ (Rudíďáblové) MCAS Iwakuni, Japonsko VMFA-235 „Death Angels“ (Andělé smrti) MCAS Kaneohe Bay, Havaj VMFA-251 „Thunderbolts“ (Blesky) MCAS Beaufort, Jižní Karolina VMFA-312 „Checkerboards“ (Šachovnice) MCAS Beaufort, Jižní Karolina VMFA-314 „Black Knights“ (Černírytíři) MCAS El Toro, Kalifornie VMFA-321 „Hell’s Angels“ (Pekelníandělé) Andrews AFB, Maryland VMFA-323 „Death Rattlers“ MCAS El Toro, Kalifornie

(Smrtící chřestýši) VMFA-333 „Shamrocks“ (Jetelové) VMFA-334 „Falcons“ (Sokoli) VMFA-351 VMFA-451 „Warlords“ (Vojevůdci) VMFA-513 „Flying Nightmares“

MCAS Beaufort, Jižní Karolina MCAS El Toro, Kalifornie NAF Atlanta, Georgie MCAS Beaufort, Jižní Karolina MCAS El Toro, Kalifornie

(Létající noční můry) VMFA-531 „Gray Ghosts“ (Šedíduchové) VMFA-542 „Bengals“ (Bengálové) VMCJ-1 VMCJ-2 „Playboys“ (Flamendři) VMCJ-3 VMFP-3 „Eyes of the Corps“ (Oči Sboru)

MCAS Cherry Point, Severní Karolina MCAS El Toro, Kalifornie MCAS Iwakuni, Japonsko MCAS Cherry Point, Severní Karolina MCAS El Toro, Kalifornie MCAS El Toro, Kalifornie

Dodatek 5: Modely Airfix

AMT/Ertl

Letoun

Měřítko

Letoun

F-4E F-4J/C/D/E

1:144 1:72

F-4G Wild Weasel

92

Dragon Měřítko 1:48

Letoun

Měřítko

F-4E na polní stojánce F-4E v barvách 30. výročí F-4S VF-151 „Switch Boxes“

1:144 1:144 1:144

Dodatek 5: Modely

Hasegawa

Esci Letoun

Měřítko

Letoun

F-4E F-4E F-4B/J F-4C/D F-4E Nam Raider F-4 Black Bunny F-4E/F RF-4C/E Recce F-4C/J F-4E F-4D Oregon ANG Egypt RF-4C Desert Storm

1 144 1 48 1 48 1 48 1 48 1 48 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72

F-4EJ JASDF v soutěžních barvách 1999 F-4S VMFA-321 F-4C/F MiG Klller F-4B/N VF-51 Screaming Eagles, z lodi Coral Sea F-4E 5000. vyrobený Phantom F-4EJ Kai Super Phantom F-4E v barvách 200. výročí, Bitburg F-4F JG71 Speciál YF-4E Edwards AFB F-4E Izraelský F-4E F-4S Vandy 75 F-4B/N Sundowners F-4N Jolly Rogers QF-4N létající terč F-4J VX-4 Vandy 76 F-4E v barvách 200. výročí F-4S VMFA-321 F-4EJ Kai Super Phantom černý F-4E Sharkmouth F-4F JG71 Speciál F-4E Thunderbirds F-4J Blue Angels F-4E 5000. Phantom F-4EJ japonského letectva F-4E se sloty a TISEO F-4F německý F-4J VX-4 Vandy F-4F F-4J F-4S VF-151, VF-161, VMFA-235 F-4B/N VF-111, VF-151, VMFA-115 F-4C F-4D 307. TFS, Minnesota/New York ANG F-4E 3. TFW, New Jersey/ /Missouri ANG F-4EJ japonského letectva F-4G 52. TFW RF-4B RF-4C USAF, 38. TRS, 15. TRS Alabama ANG RF-4E japonského letectva, AG51, AG52 F-4EJ Kai Super Phantom v soutěžních barvách 1994

Fujimi Letoun

Měřítko

F-4S Rockriver F-4C/D Wolf Pack F-4N Vigilantes F-4EJ japonského letectva F-4E USAF Mustang 01 F-4G Wild Weasel F-4F západoněmecký F-4E Thunderbirds F-4J F-4J Blue Angels F-4B Jolly Rogers F-4E MIG Killer RF-4B RF-4C Shogun RF-4E japonského letectva RF-4E Immelmann F-4E v barvách 30. výročí F-4EJ F-4K Royal Navy F-4M Shark Teeth F-4K Yellow F-4E F-4EJ F-4E Thunderbirds F-4D F-4C/D/J F-4E/EJ RF-4C/E japonský průzkumný F-4B/N námořní F-4E/F RF-4B/E Recce

1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 48 1 48 1 48 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72 1 72

Hasegawa Měřítko 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:72 1:72 1:72 1:48 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72

Letoun

Měřítko

RF-4E v soutěžních barvách F-4EJ Kal Super Phantom v barvách střelecké soutěže 1995, 306/302. letka F-4J Black Bunny F-4EJ Kal Super Phantom v barvách střelecké soutěže 1995, 301. letka F-4EJ Kai v barvách 40. výročí japonského letectva F-4C/D F-4J/S F-4B/N F-4EJ F-4G F-4EJ Dračí letka F-4E USAF Bataan F-4G USAF Wlld Weasel F-4B/N USN F-4C/D F-4F západoněmecký F-4EJ F-4J Show Time 100 F-4EJ Kai Super Phantom F-4E v barvách „30 let bájného Phantomu“ F-4G Wild Weasel F-4B/N F-4C/D Egypt I F-4J Blue Angels F-4E Thunderbirds F-4EJ Kai japonského letectva F-4EJ Kai v barvách střelecké soutěže 1992

1:72

1:72 1:72

1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:72 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:48 1:72 1:72 1:72 1:72

Hobbycraft Letoun

Měřítko

F-4E USAF/Egypt F-4E F-4E F-4F

1:144 1:144 1:72 1:72

Italeri Letoun

Měřítko

RF-4C F-4E/G Wild Weasel F-4S RF-4C F-4S USN F-4E/F

1:72 1:72 1:72 1:48 1:48 1:48

1:72

93

McDonnell Douglas F-4 Phantom II

LS

Monogram

Revell

Letoun

Měřítko

Letoun

Měřítko

Letoun

Měřítko

F-4E F-4EJ F-4F západoněmecký

1:144 1:144 1:144

F-4J VX-4 F-4J VF-96 F-4C/D F-4C/D

1:48 1:48 1:48 1:48

Letoun

Měřítko

Tamiya

F-4E řeckého letectva F-4K/M F-4 K/M

1:72 1:72 1:72

Letoun

Měřítko

F-4C/D F-4J F-4J námořní pěchoty F-4E první série

1:32 1:32 1:32 1:32

RF-4C F-4F F-4E/J F-4F RF-4E RF-4E Luftwaffe F-4B F-4F F-4F RF-4C F-4J a MiG-21 v sadě RF-4E Tlgermeet

1:32 1:32 1:144 1:72 1:72 1:72 1:72 1:48 1:72 1:32 1:48 1:32

Matchbox

Monogram Letoun

Měřítko

F-4 1:72 F-4E v barvách „30 let bájného Phantomu“ 1:32 F-4J 1:72 F-4C/D 1:72 Informace o stavebnicích modelů poskytla firma H. G. Hannant F-4J 1:72 Ltd: www.hannants.co.uk

Dodatek 6: Doporučená literatura The Five Grand Fighter: McDonnell's Masterpiece Pt. II, Air International, prosinec 1978 Israel’s Air Force: the Air War in the Middle East. Born In Battle No. 2, Eshel-Dramit Ltd, Izrael 1978 Robert F. Dorr: McDonnell Douglas F-4 Phantom II, Osprey Publishing London, 1984 Rene J. Francillon: McDonnell Douglas Aircraft Since 1920 Volume II, Putnam London, 1990 Walter J. Boyne: Phantom In Combat, Schiffer Mi­ litary/Aviation History, Atglen PA, 1994 Francis K. Mason: Phantom: A Legend in Its Own Time, PSL, 1984 Bill Gunston: F-4 Phantom, Charles Scribners Sons, New York, 1977 John T. Smith: The Linebacker Raids: The Bombing of North Vietnam, 1972, Cassel & Co London,

2000

94

G. G. O'Rourke: The F-4 Phantom II, Arco Pub­ lishing Co Inc. USA, 1999 Richard E. Gardner: The F-4 Phantom II, Almarks Co Inc. USA, 1970 R. Ward a Rene J. Francillon: The F-4 Phantom II (Parts 1 and 2), Osprey Publications Ltd London, 1973 Michael Burns: McDonnell Douglas F-4K and F-4M Phantom II, Osprey Publishing Ltd Lon­ don, 1984 Report MDC A2257 (Phantom II), McDonnell Aircraft Company, St. Louis, 1973 L. Drendel: ...And Kill MiGs, Squadron/Signal Publications, Texas USA,1974 Projectair/Phantom II (Parts 1 & 2), J. Dewar Pub­ lications, Scotland, 1975 Configuration Studies, F/RF-4 Phantom, McDon­ nell Aircraft Company, St. Louis, 1976

Dodatek 6: Doporučená literatura

Réne J. Francillon: The United States Air National Guard, Aerospace Publishing Ltd, London/ /AIRtime Publishing, USA, 1993 Ray Wagner: American Combat Planes, Double­ day & Company, Garden City, New York, 1982 War In Peace: An Analysis of Warfare from 1945 to the Present Day, Cons. Editor Sir Robert Thomp­ son, Black Cat, 1988 Fighter Pilot: Aerial Combat Aces from 1914 to the Present Day, ed. Brig-Gen Stanley M. Ulanoff, Prentice Hall Press, New York, 1986 CMSgt Vickie M. Graham: Watch Out for Flying Weasels!, Airman Magazine, duben 1995 Air Force Magazine USAF Almanac 1991, 1994 a 1996 Thomas W. Thompson: Cold Warriors and Desert Storm: USAFE In the Persian Gulf War, Office of History HQ USAFE, 1994 United States Air Forces in Europe Historical High­ lights 1942-1992, HQ USAFE, 1993 United States Air Force Yearbook 1991, RAF Bene­ volent Fund International Air Tattoo Publishing Unit, 1991 Bill Gunston: Aircraft of the Vietnam War, PSL, Wellingborough, Northants, 1987 Réne J. Francillon: Vietnam: The War in the Air, Arch Cape Press, New York, 1987 Martin W. Bowman: The USAF At War, From Pearl Harbor to the Present Day, PSL, 1995 Martin W. Bowman: The World's Fastest Aircraft, PSL, Wellingborough, Northants, 1990 Bob Archer: Sunset for the Phantom, Royal Air Force Yearbook, 1992

L. Drendel: Phantom II, A Pictorial History, Squadron/Signal Publications, Texas USA, 1977 International Phantoms, McDonnell Aircraft Company, St Louis, 1980 Bert Kinzey: F-4 Phantom II (Parts 1,2 & 3), Kalmbach K Books Bert Kinzey & Ray Leader: US Navy F-4 Phan­ toms Pt I Atlantic Coast Markings, TAB Books Blue Ridge Summit, PA Bert Kinzey & Ray Leader: US Navy F-4 Phan­ toms Pt II Pacific Coast Markings, Kalmbach K Books Bert Kinzey & Ray Leader: Colors & Markings MiG Kill Markings From the Vietnam War Pt I USAF Aircraft, TAB Books Blue Ridge Summit, PA Bert Kinzey & Ray Leader: Colors & Markings of the F-4E Phantom II &M Vol. 13 Post Vietnam Mar­ kings, TAB Books Blue Ridge Summit, PA Bert Kinzey: Colors & Markings od the F-4D Phan­ tom II C&M Vol. 4 Post Vietnam Markings, TAB Books Blue Ridge Summit, PA Bert Kinzey: F-4C, F-4D & RF-4C Phantom II in detail & scale D&S Vol. 43, Kalmbach K Books Jeffrey Ethell a Alfred Price: One Day in a Long War: May 10 1972 Air war North Vietnam, Greenhill, 1990 Anthony M. Thornborough a Peter E. Davies: The Phantom Story, Arms & Armour, 1994 McDonnell F-4 Phantom: Spirit in the Skies, ed. Jon Lake, Aerospace Publishing Ltd, London/ /AIRtime Publishing, USA, 1992

95

Rejstřík Čísla stránek kurzívou označují obrázky. americké letectvo viz United States Air Force americké námořnictvo viz United States Navy Amerika viz United States Austrálie 81,82 Baker, kpt. Doyle 34 Batson, kptpor. Jack 31 Boeing KC-135A Stratotanker 37 Brestei, kpt. Max C. 32 Brown, kkpt. F. T. 31 Clark, kpt. Arthur C. 31-32 Craig, kpt. James T., Jr. 32-33 Cunningham, kptpor. Randall „Randy" H. 35 Davis, fkpt. John (Jeff) Franklin 29 Davis, kkpt. Robert C. 34 DeBellevue, kpt. Charles „Chuck" B. 34-35 Douglas EB-66E Destroyer 22 Egypt 84 Ellis, fkpt. G. W. 30 Feinstem, kpt. Jeffrey S. 35 Felsman, fkpt. J. L. 31 Flint, fkpt. Lawrence E., Jr. 29 Freeborn, kptpor. Guy H. 34 Gordon, kptpor. Richard F. 30 Hardisty, kptpor. Huntington 30 Hargrove, mjr. James A., Jr. 32-33 Holcombe, kpt. Kenneth E. 31-32 Howman, kpt. Paul D. 35 Huelsbeck, Zeke 10 Irán 64, 73 Izrael 46,47,65,68-69,72,81 Japonsko 47-48, 48,82-83,83 Korea, Jižní 64-65,81 Kovaleski, kptpor. Victor T. 35 Královské letectvo 53,58,68 viz též Velká Británie letky 63-64; No. 43: 61, 62, 63-64, 72; No. 54 (stíhací): 60; No. 56: 63; No. 74: 61, 63; No. 92: 63,69; No. 111: 63, 72 Královské námořnictvo 53-59 viz též Velká Británie lodě: HMS Ark Royal 57,62; HMS Eagle 62 letky Fleet Air Arm: No. 700P 61-62; No. 892: 57,58, 62 Lasseter, mjr. Lee T. 34 letectvo britské viz Royal Air Force letectvo USA viz United States Air Force Little, Robert C. 9,10 Longton, fkpt. D. M. 31

McDonnell Aircraft Corporation 5-6,7 A-4/A-4E Skyhawk 17,19 AH-1 maketa 5 C.12 Phantom 81-82,83 DF-4B/EF-4B 41 EF-4C Wild Weasel 26,41-42; EF-4D 44-45; EF-4J 53 F3H Demon 5-6,7 F-4A 30 F-4B (F4H-1) Phantom II 12-13,12,16, 18-19,19,20,21,43,44; F-4B-11-MC 21; F-4B-13-MC 18; F-4B-14-MC 16,17,50, 77; F-4B-15-MC 77; F-4B-19-MC 76; F-4B-22-MC 79; F-4B-26-MC 20,32; F-4B-27-MC 34 F-4C 16,22,22, 23,24,37-39,37; F-4C-20-MC 38; F-4C-22-MC 14,36 F-4D 25,42-44,64; F-4D-28-MC 27,80; F-4D-29-MC 42,80; F-4D-30-MC 81; F-4D-32-MC 80; F-4D-35-MC 73 F-4E 23,45-47,62, 65, 79,81,83-84,84; izraelské 46, 65,67-69,72,81; F-4E-32-MC 28; F-4E-35-MC 24,25; F-4E-43-MC 82; F-4E-44-MC 68; F-4E-55-MC 46; F-4E-67-MC 47; F-4E(F) 48-49; F-4EJ 47-48, 48, 82-83,83; F-4EJ KAI 48,83 F-4F 49-50,50,73,81 F-4G Wild Weasel 27,36, 50-51,51 F-4H maketa 6; F4H-1 (F-4B) 10,14,16,21, 21, 77; F4H-1F 16,18,29-30 F-4J 33,52-53,52,56, 77; F-4J-31-MC 56; F-4J-32-MC 53; F-4J-33-MC 54; F-4J-34-MC 52; F-4J-35-MC 55; F-4J-36-MC 53; F-4J-40-MC 55; F-4J (UK) 53,57 F-4K 53-58,57 F-4L 58 F-4M (Phantom FGR.Mk 2) 58-59 F-4N 59,59 F-4S/F-4X 59-60 F-101 Voodoo 7 F-110A 16 viz též McDonnell Douglas F-4B Model 98: 6-9 Phantom FG.Mk 1 (F-4K) 53-58,57,58, 61, 62, 62, 72 Phantom FGR.Mk 2 (F-4M) 53,58-59,60, 62-63, 68,69 QF-4B 41; QF-4N 59 RF-4B (F4H-1P) 13-14,13,21 RF-4C 16,22-23,25-26, 39-41, 76; RF-4C-31-MC 40 RF-4E 48,49,68, 73; RF-4EJ 48 YF4H-1: 7,8,9,9,10,29,29,30 YF-4K 61,65; YF-4M 68 YRF-4C 16,39 McGraw, pplk. W. C. 31 Miller, pplk. Thomas H. 29 Murphy, por. Terence 31 námořní pěchota USA viz United States Marine Corps námořnictvo britské viz Royal Navy námořnictvo USA viz United States Navy Německo 48-50,49,50,68,73,81 Nordberg, kkpt. D. W. 31 Northrop F-5E Tiger II 40

Olds, plk. Robin 32,33-34 Operace: Desert Shield (Pouštní štít) 27,28; Desert Storm (Pouštní bouře) 27,28, 35-36,51; Linebacker I all 25,26; Nickle Grass 69; Pierce Arrow 18-19; Southern Watch (jižní hlídka) 27,36 Page, fkpt. Louis C. 31 Panavia Tornado F.Mk 3: 72 Pfeiffer, mjr. Tom 36 Projekty: High Jump 31, 77; LANA 29-30; Sagebumer 30,30; Skyburner 30 Richard, kpt. Lawrence G. 34 Ritchie, kpt. Richard S. „Steve" 34 Robinson, pplk. Robert B. „Robbie" 30 Řecko 46, 83,84 Spojené státy viz United States Španělsko 81-82,83 Tupolev, letouny 12,55,59,61 Turecko 83-84,84 United States Air Force 14,16,22-27,50-51 10th Tactical Reconnaissance Wing 22-23,40; 15th TRS 27; 16th TRS 25; 57th FIS 28; 66th Fighter Weapons Squadron 26; 527th Tactical Aggressor Squadron 40; 561st FS 36; 4453rd Combat Crew Training Wing 16,22 taktické stíhací letky (TFS): 36th 26; 45th 23; 67th 26; 81st 22,26,27,42,51,51; 433rd 80; 435th 80; 469th 24,25,26; 525th 62; 526th 23; 555th 25,26; 561st 27 taktické stíhací letky (TFW): 3rd 51,80; 4th 27; 8th 16,25,32,33,80; 12th 14,16, 22; 35th 16, 27; 37th 51; 48th 27; 52nd 26, 27,36,38,51; 86th 68; 366th 16; 388th 25 „Thunderbirds" (4510th ADS) 79 United States Air Force Reserve (AFRES) 27 United States Air National Guard 28,76 United States Marine Corps 13,21-22 letky: 13,14,21; VMFA-314:13,21,21; VMFA-323: 21, 79; VMFA-333:56 United States Naval Air Reserve 20 United States Navy 13,18-21,50; „Blue Angels" 77 lodě: USS America 19; USS Constellation 19; USS Enterprise 13,18; USS Forrestal 13, 18; USS Independence 11,13,17,18,18,19; USS Kitty Hawk 12,50; USS Ranger 13; USS Saratoga 13 letky: VF-21: 76; VF-31:52; VF-41:13,17, 18,19; VF-51: 59; VF-74:13,18,53; VF-84: 18; VF-96:13; VF-101: 30; VF-102:13,18, 54; VF-103:55; VF-114:12,13,18,20,34, 55,77; VF-121:11-12,18; VF-142:33; VF213:32,50; VX-4:50; XF-3: 77 Velká Británie 61-64 viz též Královské letectvo; Královské námořnictvo Vietnam 14,18-20,21,22,23-26,31-35 Young, kkpt. John W. 31,78